Povedený restart Arakainu

Restart je velice oblíbenou opravářskou metodou všech počítačových maniaků. Hudebníci ji již tolik neuznávají, ale možná by měli začít. Metalová partička Arakain se rozhodla restartovat a výsledky jsou lepší, než se mohlo čekat. Je to, jako když restartujete počítač a načte se vám lepší systém.

8/10

Arakain - Restart

Vydáno: 20.3.2009
Celkový čas: 68:32

Skladby: Pojď dál, Prázdno v hlavě, Paganini, 1492: Dobytí ráje, Končí den, Kam bůh se dívá, Vzít čas na splátky, Skrytá kamera, Právo máš, Osudnej den, Lámou, Zabiják v nás, Postavy z obrazů, Hvězda, Maraton - bonus track

Vydavatel: Sony Music

Ohodnoť toto album

Předchozí deska dostala v recenzi od Petry Hubáčkové sedmičku s tím, že se jedná o příslib a nastolení dobré cesty. Já se přiznám, že z celého "Labyrintu" mě zaujala pouze "Ďábelská hra" a ze zbytku jsem měl dosti smíšené pocity. O to víc jsem byl překvapen z ukázek nové desky na Bandzone.cz profilu kapely. Kvintet metalistů se hudebně našel a s trochou nadsázky řeknu, že tohle je první opravdová deska Arakain od odchodu Aleše Brichty. Honza Toužimský je zpěvák, který kapele věří, a je to sakra slyšet.

Jasně, Brichta byl Brichta a pro mnohé fanoušky bude navždy jediným zpěvákem Arakainu, ale jeho hlasový fond neodpovídal nárokům moderního rock-metalového nářezu, kterým se chtěla kapela prezentovat. Takový zpěvák na "Restartu" je a náramně mu to svědčí. Pokud někdo kapelu odepisoval, teď ví, že to byla radikální chyba a česká rocková scéna má konečně skupinu, která zní světově. Démonický bubeník Lukáš Doksanský má snad rychlejší nohy než světoví rekordmani ve sprintu a vyhýbá se primitivním rytmickým schématům, která obvykle zabíjejí veškeré pokusy o nečeský sound. Jirka Urban a hlavně Mirek Mach jsou kytaristé, kteří jdou s dobou a vědí, co se v moderní hře sluší a patří. Sečteno a podtrženo: konečně tu máme českou Panteru.

Dost bylo obecných keců a pojďme se podívat na nahrávku. Z prvních pár poslechů vyplynuly tři jasné hitovky a každá od jiného autora. Machův "Paganini", Urbanovy "Postavy z obrazů" a "Skrytá kamera", kterou napsal Zdeněk Kub. Tři lidé v kapele jsou schopní napsat hit, což je velmi pozitivní fakt. Arakain často střídá rychlé vypalovačky a pomalejší kousky, takže nahrávka je pestrá a vždy brilantní zpěvák dostává dost prostoru, aby ukázal všechny svoje trumfy. Možná jen je těch pomalých kusů víc, než by se slušelo, ale proti gustu... Trochu znepokojující je i to, že veškeré sbory si na desce nazpíval Toužimský sám a koncertní program tím může utrpět, protože při vší úctě k ostatním členům se pěvecky zpěvákovi ani nepřibližují. Na nahrávce je k zaslechnutí i efektovaný zpěv, kterým se dohání brutální metalový řev.

Velký plus dávám partě i za texty. "1942: Dobytí ráje" nebo "Osudnej den" jsou literární díla opravdu na úrovni a v záplavě konkurence jako Škwor se jedná o projevy opravdu bezkonkurenční. Ale nedá mi to, abych si neodpustil jednu výtku k bookletu: v křesťansky zaměřeném textu, jakým je "Kam bůh se dívá", se píše Bůh s velkým B. Ale to je jedná z mála chybiček, která je ve výsledku nepodstatná, protože slyšet není. Trošku větší zádrhel je délka alba. Kdyby bylo o nějakou čtvrthodinu kratší, tak by to kompaktnosti neubralo, spíše naopak.

Jaký je tedy výsledek? Není to ten samý Arakain z Brichtových let, je úplně jiný. Ani lepší, ani horší, jen jiný a kvalitní. Ale oproti tomu s Kolářem je lepší kategoricky. Metalový kvintet nám představil velice kvalitní nahrávku, která reflektuje všechny aspekty moderního rocku. "Labyrint" byl opravdu příslibem do budoucna a "Restart" je výborný počin, který ale, dle mého názoru, ještě neukazuje všechny trumfy. Proto volím osmičku.

• Bůh nebo bůh? (Ivana "Indiánka", 20.03.2009 13:21) Reagovat

  Omlouvám se, ale jak jsem se zde dočetla, podle Vás se píše velké B ve slově Bůh. Bohužel Vás ale musím vyvézt z omylu. Každý učitel Českého jazyka Vám potvrdí, že podle nejnovějších pravidel pravovisu je právě toto věc osobního vyznání. Takže pokud někdo v Boha věří, píše velké B, a pokud někdo nevěří, píše malé b.
  Takže nikdo zde nemůžě stoprocentně tvrdit, že v názvu skladby Kam bůh se dívá je/není chyba.... ??? :-)
  
  
  
  

