Marilyn Manson, zpěvák a kytarista, je zajímavým úkazem na nejen hudební scéně. Jeho (převážně), skoro bych řekl dokonalá, image "úchyláka", kterému není nic svaté, odmítání koncertů pořadateli, protože se obávají "satanských" rituálů (Manson při koncertě prý jí živá zvířata :), texty bez servítků k základním hodnotám americké společnosti - to vše poutá velkou pozornost. I samotný název je provokativní - vznikl spojením dvou "ikon" 20. století - Marilyn Monroe a vraha/"zrůdy" Charlese Mansona. Ačkoliv by bylo možná zajímavější se věnovat všemu ostatnímu, jsme hudební server, takže se věnujme muzice. Ačkoliv projekt nese název Marilyn Manson, od počátku jde o kapelu, přičemž hudbu skládá především kytarista Twiggy Ramirez, Manson je duchovním otcem (texty, image), kromě nich v kapele hraje Ginger Fish, John 5 a M. W. Gacy.

Vydání nové desky před vánocemi je vzhledem ke skandální pověsti skupiny dost možná jeden z cílených útoků. Žádných koled se nedočkáte, od první skladby není pochyb o tom, že jde o Mansona. První skladba ještě nehřmí, klávesy bez bicích, trocha kytar, nic drsného, ale zlověstné je to dost. Druhá "The Love Song" začne pomalejším houpavým rytmem, přidá se basa, v refrénu drsné riffovité kytary (i umělé) zesílí, zpěv je víc řvaním (skoro hardcore), aby poté opět odlehčili, zazní i klávesy a znovu se přitvrdí. Následující "The Fight Song" je ještě větší nářez, moderní industriálový rock. Čtvrtá "Disposable Teens", první singl s videem, se vám bude určitě líbit, pokud jste měli rádi skladbu "The Beautiful People" z alba "Antichrist Superstar" - podobně chytlavý rytmus, nezbytné lehčí/tvrdší pasáže a zapamatovatelný refrén. Nemá cenu probírat nové album skladbu po skladbě, vzhledem k délce desky se najdou i kousky, které prošumí bez větší pozornosti, protože jsou příliš "stejné". Přece jen výrazové prostředky kapely se mnoho nemění, čekal bych větší zapojení mašinek nebo přizvání hostů (ti by ale asi narušili image). 19 skladeb na albu je rozděleno do čtyř částí, ale z hlediska hudebního k tomu není žádný důvod, prakticky se od sebe neliší. Kapela zvládá kromě tvrdších věcí i atmosférické skladby, ve kterých je znát, že Manson umí i zpívat - taková "In The Shadow Of The Valley Of Death", "Cruci-Fiction In Space" nebo "Coma Black" jsou nástrojově skromnější, ale i kvůli kontrastu oproti těm tvrdším, příjemné, ukazuje se, že za někdy přehnanými a dost stejnými kytarami je schována dobrá melodie.

Pokud jde o texty, výhradní autor Manson není dlužen nic své pověsti, opírá se dost tvrdě do náboženství a jeho forem nátlaku, pojetí Boha, americké společnosti, lidských slabostí s tím souvisejících. Ostatně obal svědčí o tom, že provokace je základním kamenem (a odpůrci by řekli jediným) jejich tvorby.

Pokud znáte jejich předchozí desky, možná vám bude stačit přirovnání, že nová deska je někde mezi alby "Antichrist Superstar" a "Mechanical Animals", tedy tvrdší, ne tolik přístupná jako předposlední a o něco "písničkovitější" než předpředposlední. Pokud je neznáte, toto album je dobrým učebním materiálem současného industriálového rocku. A ačkoliv osobně vůbec nemusím kult a s ním související manipulaci lidí okolo, hudba sama o sobě stojí za poslech. Pro ochutnávku doporučuji oficiální stránky, kde najdete vše potřebné.

CD k recenzi poskytla firma Universal.

Album: Marilyn Manson - Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death)
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 68:09
Skladby: Godeatgod, The Love Song, The Fight Song, Disposable Teens, Target Audience (Narcissus Narcosis), 'President Dead', In The Shadow Of The Valley Of