Makrorecenze "Merriweather Post Pavilion" Animal Collective

09.03.2009 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Formace Animal Collective vydala hned v úvodu roku 2009 desku, na kterou by se podle vlny nadšení, jež způsobila, mělo často vzpomínat v rekapitulujících žebříčcích. Potvrzením byla i desítka v naší hlavní recenzi, kterou dostala za úkol vyzvat pětice redaktorů v další makrorecenzi.
Animal Collective - Merriweather Post Pavilion
© facebook interpreta
Animal Collective bylo vždy těžké hudebně zařadit. Stejně tak, jako bylo nejisté, kdo z kvarteta muzikantů Avey Tare, Panda Bear, Deakin, Geologist se vlastně na každém jejím počinu bude podílet. U "Merriweather Post Pavilion" bylo a je všechno jednodušší. Deakin totiž v roce 2007 nahlásil odpočinek, což až na výjimky dodržel, a zbylá trojka na osmém řadovém albu Animal Collective dala sbohem hrdelním skřekům z desek minulých a natočila čistou poctu psychedelickému popu. Podle mnohých ohlasů jde o velkého adepta na nejlepší počin roku 2009 vůbec, což v hlavní recenzi potvrdil i Radek Londin, který neváhal a udělil "Merriweather Post Pavilion" absolutorium. V makrorecenzi jej sice napodobil jen jeden redaktor, ale jelikož se i ostatní drželi velkých čísel, je výsledek vyrovnáním historicky rekordního výsledku: devadesát procent.


Dan Hájek - Opět jinak zavařené a sladce topící se jahody (10/10)
Vztah k interpretovi: Čím dál víc přicházím této partě na chuť, jen je třeba správně zabodnout lžíci do džemu.

Hudba Animal Collective je přesně taková, jak to mám rád. Nejprve si ji musíte vnitřně rozebrat jako lego, dílek po dílku, a pak si ji poskládat do vlastní mozaiky. To chvíli trvá, ale posléze přichází hudební extáze, tohle oni prostě umí. Žádné předsudky, unáhlená slabost, ono stačí zaslechnout "My Girls", "Lion In A Coma" nebo "Brother Sport" a už se vezete na té správné vlně. Bonusem je jejich vydařený remix na "Little Bird" Goldfrapp. Snadno zjistíte, že to je zas jiné než "Strawberry Jam", oni totiž nikdy nestojí na místě. Vždy se posunou dál a spojí několik muzikálních rovin, ty se o sebe třou nebo tříští. Jakési karnevalové nálady tu jsou pomotány s odkazy psychedelie Pink Floyd nebo sluncem opálených Beach Boys; "Summertime Clothes" je vedle toho všeho snad nejčitelnější hitovka. "Daily Routine" je zas ukázkou, že jedna škatulka je pro ně příliš úzká a kdyby se do ní chtěli vejít, byla by to nuda. To se raději zabořím do křesla, otevřu nejlepší medicínu (jahodový džem), vezmu lžíci a nechám se unášet touto slastí.

Petr Bláha - Geniální hluk (9/10)
Vztah k interpretovi: Nulový, o kapele jsem neměl tušení, než jsem potkal tuto desku.

Když něco na musicserveru dostane plné hodnocení, tak to ze zvědavosti prozkoumám. Animal Collective jsem si pustil jednou a z toho hluku mě rozbolela hlava. Druhý den jsem jim dal ještě šanci a v původním šumivém monolitu jsem začal postupně odhalovat náznaky harmonie, a tak jsem desku nechal puštěnou. Stala se příjemnou kulisou mého odpoledne, abych se pak po dvou dnech přistihl, kterak si zpívám neznámý text. Byl to refrén "My Girls" a nechtěl mne pustit za žádnou cenu. V tu chvíli jsem věděl, že na té desce asi opravdu něco je. Je to jako když úmyslně rozbijete výlohu, strašlivé řinčení padajícího skla, ale vy máte radost, protože jste ji rozbít chtěli a zní vám to jako rajská hudba. "Lion In A Coma" je další obrovskou hitovkou, která to jen dokazuje. Inu, nevyplácí se vypínat desky po prvním nezdařeném poslechu. Občas není hudba dělaná prvoplánově a k té kráse si musíte cestu najít sami. Jsou to i skvělí Animal Collective, kteří díky složitosti svých zvukových koláží asi nikdy nezískají masovější popularitu, což je škoda, protože tahle deska je bomba.

