Zaostřeno na podpultovky 1/2009

08.01.2009 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

V naší nové rubrice Zaostřeno na podpultovky se budeme věnovat deskám a interpretům, které byste v běžné tuzemské distribuci hledali buď hodně dlouho, nebo marně. V úvodním dílu ostříme na hc-punkery Fucked Up, DJe Distance, Micka Harveyho, The Status a rappera Commona.
Chcete vědět, co nového se událo v chladných vodách severského metalu? Na co se momentálně tančí v Berlíně? Na čem ujíždí milovníci amerických a britských nezávislých labelů? Čí rap zní ve ztracených ghettech americké periférie nejhlasitěji? Cílem rubriky Zaostřeno na podpultovky je přiblížit vám dění v žánrech a na trzích, o kterých se běžně na našich stránkách nedočtete.


Zaostřeno na: Fucked Up - The Chemistry Of Common Life

Label: Matador
Datum vydání: 07.10.2008
Žánr: hardcore punk

Fucked Up - The Chemistry Of Common Life
© facebook interpreta
Pokud je základem punku provokace, pak Fucked Up míchají hardcore přímo s pravou esencí syrových koncertů z pravěku klubu CBGB. Jasně, hybridní ikona Manson už na pódiu předváděla hodně ujetých šíleností, ale mezi šminkovým divadlem a přesvědčením je sakra rozdíl, což je v případě růžových kanadských kukadlíček Mr. Damiana patrné přes celý Atlantik až k vám do obýváku. Ale Fucked Up nejsou jen o tom, že metrákový týpek chrlí do jedenadvacátého století energii Black Flag a Ramones. Jsou taky o tom, že to tady už dlouho nebylo. A punkeři zas jednou nejsou jen tlupou Mulderů (protože I want to believe...) a trička Punk's Not Dead se zas prodávají o něco lépe. "The Chemistry Of Common Life" je fackou MTV punku, inspirací pro běh hlavou proti zdi, důvodem, proč shodit tričko a proskákat se k extázi. A když už se bortí mýty, tak najednou: Opravdu hardcore trpí tím, že nejde přenést energii živých koncertů do studia? Pche. "Hands up if you think you're the only one! We all have our fucking hands up!" - Miroslav Böhm


Fucked Up - Black Albino Bones

> Více: oficiání blog, MySpace.com
> Verdikt: 9/10


Zaostřeno na: DJ Distance - Repercussions

Label: Planet Mu
Datum vydání: 17.11.2008
Žánr: dubstep, drum'n'bass

DJ Distance - Repercussions
© facebook interpreta
Label Planet Mu založil v polovině 90. let Mike Paradinas alias µ-Ziq, který pečlivě udržuje naživu étos klubového hardcore. V první polovině našeho desetiletí držel ochrannou ruku nad ultraagresivním breakcore (Venetian Snares, Hellfish & Producer, Hrvatski), v posledních letech vzal pod svá ochranná křídla tvrdší podoby dubstepové horečky. Dobrý příkladem je DJ Distance, jehož druhé album "Repercussions" pokračuje v cestě nastolené jeho debutem "My Demons" nebo "Degenerate" od Vex'd (dalších obyvatel Planety Mu) - kolíbavé pomalé rytmy, vražedné basové linky a duchařské motivy. Není to žádná selanka: "Koncrete" vymění basovou linku za splašenou sbíječku na beton a "Skeleton Grin" buší do uší pneumatickým kladivem. Zapomeňte na Burialovy éterické výlety, tohle je dubstep, který se nestydí za to, že je přímým potomkem nejtvrdších odnoží drum'n'bassu z poloviny 90. let. Vzpomínáte na neurofunkovou klasiku "Wormhole" od Ed Rush & Optical? Volume doprava a operace mozku může začít. - Karel Veselý


