Slovenská skupina Gladiator patří mezi jednoznačné domácí hvězdy se vším, co k tomu patří - vyprodanými sportovními halami, soškami Gramy a davy šílících fanynek. Za pouhých osm let své existence dokázala tahle parta z malé slovenské vesničky Alekšince nahrát sedm alb úctyhodného stylového rozpětí (od trash metalu až po kytarový rock nepřeslechnutelného britpopového střihu), mít klip na MTV a ocitnout se na festivalových pódiích s velmi zvučnými jmény světové hudby (namátkou Iggy Pop, Suede, Motorhead). Aktuální album "Babylon Hotel" opentlili svou účastí slovenský bigbeatový praotec Pavol Hammel stejně jako lamač dívčích srdcí a dnes již bývalý člen skupiny Chinaski Petr Rajchert. České rozhlasové stanice zařazují "Pesnička o Medulienke" stále častěji do svých playlistů a pro skupinu je podle jejích vlastních slov rok 2001 jasně ve znamení dobytí Česka. Malou dělostřeleckou přípravu představoval z tohoto hlediska koncert v pražském Futuru první prosincové úterý. Se členy Gladiatoru, zpívajícím kytaristou Miko Hladkým a taktéž zpívajícím bubeníkem (fanynky Lucie pozor!) Georgio Babulicem, jsem si v pražské pobočce firmy BMG povídal nejen o něm.

Slovenskou verzi rozhovoru jsem pochopitelně přepsal do češtiny, abych nemátl sebe ani vás.

Jak se vám včera hrálo? Pokoncertní večírek byl prý docela veselý.

Miko: No, večírek byl opravdu poměrně bouřlivý, vlastně to začalo už koncertem. Včera to pro nás byla česká premiéra našeho nového programu "Babylon Hotel", na kterou jsme se dlouho připravovali a těšili. Myslím, že to bylo v pohodě, lidi byli příjemní a dobře se bavili.

Georgio: Stejně jako my, při koncertu i po něm.

Neměli jste problém se zvukem? Před nedávnem prošlo Futurum rekonstrukcí a připomíná teď trochu nádraží, bohužel nejen prostorem...

Georgio: Ne, problémy nebyly. Na turné si vozíme vlastního zvukaře. Je fakt, že při zkoušce to znělo jako jedna velká zahučená koule, ale pak se to spravilo. Já jinak Futurum vůbec neznám, ale po koncertu mi několik lidí řeklo, že takhle dobrý zvuk zde ještě nezažili.

Miko: Je pravda, že jsme museli kytary trošku stáhnout, protože ten prostor je opravdu specifický. Nakonec jsme ale byli se zvukem spokojení.

Do Prahy jste přijeli přímo z posledního koncertu vaší slovenské šňůry, byl pražský koncert českou premiérou a zároveň i derniérou nebo se chystáte ještě někam jinam po Čechách?

Georgio: Turné po Slovensku má za sebou vlastně první etapu. Futurum bylo takové české intermezzo a ještě dnes se na Slovensko vracíme dojezdit několik koncertů. Nicméně celý příští rok se chceme zaměřit na propagaci aktuální desky u vás v Čechách.

Miko: Čechy jsou pro nás v příštím roce absolutní prioritou.

S programem "Babylon Hotel" za sebou máte část domácího turné a aktuálně jenom jeden koncert v Čechách. Můžete přesto srovnat reakce slovenského a českého publika, je tu nějaký rozdíl?

Georgio: Koncert v Praze byl trochu výjimečný. Naše pozice v Čechách a na Slovensku se nedají absolutně srovnávat. Ve Futuru to bylo spíše komornější vystoupení, bylo vidět, že diváci jsou zvědaví a hlavně poslouchají. Když hrajeme doma, tak se lidi jdou vyřádit. Mají dokonale naposlouchané naše písničky a vlastně s námi odezpívají celý koncert. Tady bylo přeci jenom cítit, že lidé znají jenom "Medulienku" z rádia, ale přesto se nám to líbilo.

Miko: Nepotřebujeme bezpodmínečně, aby davy pod pódiem šílely.

Už jste se zmínili o tom, že následující rok bude ve znamení ofenzívy v Čechách. Nabízí se proto otázka na účast ex-člena Chinaski Petra Rajcherta na vaší nové desce. Zlé jazyky by vás mohly nařknout z podbízení se českému publiku, či zástupům fanynek, které jsou s Chinaski potažmo Rajchertem spojeny...

Miko: Ne, to určitě ne. Spolupráce s Petrem Rajchertem vznikla z naší strany velmi spontánně. Jsme už dlouho kamarádi, seznámili jsme se při slovenském turné Chinaski a jelikož jsme chtěli "Babylon Hotel" oživit pozváním hostů, napadl nás právě Petr jako jeden z prvních. Protože se s Petrem známe dlouho a líbí se nám podobné věci, nebyl při natáčení nejmenší problém.

V "Pesničke o Medulienke" účinkuje vedle Petra Rajcherta také slovenská bigbeatová legenda Pavol Hammel, jak došlo k spolupráci s ním?

