Příjezd SKA-P se stal velkou věcí ihned po oficiálním oznámení termínu jejich pražského koncertu. Mezi tuzemskou punkovou subkulturou proto vypuklo doslova šílenství, znamenající hon na několik málo stovek lístků. Do původních prostor haly Folimanka by se vešla stěží čtvrtina pozdější návštěvy, do Malé sportovní haly pak polovina. Samotný koncert tedy u fanoušků vzbudil mnohem větší zájem, než organizátoři předpokládali. Po sérii stěhování našli španělští radikálové nový domov - sparťanskou Tesla Arénu.

Druhá největší tuzemská hala se do posledního místa zaplnila již krátce po osmé hodině večer, kdy na scéně končila své představení první předkapela - Prague Ska Conspiracy. Výběr předkapel se organizátorům tentokrát povedl, jak Prague Ska Conspiracy, tak Fast Food Orchestra fanoušky bavily a před vrcholem večera pozitivně naladily. Osobně by se mi před SKA-P líbil ještě plzeňský Tleskač, který je svou živelností nejpopulárnější evropské ska kapele více než podobný.

Kdyby byl v úterý večer v Tesla Aréně na návštěvě šaman, podivil by se, jaký to rituální tanec, ti Češi vyznávají. To je pogo, milý pane šamane. Od začátku zásobovali SKA-P fanoušky slavnými písněmi jako "El Niňo Soldado". Opravdové divadlo však začalo až u čtvrté "Romero El Madero", když si Španělé zahráli scénku upozorňující na policejní brutalitu. Na pódium vtrhl mladík stíhaný dvěma ozbrojenými policisty, kteří ho za nedlouho povalili na zem a začali do něj kopat a mlátit ho obuškem. Celé divadlo si vysloužilo samozřejmě potlesk a souhlasné reakce publika.

Je zajímavé, že hudba založená na jednoduchém propojení kytarových riffů, druhé doby, punkové údernosti a zpěvných melodií, navíc se silně levicovými, až anarchistickými texty, přilákala do arény více lidí než vloni jiný rebel - Iggy Pop. Na světě existují tisíce daleko hudebně vyvinutějších kapel, jenže opět se v praxi projevilo pravidlo, že v jednoduchosti je krása. Bylo by naivní myslet si, že všichni fanoušci umí a rozumí španělsky, jenže sborovému popěvku "la, la, la", případně "na, na, na" porozumí opravdu každý. Navíc v Tesla Aréně panovala atmosféra, která příchozí přímo nutila zapojit se do zpívání. Výboje na pomezí ska a punku nedovolily jednotlivým návštěvníků zůstat v klidu, pod pódiem se od první písně rozjelo tisícihlavé pogo a na ochozech fanoušci alespoň skákali, jásali a křičeli. Ano, jako na prvního máje, ostatně reminiscenci na doby minulé evokovaly i krajně levicové texty.

V jiné písni se na pódium dostavila smrtka v americké trikolóře, za jejími zády se na velkoplošných obrazovkách začaly promítat sugestivní záběry CNN z války v Iráku a v hale to v tu chvíli vypadalo jako na protiamerické, antikapitalistické demonstraci, kterou zastřešuje Svaz socialistické mládeže.

Jeviště přitom SKA-P neměli nijak zvlášť vyšperkované a kromě dvou vlajek, tří obrazovek, desítek reproduktorů a osmi hudebníků na něm nebylo zhola nic. Volný prostor se ukázal jako vynikající manévrovací plocha. SKA-P neodehráli obyčejný koncert, fanouškům zahráli velkolepé divadelní představení - po imitaci policejního zákroku a americké smrtce přišla na řadu klec a bušení na její mříže. O show se staral výhradně Pipi, který svými povedenými výstřelky konkuroval i hlavní hvězdě večera, kterou byl samozřejmě charismatický zpěvák Pulpul. V další písni "Crimen Sollicitationis" Španělé představili dalšího nepřítele - katolickou církev a především jejího představitele papeže Benedikta XVI.

Následoval další protiamerický song, kdy se na obrazovkách za hudebníky objevoval zlověstný pohled Strýčka Sama. Při pouhém výčtu motivů, jakými se SKA-P ve svých písních zaobírají, musí být i nejzarytějším fanouškům této španělské party jasné, že tématický okruh jejich oblíbenců je poněkud omezený a z větší části již vyčerpaný. Stále se opakující smyčka nenávistných písní vůči komerci, konzumu, zbrojení, fašismu a USA začínala být zoufale neoriginální. Dalším (již dávno neoriginálním tématem) je legalizace drog. Výlet do apolitické říše odstartovala píseň "Legalización" a provázelo ji sborové slabikování "Le-ga-li-za-ción", óda na konopí sklidila mohutný potlesk, možná největší z celého playlistu.

Levicový dýchánek v režii SKA-P trval přes dvě hodiny a odehrál se v ďábelském tempu. Po hudební ani textové stránce nepřinesl nic revolučního, přesto se patnácté výročí od založení kapely podařilo oslavit víc než důstojně. Po téměř tříleté pauze jsou SKA-P zpět a zatímco se jednotlivé frakce kapely věnovaly svým sólovým projektům, vyrostla po celém světě nová generace revolucionářů. Revoluce otřásla i českou metropolí, pochvalu si zaslouží především tuzemské publikum, které Španělům vytvořilo doslova domácí atmosféru a z původně undergroundové akce pro několik stovek šťastlivců se díky tomu stala jedna z největších hudebních událostí letošního roku.

Fotogalerii z koncertu naleznete ZDE.

SKA-P, Prague Ska Conspiracy, Fast Food Orchestra, Tesla Aréna, Praha, 10.2.2009