Tomáš Bláha - Exkurz za hranice lidské představivosti (opět) (9/10)
Vztah k interpretovi: Respektovaný.

Animal Collective
© facebook interpreta
Bláznivost, zvláštnost, láska, barevnost, naivnost, sladkost, ujetost, zasněné pohledy, noční obloha plná hvězd, jiný svět s vlastní faunou a florou, elektrické dotyky, jemné kytary, Sung Tongs, vyklidnění, pohlazení, dumání, relax, struktura, preciznost, zvukový fetišismus, open air, zvrácená gravitace, nadřazenost, zmatená intelektuálnost, chuťově jasnější (strawberry) jam, avantgarda, křehkost, dětská nezkaženost a čistota, "folk", psychedelie, antidepresivum, závislost, tancování, zasněnost. Mnoho podob jedné desky. Slovy těžko vyjádřitelný pocit, který je vám pomocí "Merriweather Post Pavilion" zprostředkován. Poslech, který je stejně tak zkušenost jako zážitek. AC jsou ve stejné pozici, jako byli kdysi například Sigur Ros. Mít je v profilu na myspace je záruka určitě společenské prestiže. I po deváté vás tento spolek vezme do svého zvláštně krásného světa, ze kterého se vám ani po deváté nebude chtít. "Merriweather Post Pavilion" se z 95 procent dostane do všech výročních žebříčků za rok 2009 - zcela právem. Hudba Animal Collective není vybírána posluchači, ona si vybírá je.

Karel Veselý - Pozor, hrozí absolutní přetížení všech smyslů (9/10)
Vztah k interpretovi: Starými deskami jsem se těžce prokousával, naplno jsem zabral až na "Feels".

Když i ten poslední blogger začne oslavovat kultovní kapelu, je to vždycky trochu podezřelé. S Animal Collective jste ale mimo nebezpečí. Kapela existující devět let natočila album, které se nepodobá ničemu, co předtím natočili oni nebo kdokoliv jiný. "MPP" je hutná psychedelická koláž, která je maximálně sonicky invenční a zároveň je to vlastně pop. Recept byl docela jednoduchý: svoji lásku k šamanským rytmům a folkovou trance music posunuli do elektronické hudby, přičemž stvořili unikátního zvukového bastarda, který hraje jak pro mozek, tak pro nohy. Pro to první možná více, když zvukové přetížení nahrávky si uzurpuje všechnu vaši pozornost. Vzpomínám, jak jsem si při prvních posleších musel mezi jednotlivými písněmi dávat pauzy, abych to vůbec celé vydýchal. Odměnou jsou harmonie v refrénech ve stylu Beach Boys, které jsou přímo k sežrání. Jediný bodík dolů dostanou AC za to, že ani v jedné písni nedokázali zopakovat absolutní a všepohlcující slast předloňského singlu "Bros" od Panda Bear. I když "My Girls" jsou blízko.

Miroslav Böhm - Honba za dokonalostí (8/10)
Vztah k interpretovi: Vřelý. Ale je od něj přeci jen blíže k respektu než k lásce.

To nejpodstatnější o desce "Merriweather Post Pavilion" je nadhozeno již v jejím úvodu. Postapokalyptická atmosféra z úvodní "In The Flowers", kterou protíná extatická, s textem fantasticky skloubená taneční pasáž, v jednoduchosti geniální "My Girls", adept na skladbu roku, a šamanskými rytmy déšť přivolávající, ale před bohy se pokorně krčící "Also Frightened"... Každá skladba z této trojice je úplně jiná, přesto skvěle do celku zapadající. Všechny splňují požadavky těch nejnáročnějších, ale zároveň vedou za ruku ty, kteří tohle album zkouší jenom proto, že o něm kritika mluví v superlativech. Animal Collective navíc ve zbytku stopáže ani na chvilku nepoleví a neustále šlapou dokonalosti na paty, jenže v přesně ve chvíli, kdy jí jsou nejblíže, nezabrzdí, ale projedou v absolutní rychlosti kolem. "Merriweather Post Pavilion" by byla dokonalá, kdyby měla o deset, dvanáct minut méně. Při pětapadesáti minutách je ale té rozmanitosti, psychedelie a extáze přece jen krapet přes optimum.


Album: Animal Collective - Merriweather Post Pavilion
Průměrné hodnocení: 9,0/10
Celkový čas: 54:42
Skladby: In The Flowers, My Girls, Also Frightened, Summertime Clothes, Daily Routine, Bluish, Guys Eyes, Taste, Lion In A Coma, No More Runnin, Brother Sport


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY