Koncerty trojice kapel Hammerfall, Sabaton a Bloodbound slibovaly hodně. Jak pravily PR články, přes velkolepou show ke strhujícímu výkonu muzikantů a nezapomenutelnému zážitku. V Praze, kde se formace ukázaly již 15. dubna, možná ještě o něco okázalejší, protože Hammerfall zde natáčeli koncertní DVD. Co však nikdo nečekal a o co byla ochuzena i Praha, byl pánský striptýz v podání frontmana švédských neposedů Sabaton. Joakim Brodén by se publiku rozdal a pod stejnou záminkou hodil fanouškům i tričko a ukázal švédský pupek. Pak rozepnul kalhoty a davu předvedl béžové boxerky s nápisem "I Love CZ". Do davu pak hodil i nějakou tu ponožku (a to měl na nohou těžké kožené boty) a brýle. Z pódia odcházel jen v těch trenýrkách.

Ještě než publikum čelilo nájezdům vojáků v uniformách, okupaci a útoku neviditelného kapitána Rommela, rozehřívaly fanoušky heavymetaloví Bloodbound. Koncert jsem bohužel od začátku nestihla, a i když jsem slyšela pár posledních skladeb, pohled na nadšené publikum mluvil za vše. Škoda jen, že hala nebyla zcela zaplněná a tuto výbornou show, jak jsem se doslechla, všichni návštěvníci neviděli.

S příchodem Sabaton se ale do prostor nahrnuly chumle nedočkavců, přední řady se zaplnily a atmosféra v kotli rázem zhoustla. Necelá hodinka dějepisného semináře mohla začít. I kdyby tato šestice mladých Švédů dostala do rukou publikum právě probuzené a pivem nesvlažené, stačilo by muzikantům jen několik minut, aby v lidech probudili nadšení a nadopovali je energií. Sabaton se už od úvodní písně stali miláčky publika a svou show strhli bez výjimky každého. Sama jsem tuto formaci viděla již několikrát a nikdy mě nezklamala. Teď mě muzikanti naopak překvapili, protože do svého projevu napumpovali ještě víc ze svého charismatu a nadšení. Každá ze skladeb (ať už "40:1", "Attero Dominatus", "Primo Victoria" nebo "Metal Machine") publikum jednoznačně bavila a nikomu se nechtělo se Sabaton rozloučit. Na rozjařené publikum ale čekala už hlavní hvězda večera a jen samotná příprava pódia pro Hammerfall byla příslibem velkolepé show.

Přiznám se, že jsem před koncertem Hammerfall byla trochu skeptická. Viděla jsem je již několikrát a vždy byly na mě trochu moc "power" a poslední image kapely, kterou muzikanti nahodili s dílem "Threshold", k jejich předchozí tvorbě moc nesedla. Naštěstí s aktuální "No Sacrifice, No Victory" udělali krok zpět. Do dýmu a mlhy tedy naklusali čtyři hudebníci a jako poslední se ze tmy vynořil zpěvák Joacim Cans. Už ne v motorkářské bundě, ale v dlouhém černém kabátu. Ona velkolepá světelná show s lasery, vodní stěnou a pyro efekty se rozjela a hned v úvodu uvedli muzikanti svůj set novinkovou "Punish And Enslave".

I když byly reakce publika ze začátku o něco chladnější než u předchozích Sabaton, kultovní hitovky jako "Crimson Thunder" nebo "Blood Bound", podpořené ohňomety nebo laserovým nápisem "Hammerfall" skrz vodní stěnu nadchly každého. Ačkoliv snaha frontmana Hammerfall rozezpívat fanoušky přišla vniveč a jemu samotnému to občas ujelo, fanouškům to vůbec nevadilo a dál pařili na osvědčené kousky. V polovině show dopřáli muzikanti hrozičům malý oddech s baladickou "Glory To The Brave" a poté naházeli do kotle další třaskavé kousky s ohnivými koulemi. Ke konci koncertu se halou vznášela líbezná balada "Between Two Worlds" a ve finálních skladbách muzikanti nešetřili pyro efekty a publiku připravili další světelnou podívanou.

Celý koncertní večer s radostní zařadím k těm nejzábavnějším, jaké jsem doposud viděla. Výkon muzikantů byl dobrý, ne nijak závratně bezchybný a precizní (kytary se občas rozešly, po bicích sem tam přelétla brambora a zvukaře trochu přehulily basy). Dle mého návštěvníci investovaného času a peněz nemohou litovat.