Skoro souběžně (letos na den přesně) probíhají v Česku dva velké hudební festivaly. Ten první láká na hudebními barvami protkaný program do Ostravy a druhý open-air Masters Of Rock zase otevírá brány rockerům a metalistům. Letos pořadatelé slibovali spoustu novinek, nejednu bombastickou show a hlavně na tučně natištěné jméno headlinera. Záměr v podstatě vyšel, protože velká show Nightwish (coby hlavního tahouna) nenechala nikoho chladným. Bohužel, v tom špatném slova smyslu.

Den první: čtvrtek
Hned na úvod se festival rozjel ve velkém stylu. Po rozehřívadlech Bethrayer a Nil metaláci spořádaně nastoupili na Jarmilku Šulákovou a Fleret. Dáma v kroji letos oslavila osmdesátiny a publiku připravila štědrou porci lidovek i kultovních songů jako "Zafúkané" a "Šak máte nalété". Na konci setu na ni čekal květinový pugét z rukou kytaristy Victora Smolskiho z Rage, kteří ten den vystoupili po výtečné show německých In Extremo. Frontman "Das Letzte Einhorn" ve slušivém oblečku představil společně s ostatními muzikanty poslední novinku "Sängerkrieg" a ze starších alb vzpomněl na "Mein Rasend Herz" či "Ave Maria". In Extremo nešetřili pompou a proti rozzářenému nebi vyprskli červené a stříbrné konfety a nejeden ohnivý gejzír. To Rage vsadili na pestrost osazenstva a v rámci oslav pětadvaceti let na hudebním nebi přivedli na scénu řadu hostů. Po úvodním výpalu "Carved In Stone" se na pódiu objevila zpěvačka Jen Majura, frontman Destruction Schmier a také lídr In Extremo.

Po tomto energickém zážitku se návštěvníkům tajil dech a s napětím vyčkávali příchodu Nightwish. A možná právě ti, kteří se těšili nejvíc, se hned při první písničce otočili na patě a dali se na úprk. Pro nejstatečnější kapela s novou zpěvačkou Anette Olzon - obarvenou na blond - přichystala songy z poslední řadovky "Dark Passion Play". Z dob Tarji Turunen zazněla třeba "Wishmaster", "I Wish I Had An Angel" a "Dead To The World". Ani jednu z těchto písní však dav neocenil, protože Anette žádnou z nich nezvládla. Staré songy jí nešly ani upravené, se změněným frázováním a drasticky přetransponované. Pódiová produkce byla naopak skvělá, plná krásně sladěných světel a pyroefektů, čímž ale bohužel nikoho zpívat nenaučíte. Asi nejlépe tuto "show" vystihl jeden Slovák slovy Takto nám dojebať štvrtok! a nedaleká skupinka fandů skandující Tarja! Tarja! Jen malou útěchou se pak stali brazilští Shaman. S českým orchestrem a tureckým dirigentem předvedli návštěvníkům trochu progresivní show, která neznalým mohla připadat nudná. Jakožto poslední hvězda toho dne však splnili úlohu kapely na dobrou noc na výbornou.

Den druhý: pátek
Festivalové menu ten den nabídlo pestrou směsici interpretů. Jako první měla v jednu odpoledne vystoupit Callejon. Ta však ze zdravotních důvodů jednoho ze členů účast na festu odřekla. Proto se nástrojů chopili Blowsight a namísto Němců pořádně protáhli repráky. Muzikanti trochu připomínali vzhledem zástupce emo menšiny a díky jejich tvorbě byste je spíš než ke Švédům přiřadili k ostrovním sousedům. Ke konci jejich setu ale atmosféra začala houstnout a publikum si vzali do parády Keep Of Kalessin. Drobný blonďatý zpěvák klamal vzhledem a z návštěvníků začal pomalu ždímat první hrozivá gesta a skandování. Žánrově skvěle zapadli k další z hvězd line-upu Death Angel. Mezi těmito dvěma skupinami však dostali prostor Kreyson. Tato naše stálice se rázem stala miláčkem publika a rockeři se s Láďou Křížkem a jeho družinou po necelé hodině vůbec nechtěli rozloučit.

S příchodem naspeedovaných thrasherů Death Angel diváci doslova zešíleli. Američani přivezli aktuální album "Killing Season" a kromě něj se s potleskem setkaly i kousky "Voracious Souls" a "Evil Priest" z debutu "The Ultra-Violence". Kataklysm žánrově na tuto formaci skvěle navázali. Nebyli sice tak dynamičtí a na pódiu zběsilí, ale jejich výkon fanouška určitě neurazil. S první večerní skupinou Korpiklaani se do předních řad nahrnuli milovníci folk-rocku a jak bývá na koncertech této skupiny zvykem, strhla se pořádný pařba. Po hodinovém hopsání se diváci nechali bavit od Dragonforce. Tato smečka předvedla nejvtipnější show z celého festu, plnou veselých grimas a špičkování kytaristů. Ti se v rychloprstých sólech předváděli na přidaném machrovacím stupínku a díky celému tomu cirkusu se postarali o jedno z nejpřekvapivějších vystoupení.

