Johann Sebastian Bach na "Umění fugy" pracoval poslední roky svého života. Celý soubor čtrnácti fug a čtyř kánonů vyšel až po jeho smrti v roce 1751. Toto dílo je chápáno jako mistrovský kus barokní polyfonie a Bach se na něm snažil uplatnit v maximální míře techniky kontrapunktického umění. Tento soubor nebyl přímo psán pro nějaký nástroj a vzniklo již nespočet interpretací a dohadů. Bach vycházel při skládání z matematických operací a některé fugy nelze zahrát jen jedním nástrojem. Základem jim jsou většinou čtyřhlasé partitury, bez udání temp, dynamiky či jiných podkladů pro interpretaci. Některé části Bach nestihl ani dokončit a jeho následovníci se posléze snažili o rozličné rekonstrukce. "Der Kunst der Fuge BWV 1080" tak bylo velkou výzvou pro Laibach.

Tato slovinská parta každý z jednotlivých dílů "Umění fugy" náležitě přepracovala a pomocí současných technologií natočili. Minimalistické postupy tu střídají táhlé dark ambientní plochy, shluky ruchů, smyček a samplů. Výrazných maršových temp se nedočkáte, je to velký experiment na matematické bázi, kdy různé permutace a jiné vzorce dělí jednotlivé tóny a zvukové skulptury. Pokud původní Bachův materiál nebyl ani pořádně určen k poslechu, ale k bádání nad možnostmi nástrojů a zaznamenaných partitur, tak Laibach svým zásahem nechali vzniknout velmi avantgardní soubor, který potřebuje náležitou pozornost při poslechu.

Chvílemi si tedy Laibach hrají na pionýry elektronické hudby, kteří v sedmdesátých letech objevovali první možnosti těchto nástrojů a úspěch posléze stavěli na pilířích použití slavných moog syntenzátorů. Dějová linie střídá nálady, často však sklouzává k temné mašinérii šedočerných paletových barev, dojde i na hlasové hrátky, beatbox (Contrapunctus s pořadovým číslem sedm a třináct). Náležitou symfonií, která nemá nikterak daleko k new age postupům Jarreho vystřízliví v náležitou melodičnost v "Contrapunctus 2", která je z tohoto soboru nejrozsáhlejší (skoro dvacet jedna minut).

"Laibachkunstderfuge" je velmi specifický, ale originální projekt, který mnohé skalní fanoušky asi opět překvapí nebo bude šokovat. Samotné album nabízí široké spektrum pojetí elektronické hudby a nabízí i několik netradičních poloh pro Laibach. Je to inspirativní k poslechu a nastudování jednotlivých tahů oné "šachové partie".

PS: Laibach své "Umění fugy" přivezou i do Prahy, v neděli 22. února totiž předvedou svou audiovizuální show v Divadle Archa.