Novinka "Invaders Must Die" britských The Prodigy mnoho nadšení v řadách fanoušku nevyvolala. Jenže jejich živá vystoupení byla vždy lahůdkou, a tak se redaktor musicserveru vydal na vídeňský koncert. Zaslouží si Prodigy stále uznání nebo je načase sbalit fidlátka?
Live: The Prodigy
support: DJ Meph
místo: Gasometer Halle, Vídeň, Rakousko
datum: 8. března 2009
Setlist: World's On Fire, Their Law, Breathe, Omen, Poison, Warriors Dance, Firestarter, Run With The Wolves, Voodoo People, Commanche / Invaders Must Die, Diesel Power, Smack My Bitch Up, Take Me To The Hospital
© Petr Adámek / musicserver.cz The Prodigy vystoupili za poslední čtyři roky v Česku hned dvakrát, při svém aktuálním turné k desce
"Invaders Must Die" se ale České republice vyhnuli. Přesto nemuseli tuzemští fanoušci dramaticky smutnit, stačilo si jen vybrat mezi Bratislavou a Vídní, vysolit pětačtyřicet euro a hurá na výlet.
Kdo se rozhodl pro Vídeň, mohl nejprve sledovat breakbeatové snažení DJ Mepha. Ten sice lámal beaty celkem zkušeně, přesto bylo mnohem zajímavější porozhlédnout se kolem. Moderní prostor vídeňského Gasometeru, obřího tubusu vybudovaného z bývalého plynojemu, ale nebyl jediným důvodem pro uznalé pokyvování hlavou. Perfektní organizace, minimální fronty na cokoliv, zkrátka všechno jak má být, proč to k čertu takhle nefunguje i u nás? Natahuju ruku pro růžový sáček arašídů a gumových medvídků od mobilního operátora (v kapse už mám bílé balení s méně využitelnými špunty do uší, které rozdávají u vchodu) když jsem zaslechnul první tóny singlové "Invaders Must Die".
© theprodigy.com Na balkón jsem se vyškrábal právě včas: slavné trio už okupovalo pódium, stejně tak doprovodný bubeník a kytarista, v publiku to vřelo. Počáteční basovou linku zdařilého otvíráku desky však po pár vteřinách vystřídala "World's On Fire" a divoká show mohla začít. Keith
Flint, oblečen do bílého nátělníku má sice čtyřicítku na krku, ale energií rozhodně nešetřil. Své pověsti dostál i druhý MC
Maxim Reality, v nátělníku černém, po celý koncert vyluzující všelijaké skřeky a pazvuky a vše z povzdálí kontroloval mozek skupiny Liam Howlett, obklopen svými monitory a mašinkami. Jenže
Prodigy naživo, to nejsou jenom tři známé postavičky: jednou z nezanedbatelných příčin jejich koncertní přitažlivost je přítomnost živých nástrojů. Dobře, zvuk bicích často splýval či zanikal s masou beatů, naopak elektrická kytara Roba Hollidaye (ten v minulosti doprovázel např. Marilyna Mansona) měla po celý koncert jasně čitelný, agresivní zvuk. Několik skladeb dostalo s pomocí kytary takový drajv, až se z toho ježily štětiny. Třeba taková "Their Law" s ostře riffovaným začátkem? Nářez! Samozřejmě bylo znát, že nikomu již není pětadvacet, ta tam je šílená image i divoké běsnění; přesto se na scéně děly velké věci.
© theprodigy.com Setlist celé šňůry, která je z větší části vyprodaná, má všude v podstatě stejnou podobu a ani ve Vídni se neexperimentovalo. Došlo tedy na speciální verzi "Breath" s pomalým a několikrát nastaveným dubstepovým závěrem.
"Don't breathe with me, don't breathe with me. It's concert style," křičel do mikrofonu černý MC a zaplněná hala byla u vytržení. Jakkoliv rozpačitě byla fanoušky přijata deska, singl "Omen" přivítalo čtyři tisíce hlav s ohromným nadšením.
Maxim poněkolikáté dokázal, že tanec je jeho další silnou stránkou, zatímco Liam třískal do kláves a lidé skákali do rytmu beatů stejně horlivě jako na staré provařené pecky. První (a poslední) zaváhání přišlo zhruba v polovině setu, když se v mase hutných beatů skladby "Poison" zcela utopily melodické linky. Z reproduktorů se navíc řinul Keithův zpěv, jenže on poskakoval po pódiu se zavřenou pusou a mikrofonem u pasu. Další zaváhání však
Prodigy nepřipustili. Ba naopak: zcela neznámou a oficiálně nikdy nevydanou skladbou "Commanche" v rytmu techna z fanoušků vymačkali poslední zbytky potu a náhle zmizeli ze scény. Jako přídavek další čtyři pecky, povinná děkovačka a prý zas příště.
© theprodigy.com Při pohledu z balkónu na dole pařící propocený dav člověka nakonec ani nemrzelo, že nesehnal lístky na stání. Vždyť horní sedačky stejně zely prázdnotou, všichni se vstupenkami na sezení tancovali namačkaní na kraji. Celému koncertu by vlastně nebylo nic moc co vytknout, to by se ovšem trio muselo na pódiu zdržet o něco déle. Sedmdesát minut je trapně málo a skvělé vídeňské publikum (v němž byla občas rozpoznatelná česká slova) by si rozhodně zasloužilo pár skladeb navíc. Třeba něco z alba "Experience" a "Always Outnumbered Never Outgunned", z nichž nezazněla jediná skladba.
I ten nejvěrnější fanoušek tuší, že
Prodigy mají to nejlepší za sebou. Kultovní skladby devadesátých let zůstanou nejspíš nepřekonány, přesto lze říci, že tahle formace do starého železa zatím rozhodně nepatří!