Velmi mě pobavila představa, kdyby robot Číslo pět vymyslel technologickou verzi mojita a uměl trsat na to, co páchá dvojka Pigeon Funk. On toho tedy uměl požehnaně, ale opilého tančit na stole jsem jej neviděl. Pokud "Proptronix Presents: Pigeon Funk" byl glitch v abstraktním balení, tak dvojka "The Largest Bird In The History Of The Planet... Ever!" je přemetem, který sebechytřejší robot nepobere. Idea ale byla zcela prostá, Seth Horowitz a Joshua Kit Clayton totiž do tech-housových základů vpasovali latino, funk, blues, francouzský šanson a ještě něco navíc.

Seth a Joshua jsou zruční producenti, kteří se rozhodli trhnout rekord v mixování stylů, nehrají si však na žádné mush-upisty od vedle. Poctivě otevírali hudební kořenky a svého věrného robota učili nové taneční kroky. Pigeon Funk jsou ale hlavně vtipálkové, kteří mají velký nadhled a nejdou do zbytečného experimentu bez rozmyšleného nápadu nebo sebemenšího podmětu.

Jednotlivé skladby do sebe zapadají jako přesně vylisované dílky, které jsou potřísněny mazivem, aby se rozběhnutý stroj nekousl. Místy banální melodie propadají v nervní shluky samplovaných hluků, které Pigeon Funk po svém kočírují a roztřepávají v ledové tříšti housu a techna. A v tom je ukrytý fígl, je to originální rozseknutí zaběhnuté rutiny okolo těchto variací taneční hudby. Od prvotních taktů "Mess Call" až po závěrečnou úleťárnu "Pom Pom Yom Pom Pom" čeká kupa zábavy nejenom k vytváření neskutečných pohybových kreací. Jen se nezalekněte, že z oněch principů house vlastně moc nezbylo - vždyť "Alma Hueco" je latino hitovka jak vyšitá!

Pro někoho budou možná Pigeon Funk praštění přátelé z Marsu, ale smysl pro humor mají nebezpečně nakažlivý. Jejich druhá deska je plná bonmotů a chytrých zvukových přesmyček, to ostatní jsou jen podmanivé příchuti (koření), bez kterých by ani to mojito vlastně nechutnalo...