Asi nikdy nezapomenu na to, jak jsme v prosinci 1989 poprvé vyjeli s rodiči za hranice do Rakouska. Svět najednou nekončil ostnatým plotem několik kilometrů za městem a stržením železné opony se otevřely docela nové obzory. Od roku 2007 už můžu na západ vyrazit bez potupných celních kontrol a snad už brzy si při tom ani nebudu muset vyměňovat peníze. Geografické hranice v Evropě už vlastně neexistují a do většiny zemí světa se dá vyrazit bez víza. Na internetu ale začal přesně opačný proces.

Určitě se to už stalo každému čtenáři musicserveru. Chcete se kouknout na nové video vašich oblíbenců, najdete ho na YouTube.com nebo nějakém dalším oficiálním úložišti videoklipů, kliknete na odkaz a... Místo snímku se vám na obrazovce objeví nápis: "Toto video není dostupné ve vaší zemi." Nedávno se mi to stalo u klipů TV On The Radio. Jejich kanál na YouTube.com je vážně pěkně vyvedený, v Evropě si ale pustíte jen klip k "Dancing Choose", další videa včetně webepizod s kapelou jsou pro nás nedostupná.

Neplatí to bohužel jen o hudebních klipech. Poslední dobou se tento zlověstný nápis (samozřejmě v angličtině) čím dál častěji objevuje i u filmových trailerů nebo některých internetových magazínů, které byly dříve dostupné zdarma po celém světě. Robot identifikuje vaši IP adresu, zjistí, že jste z té či oné země a máte smůlu. Sedíte před počítačem a máte pocit, jako kdyby jste se znovu ocitli na té špatné straně železné opony.

Důvodem omezení je samozřejmě přísnější dohlížení na dodržování autorských práv a licencí na umělecká díla. Třeba zmínění TV On The Radio mají v Americe a v Evropě odlišného vydavatele. Znamená to, že jejich zámořská firma Interscope (součást gigantu Universal Music Group) si úzkostlivě hlídá, aby nemusela dělat TVOTR propagaci v Evropě, kde se o ně stará nezávislý label 4AD. Možná je to maličko postavené na hlavu, ale Interscope přemýšlí ekonomicky: Zmíněné blokované webepizody jsme platili my, tak proč by z nich měli profitovat v 4AD?

Co se stane, až podobně začnou přemýšlet i zadavatelé reklam? Firmu, která svými bannery živí třeba Pitchfork nebo NME, pochopitelně nezajímají uživatelé v České republice, kteří si jejich výrobky stejně nemůžou koupit. A co když rovnou svým připojením ke stránce zbytečně zatěžují datový tok, za který se musí platit? Nekonzumuješ reklamu, nečti!

Nenápadně se tak ocitáme na vedlejší koleji. Nemůžeme se koukat na některé klipy, audiostreamy občas nejdou z licenčních důvodů přehrát, ze stejných důvodů nemůžeme o hudbě číst a nemůžeme ji ani oficiálně nakupovat tam, kde "vyspělý" svět. (Není snad ani třeba připomínat, že největší světové obchody s MP3 jako iTunes nebo Amazon.com jsou v České republice také nedostupné).

Až by si jeden povzdychl: "Ještě, že tu jsou piráti!" Ti totiž na hranice zvysoka kašlou.