Skvěle naladění fanoušci se netrpělivě nahrnuli do kotle na hlavní hvězdu, německé Edguy. Tobias Sammet není českému publiku nijak cizí a díky pravidelným předchozím návštěvám mnozí jen skepticky kroutili hlavou. Muzikanti však nyní vyrazili na turné k poslední desce "Tinnitus Sanctus" a přichystali pompézní show. Jakmile vtrhli na scénu a spustili spršku skladeb, posluchači se rázem nechali strhnout a kapele věnovali vřelé reakce. Ze starších kousků zazněly songy jako "Lavatory Love Machine", "Babylon" a neodmyslitelná balada "Save Me". Publikum ji zpívalo skoro za Tobyho a prostor pod pódiem ozdobily plamenné světlušky. Ty byste u finální formace Deathstars jen těžko hledali. Show těchto šílenců byla ledová a chladná, a přitom po čertech dobrá. Celý dojem umocňovaly skvělé kostýmy a pečlivý výběr repertoáru, sestavený nejen ze skladeb poslední desky "Night Electric Night", ale i ze starších kousků jako "Tongues".

Den třetí: sobota
Oproti předchozím dnům se předposlední festivalový den začínalo už o půl desáté ve společnosti Gate Crasher a Už jsme doma. První zahraniční formace Kissin' Dynamite se na publikum vrhla před polednem. Zpěvák vypadal z dálky jako drobná čtrnáctiletá slečna, ale spolu s ostatními kumpány se postaral o pořádný randál, který si později nejeden metalák u klobásky pochvaloval. Po této sympatické rockové náloži se na scéně vystřídala trochu nesourodá hrstka kapel - Mňága a Žďorp a Legion Of The Damned. Druzí jmenovaní byli publiku rozhodně bližší a nutno dodat, že tito Nizozemci hroziče rozhodně nešetřili. Špatně na tom nebyli ani The Sorrow, kteří se na festivalu Masters Of Rock ukázali loni a začátkem tohoto roku k nám přijeli i jako support Sepultury. Podle mého byla jejich show nyní nejlepší.

Pokud fandíte ryzímu hardrocku, vystoupení Axxis je pro vás tím pravým ořechovým. Oproti koncertu před dvěma lety přijeli muzikanti bez zpěvačky Kerstin Bischof, což však skupině energii neubralo. S podobným nasazením se na scénu vyřítila Crucified Barbara. Před třemi lety jejich show působila hodně kýčovitě, ale nyní se dámy už vybouřily a o dost zlepšily. Na scéně předvedly vyspělou rockovou show. Večerní část programu zahájili něco před osmou Evergrey. Českému publiku se poprvé předvedli na stejné scéně v roce 2006 a nyní svůj repertoár obohatili o songy z aktuální desky "Torn". Kromě nových kousků, jako je titulní song novinky nebo "Broken Wings", zahráli publiku i starší díla. S obzvláště velkým ohlasem se setkaly songy "Blinded" a "A Touch of Blessing". Stejně jako před třemi lety se ani letos nedostalo na žádnou z balad a pokud fanoušci přece jen doufali, že se zpoza pódia vynoří manželka Toma Englunda, aby spolu zapěli třeba překrásnou "For Every Tear That Falls", nedočkali se a pravděpodobně se už ani nedočkají. Jak mi prozradil bubeník Jonas Ekdahl, je to žena a má jiné věci na práci, než se chlubit publiku svým hlasovým rejstříkem.

Headlinerem sobotního večera byla pro mnohé kromě formace Blind Guardian také kapela Stratovarius. Hlavně skalní fanoušci této skupiny byli zvědaví, jak se jí daří po nedávném odchodu zakladatele, kytaristy a hlavního mozku Tima Tolkkiho. Podle energie, která z pódia tryskala do publika, bylo jasné, že Stratovarius konečně volně dýchají a mohou si hraní naplno užívat. Temperamentní nástup s "High And Low" vystřídal podmanivý "Kiss Of Judas" a ke konci "Black Diamond". Z balad se do playlistu dostala "Winter Skies" z aktuální desky "Polaris". Blind Guardian se tedy do rukou dostalo skvěle naladěné publikum a za zvuků "Another Holy War" fanoušci vydatně kapelu podpořili. Už od prvního songu show s každým dalším kouskem gradovala k pohádkové jízdě, kterou završila kultovní "The Bard's Song". Muzikanti ji hrají na každém koncertě a ještě nikdy je tato skladba nenudila. Jak by vám jistě sami řekli, vnímají ji jako výzvu: "Hansi nám udává tempo a my se musíme přizpůsobit. Není to tak lehké, jak se může zdát. Je to ale nádherný song a nejen pro fanoušky, ale i pro nás je to událost večera." Po této výtečné show, která byla pro mnohé vrcholem celého dne a možná i festivalu, se na dobrou noc posluchačům představili metaloví gothici Tiamat.

