Jede to, ale dře to

Mám vrozenou nedůvěru k jakýmkoliv pokračováním. Obvykle je totiž jejich kvalitativní úroveň jasně v sestupném duchu. Platí to o knížkách, platí to o filmech (jako příklad bych v duchu dané desky doporučil série "Básníků" či "Slunce, seno...") a platí to pochopitelně i o hudebních nahrávkách (zde mě napadají třeba Oldfieldovy tubulární zvony). Proto, když jsem se doslechl o tom, že Petr s Petrou připravují album "Jedeme dál II.", které navazuje na jejich dávnou spolupráci, mojí první reakcí bylo povzdechnutí.

Nová deska, jak už grafické upřednostnění napovídá, je především deskou Petry Janů. Petr Janda si, krom své role realizátora (rozuměj skladatele, muzikanta a producenta) zazpíval jen v několika skladbách. Už asi po prvním poslechu je jasné, že žádných velkých překvapení se nedočkáme. (Ale upřímně - i kdyby nějaká byla, fanoušci by o to asi ani nestáli a ostatním by to bylo stejně jedno, takže proč by měla být...) Jsou to vesměs takové hodné a bezkonfliktní písničky, přece jen ne nijak nadměrně přeslazené, ale rozhodně ne ani nějak úderné či agresívnější a už vůbec ne nijak vybočující z průměru. Jejich autoři mají pravděpodobně již v sobě zakódovaná kritéria domácích rádií, jak má vypadat "příjemná písnička". Proto, i když už se v některých skladbách vyskytne rockově zkreslená kytara, je vždy důsledně ponořena mezi ostatní nástroje, které jsou v každém případě upozaděny oproti zpěvu. Hudebně je pochopitelně hlavním autorem Petr Janda, který zde představuje onu zlatou střední cestu, po čtyřech písničkách autorsky přispěli jednak ostřílený rocker Ota Petřina a na opačné straně spektra mně zcela neznámý Petr Přibyl. Kdybych chtěl stylově přirovnávat, asi bych zařazoval kamsi mezi Scorpions a Olympic. Melodický rock klasického střihu a občas nějaký ten cajdák. Hodně často tak skladby dávají vzpomenout na 70. léta - klávesové rejstříky jste už určitě tisíckrát slyšeli, smyčce také a i zvuk kytary svědčí o tom, že Janda se řídil heslem - abych citoval své oblíbené Cimrmany - "Nic novýho nerozjíždět".

Do reality občas posluchače vrátí jen texty, kde se tu a tam mihnou atributy současnosti jako bankovní karty či droga Extáze. Jenže právě texty jsou, na rozdíl od příjemně plynoucí hudby, tou součástí, která občas zaskřípe. Vedle tradičních Jandových spolupracovníků Pavla Vrby, Miroslava Černého či Eduarda Krečmara svými texty přispěli i Jaroslav Vanča a právník Petr Pečený. První z nich vychází z celkového srovnávání nejhůře, konstatování o frázích, otřepaných a dopředu uhodnutelných verších (městě-těstě, ničím-zničím, lest-šest) by bylo jen nošením vody do řeky; naopak druhý nejenže ze srovnání s těmi třemi ostřílenými řemeslníky vychází docela dobře, ale evidentně jeho texty nejvíce vyhovují i samotné zpěvačce, která je interpretuje přirozeně a bez toho, že by některé verše či obraty tahaly za uši, jako je tomu v mnohých ostatních případech. Tvůrci asi dobře věděli, proč v bookletu texty nejsou uvedeny, což už dnes opravdu bývá celkem běžné. Některé skladby nejsou špatné, třeba úvodní odpichová "Už zase snídáš sám" se v rámci žánru celkem povedla, ale většina kousků nijak neoslní. Hlavním plusem desky je spíš fakt, že Petra Janů je stále ve velmi dobré hlasové kondici, a že většina skladeb je psaná v takových polohách, které jí vyhovují, a nenutí ji do nějakých hlasových excesů.

O studiové kapele se netřeba příliš zmiňovat - krom zmiňovaného Petra Přibyla je to vlastně kompletní Olympic, muzikanti přesně a spolehlivě doprovázejí, aniž by evidentně do hry vkládali cokoliv ze sebe. Jen mi trochu není jasná cílová skupina - mladí rockoví či popoví posluchači se pohybují někde úplně jinde, vrstevníci obou protagonistů si asi moc desek nekoupí, takže zůstávají skalní fanoušci Olympicu a Petry Janů (ale těch, si troufám tvrdit, nebude zas už tak moc) . Že by deska pro konzervativní rádia s jejich tradičně založenými dramaturgy bez rozhledu? A nebo řidiče kamionů? Asi to nechám k řešení někomu jinému. Fakt, že letitá skladba "Jedeme dál" zde i po té době, která uplynula od jejího vzniku, trčí mezi ostatními jak slunečnice na sluncem sežehlé louce, moc dobrou vizitkou není.

CD k recenzi poskytla firma Monitor-EMI.

Album: Petra Janů, Petr Janda - Jedeme dál II.
Hodnocení: 3/10
Celkový čas: 53:34
Skladby: Už zase snídáš sám, Na mosty sama netroufnu si, Babí léto, Tvůj malej kluk, Sněžná žena, Radši bejt naštvanej než smutnej, Můžeš klidně celou cestu spát, Já a já a ty, Já chci klid, Djó, moře, Mám dobrej rok, Jdeme úsvitem, Umíš tak krásně lhát, Jedeme dál, Pasáže