Sunflower Caravan se stali hudebním úkazem, na který má smysl chodit. Především na chráněném uzemí pražské klubové scény. Tedy zejména pro mladé lidi v chic oblečení. Zkrátka se stali dost trendovou záležitostí, což bylo nasnadě. Tři kluci, co kašlou na zpěv, stačí jim bicí, hammondky (piano, klávesy) a basa, rádi a hlavně velmi dobře při svých koncertech improvizují a co víc, nestaví se do rolí experimentátorů, inovátorů nebo terminátorů. Prezentují regulérní chytlavý pop s logickým retro ocáskem. A terminátoři? Ale kdeže! Mají image hodných kluků, co svým vystajlovaným (a lehce rachitickým) zevnějškem strčí do kapsy i Southpaw.

Po několika letech odmítání se nakonec zavřeli do studia a nahráli eponymní debutovou desku. Desku, co sice není čistě instrumentální, ale která je přesto zachycuje ve formě. Odjeli kvůli ní do Švédska. Tam je pozval na nahrávání kytarista spřátelených The Ark Martin Axen, jenž nad albem zároveň vztyčil producentskou ruku. Sunflower Caravan si ve Švédsku nahráli základy a zbytek dodělali v Praze. Jak moc byl jejich výlet důležitý těžko říct, nicméně celek rozhodně není patetický, což se zdálo, že by mohlo hrozit. Naopak, poslouchá se skvěle i přesto, že se v drtivé většině obejde bez zpěvu. Mnoho chytlavých melodií, několik pasáží, co létá někde v zasněném meziprostoru, ale zase rychle spadne na zem, a několik na kost ohlodaných a syrově působících tracků. To je koktejl, který se dá vypít na ex i bez krknutí.

Pozvat do dvou písní Emu Brabcovou se úkazalo jako pozitivní tah. Sunflower Caravan se sice rázem stali klasickou kapelou, jakých jsou miliardy, ale zpívané skladby album kýženě osvěžily. Především úvodní "The Hidden Words" je nádherná píseň a zpěv do ní ty potřebné emoce naopak ještě dopumpoval. Hlas Jense Anderssona udělal z "What Is Happiness?" rovněž živelnější věc, i tady se dá mluvit jednoznačně o plusu (doporučuji klip).

Zbytek alba "Sunfower Caravan" zní přesně tak, jak už je jistě znáte. Nemá mnoho slabých míst, první polovina alba upoutává větší pozornost, má v sobě zkrátka větší přitažlivost. Třeba "Change Your Designer" je lepší startér dobré nálady než dvě deci vodky se šampusem. To je ukázka typu písně, která dělá z téhle pražské kapely něco víc. Možná škoda že se na první řadovce neobjevili i velmi dobré a hlavně notně zajeté singly "Sympathetic" a "London Dancing". Druhá polovina alba už totiž sem tam škobrtne, několikrát zakopne a jednou si i regulérně rozbije držku na štěrku ("Robot Love").

Sunflower Caravan jsou naživo sice silnější než z repráků doma, ale to nic nemění na tom, že svým debutem s přehledem dokázali, proč jsou tak oblíbení (a že to rozhodně není jen kvůli image). Dokázali, že umějí a že se nemusejí stydět jednou za čas za sebou zavřít vypolstrované dveře studia.