  • Re: Bůh nebo bůh? (Petr Bláha (autor), 20.03.2009 14:50) Reagovat

    Já tady nechci rozpoutávat mediální válku o smysl českého jazyka, ale tohle je jeden z problémů, který dle mého názoru nespadá ani tak přímo pod oblast češtiny, jako pod religionistiku popřípadě theologii. A v křesťanství, jako striktně monoteistickém náboženství, se jedná v prvé řadě o vlastní jméno nejvyšší entity a ta musí být psána s velkým písmenem. Samozřejmě je možné argumentovat tím, že nejde o onoho Boha, ale pak mi úplně nesedí pasáže o Písmu, Trojici atd. Pokud je pravda, co říkáte, tak bych mohl psát Ježíš jako ježíš, vzhledem k tomu, že nevěřím :-) Ale nebudeme se dohadovat o nesmyslech :-)
    
    

    • Re: Bůh nebo bůh? (bv, 20.03.2009 15:08) Reagovat

      Velkym se pisi vl. jmena, takze pokud mluvim obecne o libovolnem bohovi, za ktereho si lze dosadit Allaha i Mannitoua, pak male. Pokud ale myslim toho Boha, ktereho uctivaji krestane jako stvoritele sveta, pak velke. At uz verim, nebo ne. Muj nazor.
      
      

    • Re: Bůh nebo bůh? (Ivana "Indiánka", 20.03.2009 16:47) Reagovat

      Vůbec nejde o Trojici a Písmo. Prostě o to, jak to má každý uvnitř. Když jsem si ve škole zapisovala učitelův výklad, zeptala jsem se, jak mám psát boha. Jestli s velkým nebo s malým. No a on mi jednoduše odpověděl, že tak, jak ho cítím a vnímám. Pokud ho beru jako někoho nebo něco, v co věřím, a k čemu se i modlím, mám psát velké. Ale pokud ho vnímám jen jako něco, o čem se mluví nebo píše, ale jinak jde mimo mě, mám psát malé.
      Prý,když píši Bůh s velkým B, dávám najevo, že pro mě znamená něco moc...něco pro mě důležité.
      Jen jsem to chtěla doplnit.
      Navíc víc než jedno písmenko v názvu skladby mě na obalu céda mrzí to, že u skladeb nejsou časy. Ani uvnitř, ani vzadu:-(
      Ale to přežiju:-) Obsah je skvělý a to je hlavní:-)
      
      
      

• ,,B´´ vs ,,b´´ (The Downstate, 20.03.2009 13:58) Reagovat

  Lidi,vykašlete se na malé velké ,,B´´.Nikdo z nás Zdendovi do kebule nevidíme,tak to nechte plavat.On to napsal takhle,tak to tak bude! A za sebe: Sleduju poctivě Arakain od Brichtovo odchodu a můžu říct,že jsem zvědavej,kdy nastane jejich vrchol,kdy se zastaví jejich zdokonalování,kdy vydaji desku a my si budeme moct říct: ,,Sakra,tak tohle se jim nepovedlo...´´ Ta doba tu ještě nebyla,ta tu neni ani po Restartu.Jen tak dál...
  S pozdravem The Downstate (F.C.Arakain 20090106)
  
  

10/10

Recenze: Steven Wilson nabízí na "The Overview" cestu vesmírem. Minulost a budoucnost se zde střetávají v jedinečný magnum opus Sledovat hudební cestu Stevena Wilsona může být pěkné drama. Doslova nevíte, co vás čeká za každým rohem. Od No Man po Porcupine Tree, od Blackfield až k nevyzpytatelné sólové kariéře. Všechno je to nesmírné dobrodružství. A to... čtěte zde

Vydáno: 24.03.2025 00:00 v sekci Recenze

9/10

Video: the.switch v klipu "Uprostřed ničeho nic" bojují s ničivým tornádem Už před rokem a půl vyšlo zatím poslední album "Skrytý místa" kapely the.switch, na kterém nabídla velice vyrovnaný a silný materiál. Mezi nejvýraznější skladby patří i emocemi nabitá pecka "Uprostřed ničeho nic", kterou formace... čtěte zde

Vydáno: 23.03.2025 16:00 v sekci Audio / Video | Video

9/10

Recenze: Peter Lipa uzavřel na živém záznamu "Symphony 80" symbiotické partnerství s orchestrem Jeden z nejvýraznějších jazzových a bluesových hlasů na česko-slovenské scéně nepřestává udivovat svou aktivitou. I s blížící se dvaaosmdesátkou neúnavně koncertuje a nyní navíc připravil albovou připomínku svých... čtěte zde

Vydáno: 23.03.2025 08:00 v sekci Recenze

6/10

Recenze: "Patriot" od Tublatanky je poctivou rockovou nahrávkou, ale vlajkovou lodí kariéry nikoli Tublatanka se rozhodla pořádně zreedovat svůj archiv. Nyní došlo na album "Patriot", v podstatě první počin sestavy, která vydržela až do těchto dní nezměněná. Formace se na ní vyrovnávala s odchodem kytaristy Doda Dubána a toto... čtěte zde

Vydáno: 22.03.2025 15:00 v sekci Recenze

Blogísek ultrapopaře: Kolikpak jí dáme? aneb Cesta do hlubin recenzentovy duše Názor má každý a většina lidí se ho nebojí použít. Pokud ovšem píšete hudební recenze, je to správně. Právě váš postoj k desce či skladbě nebo koncertu tvoří základ článku. Někdy ale není úplně lehké své pocity a... čtěte zde

Vydáno: 22.03.2025 08:00 v sekci Publicistika | Blogísek ultrapopaře