Miko: Píseň o "Medulienke" byla taková nezávazná písnička, spíš popěvek, který jsme hráli již delší čas jenom ve zkušebně pro odlehčení. V souvislosti s myšlenkou hostů na desce, nás pak až dodatečně ve studiu napadlo, že bychom slovo Medulienka mohli propojit s původním reprezentantem (píseň s názvem "Medulienka" byl v 60. letech hit skupiny Prúdy, který napsal právě leader Prúdú Pavol Hammel - pozn. red.) a myslím, že to dopadlo k oboustranné spokojenosti.

Sledujete českou scénu víc, máte tady nějaké své koně, oblíbence?

Georgio: Myslím, že takový globálnější přehled určitě máme, koneckonců jsme nejbližší sousedé a srovnávání se s Čechy je pro nás přirozené.

Miko: Všem se nám určitě líbí poslední album Chinaski, na kterém je hromada skvělých písniček.

Georgio: Výborná je taky Lucie a já osobně mám velmi rád Vlastu Redla.

Oproti ostatním interpretům z tzv. slovenského boomu, jako jsou I.M.T. Smile nebo Jana Kirschner, máte v Čechách trošku jiné postavení, protože své fanoušky a jisté renomé jste zde získali již ve svém trashovém období okolo roku 1993. Přesto, cítíte nějakou spřízněnost se současnými slovenskými hvězdami, které se začínají prosazovat v Čechách ?

Georgio: Je pravda, že toho máme už hodně za sebou - klipy na MTV, koncerty s velkými světovými hvězdami. Hrajeme již osm let a natočili jsme sedm alb, takže jsme získali hodně zkušeností, které se právě mladším kapelám snažíme předávat, říkat jim prostě co a jak.

Máte k nim tedy takový spíše otcovský vztah?

Georgio: Ne, až takhle ne (smích). Normálně se bavíme, jsme kamarádi, myslím, že slovenská scéna funguje na docela přátelských vazbách.

Tradice slovenského popu byla vždy velice silná a podle mého názoru vždy o několik tříd nad českou scénou. Myslíte si, že se může opakovat vlna popularity, kterou v Čechách slovenská hudba zažívala prakticky po celá osmdesátá léta?

Miko: Určitě, je to naprosto přirozená záležitost. Po rozpadu společného státu se každý začal více zajímat o svoje domácí záležitosti, ale posléze to vzájemné ovlivňování opět začalo a je to jenom dobře. Je skvělé, když na Slovensko jezdí české kapely a naopak. Je to o vzájemné inspiraci a spolupráci, nemyslím si, že by se jedna scéna dala označit za lepší než druhá.

Vašich sedm alb je charakteristické relativně velkou stylovou proměnlivostí. Na začátku to byl trash metal, pak dejme tomu grunge a poslední dvě alba jsou ve znamení kytarového popu. Co bude dál? Chystá Gladiátor další stylovou proměnu např. směrem k taneční hudbě ?

Georgio: S tím výčtem stylů bych docela souhlasil, ale myslím si, že už jsme svojí tvář našli a že poloha, ve které se teď pohybujeme, nám sedí nejvíc, o žádných odbočkách směrem k taneční hudbě rozhodně neuvažujeme.

Miko: Babylon Hotel jsme chtěli nahrát co nejvíc živě a naturálně, nejrůznějších studiových mašinek jsme se snažili maximálně vyvarovat. Myslím si, že je mnohem kytarovější než předcházející "Viem, kde boh spí". Podobně jsme to cítili i u textů, které jsou teď mnohem více ze života, neučesané a maximálně realistické, jak to sami cítíme. Je to o našich životech a životech našich fanoušků.

Velkou změnou byl také váš přechod od angličtiny k rodnému jazyku, který se datuje od pátého alba "Legal Drug" a velkého hitu "Slovenská". Co za tímto přerodem bylo? Tlak firmy?

Georgio: Zčásti to byl přirozený vývoj, už nás prostě nebavilo zpívat na Slovensku slovenským fanouškům anglicky. Navíc se nás hodně fanoušků ptalo, proč nenahrajeme něco v slovenštině. Úspěch "Slovenské" byl pak takovým posledním impulsem, získali jsme za ní Gramy a rozhodli se, že je s angličtinou konec.

Jana Kirschner nebo Polemic na svých nových deskách také již dávají přednost slovenskému jazyku, na druhou stranu Richard Muller, nazpíval celé album česky. Neodhodláte se v rámci své připravované české ofenzívy k něčemu podobnému?

Miko: Je pravda, že díky Petrovi Rajchertovi kousek češtiny na desce už také máme (smích). Nikdo z nás ale česky neumí natolik, abychom mohli v češtině zpívat . Takže zatím jsme nad tím neuvažovali.

Nejbližší plány do budoucna?

Georgio: Maximální propagace desky v Čechách tzn. hlavně živé koncerty, televize apod. V jednání je také vydání "Babylon Hotelu" u jedné německé firmy, která již dříve v Německu distribuovala "Legal Drug", ale hlavně koncertovat a koncertovat, všude, kde to půjde.

Děkuji za rozhovor.