P.S.: Ti, kteří by chtěli slyšet zpěváka Hansiho Kürsche zpívat s nějakou zpěvačkou nebo zpěvákem, budou možná překvapení jeho tajným snem. Na tiskové konferenci se přiznal, že by si rád střihl duet s Tori Amos. Jak ale vzápětí dodal, na žádnou z desek Blind Guardian by nepasovala.

Den čtvrtý: neděle
Až poslední festivalový den byl konečně trochu prosluněný a bez deště. Finální místa v programu měly rezervované nejprve české kapely Innocens a Interitus. Ke grilovanému kuřátku nebo propečenému prasátku se z reproduktorů linula tvorba Audrey Horne. Oproti předchozí show v kavárně Masters Of Rock Café se muzikanti setkali s daleko příjemnějšími reakcemi. Frontman Toschie nadšeně komunikoval s publikem a nebál se ani sestoupit ke hrazení. Se stejným nasazením se na scénu naskládali osmičlenní Eluveitie a poté Tleskač, jejichž "Doktorka práv" rozhýbala nejednoho stokilového řízka.

Němečtí Schaundmaul byli velkým překvapením, protože je většina fanoušků neznala a sami muzikanti měli obavy, jestli publikum zaujmou. Nakonec se ale báli zbytečně. Jejich vystoupení a hudební tvorba bude nejbližší milovníkům folk-rocku se středověkými nástroji, ve stylu In Extremo nebo Subway To Sally. Po Heaven Shall Burn, kteří svým melodickým death metalem rozproudili rozdováděné publikum, se chystala scéna pro Martu Jandovou a Die Happy. Posluchači tentokrát zpěvačku ušetřili nejapných poznámek a ona s nadšením publiku naservírovala své "Peaches", následované "Easy Come, Easy Go". Muzikanti do playlistu zařadili i zbrusu nový kousek "Rebel", který najdete na aktuální kolekci "Most Wanted". Do našich obchodů dorazí 20. července.

Postavit vedle sebe dvě thrashové skupiny a rockovou skvadru osmdesátých let budí trochu zvláštní dojem. Voivod a Arch Enemy by svou drsnou show publikum připravili nejlíp na koncert Slayer, ovšem těšit se po nich na Europe je nejméně úsměvné. Ti, kteří se s Arch Enemy seznámili poprvé až na festivalu, nevěřili uším a očím. Angela Gossow je na pohled křehké blonďaté stvoření, nicméně do mikrofonu zvracela za uplynulé čtyři dny snad nejlíp. Živě se snažila posluchače zapojit do dění a v tomto směru strčila do kapsy i hochy z Europe (a že by v tom za ty roky mohli mít praxi). Jakmile vkročili na pódium, jakoby s sebou přitáhli ona osmdesátá léta. Trochu nevýrazné songy středního tempa sem tam vystřídal vypálený kousek jako "Seven Doors Hotel" a až na konci se splnily všechny modlitby a zazněly "Cherokee" a "Final Countdown". Ostatně kvůli těm možná někteří vydrželi až do konce.

Zdárně jsme si prošli všechny čtyři dny, které se díky chladnému počasí zdály obzvláště v noci nekonečné. Co se týče zázemí festivalu, pořádající agentura Pragokoncert slíbila zpevnění pravé strany hlediště a časté vyprazdňování kadibudek Toi Toi. Obojí se povedlo na jedničku. Někteří návštěvníci určitě ocenili i druhou Coca-Cola Stage, kde dostaly prostor české kapely. Hrály zde však v hlavní hrací čas, kdy pódium drancovaly večerní formace. Nikdo ale určitě nepohrdl rozmístění velkoplošných obrazovek, kdy se jedna přesunula na lešení za zvukaře, kde také přibyla další sada závěsných reprobeden. Co ale až tak úplně nevyšlo, byly kohoutky s pitnou vodou. V areálu se sice nacházely, ale bez kohoutku - jeden žíznivý metalák chtěl ventilek dokonce povolit i zubama. Smysl postrádalo i vnášení / nevnášení plastových kelímků do areálu. Pokud jste si nechali kdekoliv ve stánku mimo areál načepovat pivo do no-name kelímku, sekuriťáci vás beze slova pustili. S Kofolou v tom samém kelímku to ale tak lehce nešlo. I přesto ale můžu říct, že se letošní ročník festivalu Masters Of Rock povedl. A jeho motto? "Hovnoooooooooooooooooooooooooo!!"