Aktuální vydání naší rubriky věnované podpultovým deskám ostří na japonského multiinstrumentalistu Shuga Tokumara, projekt švédského producenta Axela Willnera s názvem The Field, kanadskou noisepopovou dvojku Japandroids a ostrovního podivína Nathana Fakea.
Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.
Zaostřeno na: Shugo Tokumaru - Rum Hee
Label: Blues Interactions
Datum vydání: 2.4.2009
Žánr: folk, pop
© facebook interpreta Stojíte uprostřed Tokia, zavíráte oči. Hluk kolem vás exploduje. Ztrácíte půdu pod nohama, topíte se v něm. Téměř omdléváte. A pak najednou oči otevřete a do sítnice se vám vpálí zaměnitelné japonské modelky usmívající se ze zářících reklam, logotypy nadnárodních megakoncernů zavěšené na těle nekonečných mrakodrapů. Vráží do vás desítky lidí, omlouvají se vám a usmívají se na vás. Unáší vás, bezvýznamného šachového pěšce, kolem nekonečného hada (draka) fast-foodů, obchodů s elektronikou a
karaoke barů, které narušují jen ojedinělé výstavy futuristických elektromobilů. A pak najednou vpadnete do dveří, které znáte. McDonald's. U pultu na vás mluví řečí, které (trochu) rozumíte, dávají vám jídlo a pití, kterému (trochu) věříte, a cítíte se na chvilku (trochu) jako doma. Tokumaru je týpek u hranolek. Uprostřed uspěchaných a roztěkaných postmoderních riffů na vše, co má struny, dokáže vykouzlit dokonalou popovou melodii, která je vám neuvěřitelně blízká. Byť vlastně Mekáče, pardon pop nesnášíte. Nabízí Japonsko, se vším, co k němu patří, v pohodlí vašeho křesla a vašich repráků. Jeho hudba vyvolává stejné pocity, jako když v Tokiu zavřete na půl minuty oči.
Miroslav Böhm
Shugo Tokumaru - Rum Hee
> Více: oficiání web,
MySpace.com
> Verdikt: 9/10
Zaostřeno na: The Field - Yesterday And Today
Label: Kompakt
Datum vydání: 18.5.2009
Žánr: minimal, experimentální techno
© facebook interpreta Švédský producent Axel Willner alias
The Field před dvěma lety šokoval klubový svět albem "From Here We Go Sublime". Mačistické techno na něm přeoperoval do podoby zasněného ambientu s hypnotizujícími účinky. Byl to triumf na všech frontách a jedno z nejlépe hodnocených alb roku 2007. Jak na takový majstrštyk navázat?
The Field svůj přístup k natočení druhé desky prozrazuje v názvu skladby "The More That I Do". Je ještě minimalističtější, smyčky nechá točit v nekonečných repeticích a aby beaty pořádně zasáhly cíl, pozval si do studia bubeníka
John Stanier z
Battles. Šest skladeb nové desky trvá v průměru deset minut a pokud jedete na tříminutovém popu, pak se asi budete nudit. Soustředěného posluchače odmění rozjímavá "Everybody's Got To Learn Sometime" (cover osmdesátkového hitu od The Korgis) nebo nervní "The More That I Do" (která mi nějaký čas vzdorovala - viz
Jukebox). Není to ale moc hudba do sluchátek, tracky jako "Leave It" a "Sequenced" s patnáctiminutovým výletem do světa kosmického disco by zachránilo, kdyby polepka vinylu byla napuštěná LSD. Co říkáš tomu nápadu, Axle?
Karel Veselý
The Field - Everybody's Got To Learn Sometime (audio only)
> Více: MySpace.com
> Verdikt: 8/10
Zaostřeno na: Japandroids - Post-Nothing
Label: Unfamiliar
Datum vydání: 28.4.2009
Žánr: noise pop
© facebook interpreta První pořádná kalba, první sex, první velká láska, první velké úspěchy a neúspěchy, první větší deprese, první ostřejší rvačky, flirt jako druh obsese... Jo, do dvaceti let člověk pozná spoustu věcí. Taky v tý turbulenci událostí učiní spoustu rozhodnutí, který v zápětí popře, aby je za moment mohl opět uvést v platnost. Řád, ve kterém je chaos tím hybatelem. Pamatuju si to dobře - to podvědomé prosazování vlastní identity a třídní boj o trochu respektu. Obdiv ženského pohlaví byla ta nejtvrdší měna, se kterou se šlo na trh. "Post-Nothing" jako by bylo ohlédnutím za tím vším. Ohlédnutím, ve kterém spatříte čerstvost těhle událostí, ale stavíte se k tomu s odstupem. Kdybych neznal souvislosti, pasoval bych tyhle dva Kanaďany na další partu, která se potlouká kolem klubu The Smell. Noisová verze (post)pubertální zpovědi mladých a neklidných. Jdou na to zpříma - bez okolků. Elegantně si hrají s jednoduchostí.
Dva verše -
"The boys are leaving town / Will we find our way back home?" bohatě stačí na nejlepší track ("The Boys Are Leaving Town") na desce, která je jen tak mimochodem taky skvělá.
Tomáš Bláha
Japandroids - Young Hearts Spark Fire (audio only)
> Více: MySpace.com
> Verdikt: 8/10
Zaostřeno na: Nathan Fake - Hard Islands
Label: Border Community
Datum vydání: 18.5.2009
Žánr: techno, idm, minimal, electronica
© facebook interpreta "Drowning In A Sea Of Love" bylo plné melancholie a zasněných melodií na hranách idm, shoegaze a přineslo mimo jiné skvělou "The Sky Was Pink". Po krátké pauze je
Nathan Fake zpět s novým materiálem a pokud jste jej viděli na nějakém z koncertů u nás, tak víte, že na živo je to větší
divoch a ukazuje i své jiné tváře. Přesně v těchto šlépějích jde jeho nové mini album "Hard Islands". Na jednu stranu tam jsou stále ony poznávací kontury, ale převažuje ta syrovější tvář. Balanc mezi technem, idm a elektronikou mu funguje, a nepřímo tak vykřikuje své nadšení z warpácké zlaté éry s
LFO nebo Aphex Twinem. V "Castle Rising" se dokonce nechal naplno pohltit electro/8-bit burácením a svým způsobem se v určitých pasážích jedná o
nejtvrdší track. Naopak dvojice "The Turtle" a "Fentinger" ukáže, v čem je ukryt jeho potenciál - natočit up tempo track a udržet si melodickou dějovou linii á la "Drowning In A Sea Of Love". Nathan se probral, už to není ona spící
Sněhurka (i když krásná), ale energií vypilované techno.
Dan Hájek
> Více: oficiání web,
MySpace.com
> Verdikt: 8/10