Napsat písničku pro děti se na první pohled může zdát jako lehký úkol, ale zástupy Dád, Kyklopů nebo některých umělců, kteří přispěli na různé dětské kompilace a vylámali si přitom nejeden zub, ukazují, že opak je pravdou. Každý nemá nadhled Skoumala, moudrost Svěráka nebo potrhlou energii Kašpárků v rohlíku, aby dokázal chytře oslovit děti, nekazil jim hudební a estetické cítění a neničil už tak dost zničené rodiče svým přiblblým kouskem, který si jeho ratolesti nedej bože oblíbí.

Když - dávno před nejpopulárnějšími "Médi" Vojtou, Kubou a Matějem - přišla Česká televize s hravým přírodopisným jakoby dokumentem, docela jsem se na to těšil. Ale brzy přišlo zklamání. Jednoduché, ploché a z hlediska zoologického často velmi nepřesné příběhy spolu se špatně a amatérsky zpracovaným večerníčkem ukázaly, co zas neumíme udělat. A kromě příběhu, velmi špatné kamery a mizerných hereckých výkonů neherců to byly i titulní písničky a hudba z pera Jaroslava Samsona Lenka.

Jako svého času kotlíkář znám Samsonovu tvorbu velmi dobře. Máci byli ve své době příjemným zpestřením Svojšic a dalších folkových festivalů, "Divoký peřiny" mám rád dodnes. Hop Tropáci jsou klasika a Parta měla přinést energii mladé krve a aspoň z půlky se to fakt podařilo. A i v případě jeho sólová tvorby vznikaly parádní kousky jako "Pohoda" nebo "Hraju dál". Jo, často se Samson neubránil neúměrné dávce patosu, použil nejedno klišé a když se pokoušel s Hop Tropy parodovat něco jako undergroundovou věc o drogách (tak trochu "Bič boží") v písni "Kulatý obdélníky", znělo to trapně, i když to houfy dalších kotlíkářů milovali a nadšeně kapele aplaudovali.

V přírodopisných večerníčcích Václava Chaloupky ale Samson propadl na celé čáře. Nedaří se mu napsat filmovou hudbu, to co hraje občas na pozadí jsou jen jakési jednoduché miniskladby násilně vytržené odkudsi z kontextu, navíc nedodělané, spíš jen krátké a nedopracované motivy žáka lidové školy umění. A ani s písničkami, co se tu objevují, to není nic slavného. Většinou slabý text soupeří s nevýraznou melodií (výjimkou potvrzující pravidlo je lehce zapamatovatelná a chytlavým sloganem opatřená Brum, brum brum, o čem se zdá medvědům), navíc nezřídka (pravda, stává se to i jiným otcům, například Jaroslavu Uhlířovi v "Hodině zpěvu") zapojil do skupiny vokalistů i své vlastní falešně zpívající děti.

Aktuálně běží v televizi další večerníček z výše popisované tvůrčí dílny, už jedenáctý v pořadí. A opět je vše stejné jako dřív. Nepřesvědčivé příběhy, mizerná hudba, příšerní herci (jen ta Jana Paulová vypráví příběh tak, jak bych si představoval). Teď je navíc součástí skoro každého dílu další krátká písnička vztahující se k dané epizodě, jejímž hlavním poznávacím znamením je fakt, že je ještě slabší než ta titulní. Ale na druhou stranu, aspoň bude mít televize co vydat v rámci propagačních předmětů na CD. Však on si to někdo koupí.

A proč mi to tak vadí? Děti ve svém věku nerozliší co je dobré a co špatné. A ČT by měla být schopna kvalitu odfiltrovat, když už si ji za její veřejnou službu platíme. Jenže v případě Chaloupkových večerníčků nedošlo po dlouhou dobu jejich vytváření k žádnému kvalitativnímu posunu. Vytvářet od dětství kladný vztah k přírodě je důležité, ale chce to tým profesionálů, který to dokáže. Podobných, jako byli ti co kdysi pracovali na řemeslně dokonale odvedených, i když ideologicky poznamenaných, "Krkonošských pohádkách".