Výlet do orlího ráje

V roce 2007, poprvé po 28 letech, vydala skupina Eagles nové studiové album. Deska se jmenovala "Long Road Out Of Eden". Kapela pak vyrazila na stejnojmennou, dlouhou tour, která 8. června zavítala i do Prahy. Pro mnohé fanoušky to byla zřejmě poslední možnost, kdy vidět legendu živě.

Live: Eagles

místo: O2 Arena, Praha
datum: 8. června 2009
Fotogalerie

© Vladimír Komjati / musicserver.cz

Do začátku pražského koncertu Eagles zbývá necelých deset minut. Osvětlovači zavěšení na konstrukcích u střechy haly se baví tancem a mexickými vlnami v doprovodu reprodukované hudby. Několik desítek čekajících fanoušků oceňuje jejich improvizované scénky potleskem. Hala se postupně plní, až se počet návštěvníků ustálí odhadem na dvě třetiny kapacity. Přesto to v průběhu koncertu není příliš znát, především díky bouřlivému a vděčnému publiku.

Jakoby mytologicky z temnot, v oslnivé bílé záři, nastupují hvězdy večera. Glenn Frey říká: "My jsme Eagles a konečně jsme tady v České republice." Do Prahy Eagles přijeli ve složení z roku 1980, kdy si dali "tvůrčí pauzu", která nakonec trvala 14 let. Jmenovitě Glenn Frey, Don Henley, Joe Walsh a Timothy B. Schmit. Koncert zahajují skladbami "How Long", "I Don’t Want To Hear" a "Guilty Of The Crime".

© Vladimír Komjati / musicserver.cz

Náhle hala zhasne. Rozsvěcuje se kužel červeného světla, hráč na trumpetu rozdává první tóny další skladby. Scéna se mění, na pozadí se objevuje silueta obydlí obklopeného palmami, vzniklá jakoby pohledem do protisvětla zapadajícího slunce, je to "Hotel California". Desítky mobilů a fotoaparátů se rozsvěcují v hledišti, aby zachytily atmosféru. Po jejím doznění je slyšet první ohlušující potlesk, který trvá déle než půl minuty. Od této chvíle střídají bouřlivé potlesky každou ze skladeb. Muž tisíce vtipů Glenn Frey před "Lying Eyes" glosuje: "Tuto skladbu jsem poprvé nahrál v době, kdy Mrtvé moře bylo teprve nemocné." Následují například "In The City" a "The Long Run", než se Eagles odmlčí asi na dvacet minut, aby, jak sami oznámili,: "Se vrátili odpočatí na tu hromadu písní, co bude po přestávce."

Druhou půlku zahájil sled romantičtějších, sentimentálnějších a dramatičtěji laděných písní, především z novinkového alba "Long Road Out Of Eden". A cappella píseň "No More Walks In The Wood", dále pak "Waiting In The Weeds" a "No More Cloudy Days". Emocionálním prožitkem byla poté skladba, kterou oslavili návrat v roce 1994, "Love Will Keep Us Alive". A ta sklidila v pondělí večer jeden z největších ohlasů pražských diváků.

© Vladimír Komjati / musicserver.cz

Do kytar se opět opřeli až při ústřední skladbě jejich turné "Long Road Out Of Eden", kdy další z výborných sól večera zahrál energický Joe Walsh. Opravdu strhující sólo však přišlo hned v další skladbě "Walk Away". Konec koncertu obstaraly sólové písně jednotlivých členů kapely jako "Life's Been Good", "Dirty Laundry" či "Funk #49", gradující ve společné přídavkové "Take It Easy" a rozlučkové a vokálně výborné "Desperado".

Scénografie a produkce celého koncertu byla výborná, prvotřídní efekty vysoké kvality, jak se na velkolepý koncert ve sportovní hale sluší. Ozvučení výborně připravené pro vokální a klidnější části skladeb, kde vyniká sladěnost hlasů ústřední čtveřice, bylo ale pro říznější skladby lehce nevyvážené - zapříčinilo vzájemné tříštění hlasů. Ovšem to je detail. Jako rozlučka s Eagles byl tento koncert skvělým zážitkem.

• Já to vnímal takhle (merhaut, 10.06.2009 12:18) Reagovat

  Bájní Orlové, po desítkách let kroužení v dálavách, se konečně plavně snesli i ku Praze.
  