DJ Distance - Swarm

> Více: MySpace.com
> Verdikt: 7/10


Zaostřeno na: Mick Harvey - Three Sisters - Live At Bush Hall

Label: Mute
Datum vydání: 17.11.2008
Žánr: alternative, rock

Mick Harvey - Three Sisters - Live At Bush Hall
© facebook interpreta
První koncertní album Micka Harveyho vyšlo ve stejný den a na stejném labelu, jako zatím poslední live album Nicka Cavea. Oproti diskutabilní nahrávce jeho proslulejšího kolegy z The Bad Seeds, na níž se Harvey jako člen samozřejmě také podílel, není "Three Sisters" zbytečnou deskou. Album je příjemnou vzpomínkou na turné, s nímž se Harvey & spol. představili i pražskému publiku jen 17 dnů před pořízením této nahrávky. A tak se s jeho poslechem vrací vzpomínka na plachého introverta. Nenápadného zpěváka, rozhodně ne frontmana, který by na sebe strhával pozornost. Příjemné komorní vystoupení dává tušit malý klub bez efektů odpoutávajících pozornost od samotné hudby. Přátelská atmosféra, Harvey s výborně sestavenou kapelou (Wydler, Johnston, Westbrook a všichni excelují). Mickův zpěv je sice občas trochu nejistý, někdy se ztrácí v dramatickém pozadí ostatních nástrojů, které nemají problém jej zcela pohltit. To ale nevadí. Podtrhuje to klubovou přirozeně příjemnou atmosféru a dává koncertní nahrávce písní, většinou pocházejících z Harveyho posledních dvou řadovek, smysl. - Honza Průša


Mick Harvey - Photograph

> Více: oficiání web, MySpace.com
> Verdikt: 7/10


Zaostřeno na: The Status - So This Is Progress

Label: Doghouse Rec.
Datum vydání: 07.10.2008
Žánr: pop punk

The Status - So This Is Progress
© facebook interpreta
Když s vámi na debutovém albu spolupracují Adam Lazzarra z Taking Back Sunday a Anthony Raneri z Bayside, máte coby kapela už vlastně napůl vyhráno. Zvláště když na vše dohlíží producent, který je podepsaný pod deskami výše uvedených bandů. Na úspěch je tak zaděláno ještě dřív, než výlisek desky sklouzne z výrobního pásu. V případě "So This Is Progress" nečekejte kdovíjaké gejzíry originality. Mantinely melodického pop punku jsou pevně dané a není nejmenší důvod je zpochybňovat. Mladá parta z Atlanty natočila tucet kytarových skladeb, v nichž chytlavé melodie jsou to nejdůležitější. Hlavní devizou The Status jsou však strhující, vícehlasy zpívané refrény. Díky svižnému tempu deska končí dřív, než vám stačí vychladnout hrnek s kafem. Našlápnutá jízda přibrzdí jen na několik okamžiků, to když se rozezní některá z pomalejších věcí. Řeč je například o lovesongu "If There's Love" s pořadovým číslem čtyři. Ačkoliv se texty zaobírají ne právě veselými tématy, coby hudební doprovod při pátečních přípravách na celonoční mejdan The Status svoji práci odvedou dokonale. - Ondřej Michal


The Status - Perfect Day (acoustic)

> Více: MySpace.com
> Verdikt: 7/10


Zaostřeno na: Common - Universal Mind Control

Label: G.O.O.D. Music / Geffen / Universal Music
Datum vydání: 08.12.2008
Žánr: rap, electro

Common - Universal Mind Control
© facebook interpreta
Chicagský rapper Common vydává desky šestnáct let a co si pamatuju, tak málokdy šlápl vedle. Jeho nahrávky zněly pokaždé trochu jinak - od jazz-rapové klasiky "Resurrection", přes nejlepší album uvědomělého rapu v našem desetiletí ("Like Water For Chocolate") až k soulovému majstrštyku ("Be"). I s navijákem jsem mu sežral psychedelický "Electric Circus" a takových nás moc nebylo. Konečně se dočkal ceny Grammy i čísla jedna amerického žebříčku (s nevyrovnaným "Finding Forever"), ale trochu mi přijde, že začal ztrácet půdu pod nohama. "Natočil jsem album ovlivněné electrem a technem," chlubil se vloni jaře, z letního alba (mělo nést název "Invincible Summer") ale nakonec zůstaly jen cáry. "Universal Mind Control" otevírá skvělá titulní fúze electra a hip hopu, tím si ale Common a jeho parťák Pharrell vystříleli většinu paliva. Může za to uvadající talent mužů z Neptunu nebo "to" Common po bohatých letech finálně ztratil? K ohlašovanému oživení svého soundu taneční elektronikou se vrací až se závěrečným "Everywhere" s rovným rytmem a Martinou Topley-Bird v refrénu, osm prostředních tracků sahá od rozpačitých pokusů o novátoství až k trapnosti. Aspoň že album trvá snesitelných 38 minut. - Karel Veselý


Common - UMC

> Více: oficiání web, MySpace.com
> Verdikt: 5/10




DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY