Laibach už překvapili mnoha rozličnými projekty a pokud se odpoutáte od toho, co vše se okolo nich dělo, tak "Laibachkunstderfuge" je jedinečné dílo. Po svém totiž přepracovali Bachovo "Umění fugy" a to pomocí počítačových programů a elektronických nástrojů, nabízejí tak další dimenzi díla tohoto velikána.
8/10
Laibach - Laibachkunstderfuge BWV 1080
Vydáno: 20.2.2009
Celkový čas: 79:20
Skladby: Contrapunctus 1, Contrapunctus 2, Contrapunctus 3, Contrapunctus 4, Contrapunctus 5, Contrapunctus 6 a 4 - Im Stile Francese, Contrapunctus 7 a 4 - Per Augment Et Diminut, Contrapunctus 8 a 3, Contrapunctus 9 a 4 - Alla Duodecima, Contrapunctus 10 a 4 - Alla Decima, Contrapunctus 11 a 4, Contrapunctus 12 - Canon Alla Ottava, Contrapunctus 13 - Canon Alla Duodecima In Contrapunto Alla Quinta, Contrapunctus 15 - Canon Per Augmentationem In Contrario Motu
Vydavatel: Parlophone
Johann Sebastian Bach na "Umění fugy" pracoval poslední roky svého života. Celý soubor čtrnácti fug a čtyř kánonů vyšel až po jeho smrti v roce 1751.
Toto dílo je chápáno jako mistrovský kus barokní polyfonie a
Bach se na něm snažil uplatnit v maximální míře techniky kontrapunktického umění. Tento soubor nebyl přímo psán pro nějaký nástroj a vzniklo již nespočet interpretací a dohadů.
Bach vycházel při skládání z matematických operací a některé fugy nelze zahrát jen jedním nástrojem. Základem jim jsou většinou čtyřhlasé partitury, bez udání temp, dynamiky či jiných podkladů pro interpretaci. Některé části
Bach nestihl ani dokončit a jeho následovníci se posléze snažili o rozličné rekonstrukce. "Der Kunst der Fuge BWV 1080" tak bylo velkou výzvou pro
Laibach.
Tato slovinská parta každý z jednotlivých dílů "Umění fugy" náležitě přepracovala a pomocí současných technologií natočili. Minimalistické postupy tu střídají táhlé dark ambientní plochy, shluky ruchů, smyček a samplů. Výrazných maršových temp se nedočkáte, je to velký experiment na matematické bázi, kdy různé permutace a jiné vzorce dělí jednotlivé tóny a zvukové skulptury. Pokud původní Bachův materiál nebyl ani pořádně určen k poslechu, ale k bádání nad možnostmi nástrojů a zaznamenaných partitur, tak
Laibach svým zásahem nechali vzniknout velmi avantgardní soubor, který potřebuje náležitou pozornost při poslechu.
Chvílemi si tedy
Laibach hrají na pionýry elektronické hudby, kteří v sedmdesátých letech objevovali první možnosti těchto nástrojů a úspěch posléze stavěli na pilířích použití slavných moog syntenzátorů. Dějová linie střídá nálady, často však sklouzává k temné mašinérii šedočerných paletových barev, dojde i na hlasové hrátky, beatbox (Contrapunctus s pořadovým číslem sedm a třináct). Náležitou symfonií, která nemá nikterak daleko k
new age postupům Jarreho vystřízliví v náležitou melodičnost v "Contrapunctus 2", která je z tohoto soboru nejrozsáhlejší (skoro dvacet jedna minut).
Výňatek z rozhovoru s Laibach o tomto projektu
© facebook interpreta Jak jste přišli na nápad zpracovat dílo J. S. Bacha?V roce 2006 nás vyzvali organizátoři Bachfestu v Lipsku, abychom přepracovali cokoliv od tohoto skladatele. Okamžitě jsme se rozhodli pro "Umění fugy". Je to jeho nejtajuplnější dílo, které je založeno na matematických algoritmech. Jelikož nebylo výslovně určeno pro žádný hudební nástroj, rozhodli jsme se použít počítač a počítačový program jako základní prostředek. Ukázalo se, že
Bach může být považován za průkopníka elektronické a techno hudby.
Jak jste byli přijati při premiéře na tomto festivalu klasické hudby?Skvěle. Publikum bylo velmi různorodé, bylo tam dokonce několik lidí z vedení Bachova archívu, kteří naše pojetí velmi ocenili.
Na některých fotkách je vidět, že při koncertu hrajete šachy. Čeho je to symbolem?Naše otázka byla: jak posloucháte hudbu, která nebyla určena k poslechu? A jak uvést živě dílo, které nebylo zamýšleno pro koncertování? Poslouchat "Umění fugy" je jako dívat se na šachy na několika hracích deskách. V jednom okamžiku se toho děje více, než je schopen přijímající mozek zpracovat. Když
Bach "Umění fugy" skládal, využil matematické principy jako například permutace, které mohou být podobné vzorcům při hře šachů. Systém fugy je založen na fraktální geometrii, na studii struktur, ve kterých forma jakéhokoliv malého kousku odráží podobu struktury jako celku. Propojení Bachovy fraktální abstraktní hudební skladby s šachem poskytuje základní bod, na kterém hráči šachu mohou stavět komplexní strukturu her. Proto, abychom mohli "Umění fugy" uvést na pódiu, rozhodli jsme se využít "Šach pro čtyři hráče" - hru, kterou jsme vynalezli v roce 1980. Je to brilantní matematická hra, která zahrnuje politické i sociální vědy, ale i hodně abstraktního hudebního myšlení. Ve vztahu k Bachovi jsme tuto hru hráli pouze na premiéře projektu v Lipsku v roce 2006.
(autorem je Ivan Novák, čerpáno z promo materiálu)
"Laibachkunstderfuge" je velmi specifický, ale originální projekt, který mnohé skalní fanoušky asi opět překvapí nebo bude šokovat. Samotné album nabízí široké spektrum pojetí elektronické hudby a nabízí i několik netradičních poloh pro
Laibach. Je to inspirativní k poslechu a nastudování jednotlivých tahů oné "šachové partie".
PS:
Laibach své "Umění fugy" přivezou i do Prahy, v neděli 22. února totiž předvedou svou audiovizuální show v Divadle Archa.