Postavit dům, zasadit strom, splodit syna, vidět Yeah Yeah Yeahs. Poznámka: Ženský to maj' o tři body kratší. A pokud byly ve středu prvního července v Roxy, mají navíc už i splněno.

Ale nebylo to až tak jednoduché, protože vyprodanému Roxy by rezidenti karlovarských hotelů nejspíše přezdívali finskaja sauna. A bazén na schlazení nikde, naopak - Karen O jako životem zfetovaná puberťačka, které právě začaly dva měsíce prázdnin, svou vitalitou, sex-appealem a zapálením pro věc teplotu v klubu ještě zvyšovala. Ne, teď, pár hodin po koncertu, už jí to dětské nadšení úplně nevěřím (profi přístup je polovina image ratingu), ale v devět večer v Roxy jsem byl absolutně přesvědčený, že je Praha její srdcová záležitost a že si pro Roxy Yeah Yeah Yeahs připravili něco extra. Něco, o čem si před pár dny na Glastonbury mohli Angláni jenom nechat zdát. Stejně jako o Comanechi.

Jen těžko si lze představit vhodnější support, než předvedla tahle britská dvojka. Bylo fajn se na chvilku přenést do roku 1990, kdy Chester byl Mad a ne Bennigton a večer končil až ve chvíli, kdy další začínal. Akiko naběhla na pódium v outfitu postmoderní variace na včelku Máju v kalhotkách a během půlhodiny se pokusila krom své bicí soupravy zbořit i Roxy. Nepovedlo se, ale výborný koktejl raveu a punku celý večer výborně nakopl. Jedinou šmouhou na vystoupení Comanechi zůstal zvuk - prvních deset minut jste mohli místo Simonovy kytary zapojit do aparátu sekačku, ve zbytku se zcela ztratily spodní tři struny a basy šly snad z repráku umístěného někde ve vedlejší místnosti.

Yeah Yeah Yeahs vpadli na scénu krátce po půl deváté a trochu překvapivě bylo v deset po všem. I když pro někoho zaplaťpanbůh. Když si totiž YYYs dali pauzu před druhým přídavkem, část lidí z plochy odešla a na závěr se již nevrátila. Důvod? Nesnesitelná teplota v sále a nedýchatelný vzduch. Když k tomu přičtete čekačku u baru kolem dvaceti minut, tak se divák do pohody dostal jen ztěžka. Alespoň se ale člověk pobavil u utíracích rituálů jednotlivých diváků v okolí.

Bohužel i u Yeah Yeah Yeahs je nutné zmínit problémy se zvukem, hlavně u nezřetelných kytar (a to jsem stál na ideál-spotu u zvukaře), a pak také zpětnou vazbou týraný mikrofon, který do jinak dokonalého projevu Karen O vstupoval s hodně častými a hodně uječenými připomínkami. Že se podobná věc stane jednou, dvakrát za koncert se dá pochopit, ale u šestého ataku na vaše ušní bubínky vám to vážně začne lézt na nervy. Naštěstí na pódiu samotném probíhala absolutní show. Karen O je vděčný objekt zájmu, čiší z ní neuvěřitelné charisma a sebevědomí, je přesvědčivá, celý koncert si užívá a dává do něj úplně vše. Hlavně sebe. Vše doplněno skvělými světly, která i do pomalejších písniček z aktuální řadovky nacpala spád (v lecčems ale také pomohla Zinnerova kytara).

Setlist byl založen právě na poslední řadovce "It's Blitz!" a zatímco v přehrávači změna soundu působí svěžím dojmem, a album tak dokáže konkurovat předchozím dvěma deskám, naživo už to tak jednoduché není. Písničky dostaly nový obal, Nick Zinner kytaru z ruky v podstatě neodloží, ale důsledkem toho je zjištění, že pokud z nového materiálu odmažete onen punc zajímavosti ve změně a položíte jej vedle starších věcí, nedokáže se jim postavit. Funguje "Heads Will Roll", asi i "Zero" a "Runaway", ale mosh pit si žádal jednoznačně něco jiného, což se samozřejmě projevovalo hlasitou odezvou u prvních tónů "Y Control", "Gold Lion" či "Maps". Yeah Yeah Yeah's love song, jak Karen O "Maps" označuje, se navíc dočkala akustického kabátu.

Velkým zklamáním pak byla délka koncertu. Yeah Yeah Yeahs poprvé opustili pódium už po hodině hraní a nakonec se dvěma přídavky a dvěma pauzami dotáhli čistý čas svého vystoupení na osmdesát osm minut. Ano, tempo a nasazení bylo vyhnáno na maximum, ale hlad po dalším přídavku ve mně jednoznačně zůstal. První koncert Yeah Yeah Yeahs v České republice tak měl až příliš mnoho záporů na to, aby splnil to, co se od něj očekávalo. Kapela sice odehrála byť krátkou, tak strhující show, ale ubilo ji do průměrnosti nešťastné prostředí klubu Roxy a špatný zvuk, což je u skupiny, která je považována za jednu z nejlépe znějících na celé klubové scéně, dvojnásobná škoda.