  Eagles patří k zámoří desítky let k nejvzývavějším legendám. Jako rovný s rovným soutěží v tržbách s kýmkoliv, Rolling Stones počínaje a třebas Madonnou konče. Eagles hrají doslova lidovou muziku pro nejširší vrstvy Američanů. Jejich folkrock je vkořeněn do americké půdy, od Kalifornie přes Texas a Floridu, dál a dál…
  
  V Československu měli Eagles pozici ztíženou tím, že rockeři kovaní hardrockem je považovali za měkouše, pro folkaře, countrymeny a trampíky byli zas moc řízní. Artrockerům vadila přímočarost, popíkářům přemýšlivost. Středoevropská první signální je zkrátka jinde.
  I já si k jejich skalnatým hnízdům hledal cestu postupně, po krůčkách. Zlom nastal až v roce 1977, zároveň s dospělostí. Dnes patří blackbox s kompletem všech řadovek v minielpé replikách, i poslední studiovka „Long Road out of Eden“, k mým pokladům.
  
  ---
  Oslava zpěvů a muzikantství. Glenn Frey, Don Henley, Joe Walsh a Timothy B. Schmit nastoupili na scénu coby elegáni v dokonale padnoucích oblecích. Gesta, pohyby, mimika, hra, ze všeho přímo vyzařovala sebejistota úspěšných mužů, co mají navíc to štěstí, že můžou i v letech zralosti naplno žít svůj klukovský sen. Kravaty a saka jsem vnímal jako poctu klasikům, dávným průkopníkům a předchůdcům, mladým Beatlům, Sinatrovi a všem dalším.
  Čtyři sóloví zpěváci, sehraní a sladění ve vícehlasech jak to jen nemnozí vyvolení dokáží. Excelentní doprovodný band na sebe nestrhával pozornost žádnými levnými triky, přesto i nemuzikant nevycházel tři hodiny z údivu.
  
  Eagles nechali každou píseň solitérně odeznít, hala potemněla, potlesk dozníval, emoce plynule přešly v očekávání, světla, nová scenérie, ťuk ťuk a další hudební obraz vplul na scénu.
  Neobvyklá byla i dramaturgie. Každá ze tří částí měla vlastní výraznou tvář. V úvodní zněly především klasické lahodné líbivé country-folk-rockové kusy, po přestávce přišly na řadu zpěvohry s unplugged doprovodem. Závěr duněl, pulzoval i vřel tak, že by nejedna slovutná hardrocková kapela mohla tak akorát stáhnout ocasy a odplížit se k propadlišti.
  I zvuk se stal působivou součástí. První a druhé dějství, to byla audiofilská nirvána, rockování šlo až do slabin, žádná zvuková chlupatá koule, ale zkrocená čistá síla.
  Kdo v O2 Aréně byl, musel si odnést povznášející slavnostní pocit z doteku dokonalého krásna.
  
  Ústřední postavou byl pro mne, bigbíta, Joe Walsh. Jako jediný z kapely patří mezi instrumentální extratřídu, jeho rozevlátá masivní kytara vytvářela protipól k uhlazenějšímu Steuartovi Smithovi. Sóla, to byly odlety až někam do šedesátek a sedmdesátek. A když si Joe střihnul „Walk Away“, ocitnul jsem se na koncertu James Gang, mých teenagerosvských oblíbenců.
  
  Chvílemi bylo na scéně třináct muzikantů, kytaristů a sboristů nepočítaně, čtyřčlenná dechová sekce, trojí klávesy, sem tam někdo odskočil k houslím… hotový orchestr.
  
  … pokračování příště … www.cdklub.net
  
  

  • Re: Já to vnímal takhle (merhaut, 13.06.2009 04:19) Reagovat

    Dokončeno, ještě přibude faktografie, sestava a setlist
    
    

  • Re: Já to vnímal takhle (Pavel, 14.06.2009 09:13) Reagovat

    A já to vnímám takhle. Koncert to byl krásný, ale prostě chyběl Don Felder. Toho nahradit nelze.
    O nějaké nepřízni českých fandů bych nepsal. Skoro vyprodaná O2 Arena při ne zrovna lidovém vstupném dokazuje přesný opak.
    
    

    • Re: Já to vnímal takhle (merhaut, 14.06.2009 10:19) Reagovat

      Psal jsem o něčem jiném, ne o nepřízni dnešních českých fandů, a hala byla takřka z půli prázdná (horní galerie se ani neotevírala a spodní zaplněná ze 2/3, plocha ze 3/4) - odhad 9000 návštěvníků, koncertní kapacita 18000.
      
