S Vnitřním faktorem se to má jako s kometami. Dlouho o nich není slyšet, nemluví se o nich, ale jakmile se přiblíží jejich nový počin, tak způsobí velký rozruch, zazáří a zase vesele odletí. A nyní přišel čas, kdy paní Poldi začíná ronit slzy. Podle kvality nahrávky to jsou ptarně slzy štěstí a dojetí.
8/10
Vnitřní faktor - Slzy paní Poldi... aneb komerční neúspěch
Vydáno: 28.2.2009
Celkový čas: 30:04
Skladby: Poldovácká, Život nazmar, Blanka, Kroužek, Nadějné vyhlídky, Zvláštní den, Vyšší princip, Čekárna snů, Svědek, Reklamní blok
Vydavatel: Papagájův Hlasatel Records
Asi na každém z nás se nějakým způsobem podepíše místo, kde bydlíme a kde vyrůstáme. Velmi zvláštní vliv mělo Kladno na pětici muzikantů, která si říká
Vnitřní faktor. Předchozí deska si zajistila publicitu i názvem "Čtyři z punku a pes", který ve stejné době použila i kapela
Harlej. Nyní je všechno jinak, název je poctivě zaregistrovaný a ten, kdo by si ho chtěl nelegálně vypůjčit, tak bude nemilosrdně sešrotován právnickou mašinérií. Tedy pokud kapela nějakou má, o čemž silně pochybuji. I když je možná brzo na vynášení soudů, tak "Slzy paní Poldi" jsou horkým adeptem na punkovou desku roku.
Promo text k minulé desce pojednával o spojení hudby Kritické situace a textů o životě. Na tom se nezměnilo zhola nic. Řízný punkrock se silným vlivem HC a lehkou příměsí metalu je skutečně uchu lahodící směsí.
Dva kytaristé jsou technicky opravdu zdatní a dovolí si více, než je na punkery slušno a zdrávo, ale to je jen dobře. Vždyť punk je o vymezování se vůči stereotypům a to i svým vlastním. I bubeník hraje neuvěřitelným a pro mne i nepochopitelným způsobem. Jeho hra je rychlá, přesná, technická. Zkrátka super bubeník. Jenže díky kombinaci kytar a rytmiky opravdu místy nevíte, jestli kapela hraje rychle nebo pomalu. Zajímavý paradox, který ale hudbu výborně ozvláštňuje a nutí vás přemýšlet. A když se podíváme na zpěváka, tak tady zůstává rozum stát úplně. Je tak mizerně pěvecky vybavený, až je prostě dobrý.
Kdo je paní Poldi?
Paní Poldi nebo-li Leopoldina Wittgensteinová byla manželkou zakladatele kladenského průmyslu Karla Wittgensteina, který se díky Poldovce stal jedním z nejbohatších průmyslníků tehdejšího Rakouska-Uherska. A není úplně od věci zmínit, že jejich syn Ludwig byl jednou z nejdůležitějších postav filosofie 20. století a vlastně i celé filosofické tradice.
A co tedy samotná deska? Její délka není úplně ideální. Půl hodina mi přijde celkem málo, ale asi je to sympatičtější než dohánět čas zbytečnou vatou.
Vnitřní faktor (Bandzone.cz) pracuje metodicky a desky mají jasný rukopis. Úvodní "Poldovácká" nevybíravě plive jedovaté sliny směrem k lidem, kteří se podíleli na krachu kladenské industriální chlouby. Ani další songy nejsou o moc veselejší. "Život nazmar" s hostující zpěvačkou, "Nadějné vyhlídky" nebo "Reklamní blok" ve vás nadšení ze světa zrovna nevyvolají. Jedinou změnou je "Blanka", která se nese ve veselém duchu a oslavuje oblíbený podnik kapely a jeho výčepní. Jenže v děkovačce pozdravují Blanku in memoriam, takže se nejspíše jedná o pozdrav směřovaný mimo tento svět. Zvláštní zbraní punkového kvintetu je cit pro texty, které se zaříznou do masa a rány pořádně posolí. Na minulé desce to byl "Pan XY" o opilci za volantem, který zabije člověka jdoucího za svou milou. Tady je to "Kroužek" o dívce, která jde z kroužku, ale domů se nedostane, neb se stane obětí devianta, přičemž její táta sedí s kolegy v hospodě a zapomene, že na dceru měl počkat, aby ji doprovodil domů. Upřímně doufám, že tohle jsou jen varování a ne reálie Kladna.
Deska k výročí deseti let Vnitřního faktoru a nedožitých sto dvacátých narozenin kladenské Poldovky je důstojným darem k obojímu. Jen doufám, že s takhle kvalitním materiálem se kapela popere o čelní místa naší punkové elity. Přinášejí úplně jiný náhled hudební i myšlenkový, nejsou to žádní vtipálkové ani bezduší moralisté, kteří kritizují bez příčiny. Tohle není povětšinou kritika, jsou to jen varování a když se nad nimi zamyslíte, tak nejsou úplně od věci.