      

• A ja to vidím inak... (Miki, 16.06.2009 16:40) Reagovat

  Eagles je jedna z mojich najobľúbenejších kapiel a Live Hotel California je najlepšia naživo zahraná skladba, akú som kedy počul. Srdce mi poskočilo, keď som zistil, že budú koncertovať v Prahe. Som z Bratislavy, zobral som syna a objednal na dve noci hotel. Netušil som, že ma čakajú dve sklamania. V Prahe som nebol 11 rokov a nikdy by ma nebolo napadlo, že v centre nájdem jedálny lístok len v angličtine a ruštine - to bolo prvé sklamanie. Druhé ma čakalo v O2 aréne. Tešil som sa na koncert ako malé dieťa, môj syn tiež... Ale! Sedeli sme v hľadisku vzadu a trochu naboku. A mali sme otrasný zvuk! To bolo jedno, ako dobre hrajú - aparatúra znela akoby bola pripravená pre menšiu halu alebo možno trošku väčší klub. Pri prvej skladbe, počas ktorej som musel napomínať syna, že počujem výrazne jeho rozhovor so susedom a nepočujem poriadne čo hrajú - som si myslel, že niečo muselo vypadnúť, nejaký kábel zostal nezapojený... Boli sme na boku, takže sme mali neželaný "echo" efekt v podobe odrazeného zvuku zo zadnej steny! Bicie zneli akoby Don Henley hral na detské kýbličky!!! Nedokonalosť a neprofesionalita za veľké peniaze. Ani po druhej ani po tretej skladbe sa nič nezmenilo, zvuk bol stále viac ako zlý, slabučký a navyše s veľkým echom... Počas 4. skladby som rozčarovaný stál na chodbe a pýtal sa usporiadateľa ako sa môžem dostať dole, kde zvuk mohol byť v poriadku... Nijako to nešlo... Zostali mi spomienky na perfektné koncerty skupiny Toto v Budapešti a na nestárnucich Nazareth v Bratislave. Je mi nesmierne ľúto, že Eagles k pre mňa dobrým koncertom už nikdy v živote nezaradím... Nebolo to celé len výsmech kapely alebo zvukára - alebo organizátora?
  
  

7/10

Recenze: Na debutu Toad Planet "Bloudím" se to podstatné skrývá v hudbě Pod hlavičkou Toad Planet se potkali dva bráchové z Ostravska, jejich kamarád a další známý z brněnské JAMU. Dlouhá léta společného hraní do šuplíku se nakonec podařilo završit stylově barevným debutem "Bloudím", který vydal... čtěte zde

Vydáno: 03.01.2025 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Hurá! I Marien jsou jenom lidi. S Epydemyí přesto předvedli skvělý dvojkoncert Nádherná Telč ožívá folkem nejenom v létě, ale i o zimních svátcích. Během nich se zde konají hudební večery, které nezřídka končí až za ranního kuropění. Výjimkou nebylo ani společné vystoupení Marien s Epydemyí. V... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2025 12:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Mirek Kemel - Nedokážu zpívat o věcech, které jsem sám neprožil Album "Mordyjé" patří k nejsilnějším písničkářským počinům roku 2024. S jeho autorem Mirkem Kemelem jsme si ale povídali nejen o něm. Samozřejmě došlo i na karikatury a na to, jak se ty dva obory působnosti mohou doplňovat, dále... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2025 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

9/10

Recenze: Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip hledají na "Soul Retrieval" duši. Tu svou ale nikdy neztratili Jaké to je ztratit duši a pokusit se ji zase získat zpět - tedy alespoň v tom rituálním slova smyslu? Tuto otázku si na říjnovém albu kladou domácí mnohotvární neo-psychedelici Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip. Na své páté... čtěte zde

Vydáno: 01.01.2025 10:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: 50m Znak debutují deskou "Nadechnout se". Naděje tu vítězí nad temnými myšlenkami Punk, který nezapře své hardcoreové kořeny, ale zároveň neseká a nekope kolem sebe, naopak se obrací do nitra? I takový, jakkoliv to nebývá zrovna běžné, se může občas urodit. Touto cestou se vydala formace 50m Znak, v níž se... čtěte zde

Vydáno: 31.12.2024 09:23 v sekci Recenze