Když jsme se přibližně před rokem rozhodli dotáhnout do konce Axlovu snahu natočit nové album a vydali falešnou makrorecenzi tehdy samozřejmě neexistující "Chinese Democracy" (rozcestník po všech článcích s ní spojených najdete zde), stejně jako Dr. Pepper v Americe jsme netušili, že se tento zrzavý šílenec po letech slibů konečně pochlapí a desku Guns N' Roses vydá. Jako nutnost se tedy jevilo nyní makrorecenzi zopakovat, a to ve stejném složení redaktorů jako tu původní. Výsledný verdikt se nakonec zastavil na osmapadesáti procentech, když naprostá většina účastníků makra volila mírně nadprůměrnou šestku. Na osmičku, kterou dal Pavel Parikrupa v hlavní recenzi, ale album nedosáhlo u nikoho.

---

Michal Koch - Velmi příjemné překvapení (7/10)
Vztah k interpretovi: "Use Your Illusion I." a "Use Your Illusion II." patří k základním stavebním kamenům rockové historie. Prý i "Lies", ale s tím nesouhlasím. Zbytek je zbytečný.

Protože nejsem zapáleným fanouškem téhle kapely, nemám ani předsudky stran neúčasti Slashe či kohokoliv jiného na tomto albu. Mám prostě pocit, že Axlův nenapodobitelný hlas k použití značky Guns N' Roses postačuje. A ten hlas je to, co mi na "Chinese Democracy" udělalo největší radost. Za ty dlouhé roky totiž Axl vyzrál (nebo zestárl, jak je libo) a vedle nabroušeného ječáku nalezl na novince i polohy klidnější a plnější. A toto dozrání celku velmi prospělo. Nové hlasové polohy totiž dobře korespondují i s hojně zmiňovanou zvukovou pestrostí, která je některými nazývána aranžérskými orgiemi. Jenže proč ne, když nápadů je dosti a časem se Axl Rose rozhodně tlačit nenechá. Album v žádném případě není přeplácané, je jen opravdu bohatě vyšperkované. Jestli mi něco schází, pak je to hit, šlágr, jehož melodie by mě dokázala vtáhnout do sebe jako svého času třeba taková "November Rain". Ale i tak si troufnu považovat "Chinese Democracy" za své soukromé číslo tři v diskografii Guns N' Roses.

Dan Hájek - Zmutované a krví potřísněné růže pro Axla (6/10)
Vztah k interpretovi: "Use Your Illusion" tehdy hřmělo v mém pokoji pravidelně, pak přišlo ticho a nyní možná nastalo shledání.

Případ Guns N' Roses mi dost připomíná osud Tears For Fears, kdy po jejich rozpadu Roland Orzabal vydal další dvě alba pod starým označením. Prý ho to k tomu donutil vydavatel, aby se vše lépe prodávalo. Axl Rose si dal pořádně načas, což je k neprospěchu věci. "Chinese Democracy" je monumentální dílo, na kterém se podepsala jeho "nová" kapela. Když se ale pořádně zaposloucháte, zjistíte, že Axl do sebe vstřebal vše, co se odehrálo od prvních momentů vzniku této šesté řadovky, ale i proti toku času (do sedmdesátek). Neustálé upravování výsledného zvuku se začleněním současných prvků (drobet elektroniky a jiné kosmetiky) jej posunulo, ale ve finále se stejně nedočkáte žádné závratné změny. Pro mě to je spíše návrat zpět, svým způsobem připomenutí už odvanuté slávy dvojalba "Use Your Illusion". "Chinese Democracy" je slušným pokračovatelem, ale po tak dlouhé době se mohl tento velemistr ukázat s něčím lepším, než recyklací řečeného a jen nově natočeným materiálem.

Tomáš Parkan - Poněkud rozvláčná sága (6/10)
Vztah k interpretovi: Guns N' Roses? Myslíte tu skupinu, co se před několika lety rozpadla?

Mám velmi rád recesi, a tak jsem se před časem s potěšením připojil, když vznikalo makro na tehdy ještě neexistující desku. Ale teď ve chvíli skutečné varianty přiznávám, že mě nikdy Guns N' Roses nebrali. Ani finální verze "Chinese Democracy" mě nenadchla jako Pavla Parikrupu v hlavní recenzi. Bude to nejspíš tím, že mě doslova irituje ta ječivo-mečivá poloha zpěvu Axla Rose, což určitě fanoušci GNR nepochopí - vždyť na tom z části tahle skupina stojí, zvlášť po "odchodu" několika členů. Uznávám sice, že je to deska plná velmi dobrých hudebních nápadů, hutného zvuku kytar a vůbec slušného muzikantského řemesla, ale to všechno se děje na neskutečně rozsáhlém prostoru. Více jak sedmdesát minut je prostě moc. Ono tak totiž na slušnou porci výborných melodií připadá i neméně slušná porce balastu a vaty. Příště bych doporučoval Axlu Roseovi více odvahy při finálním střihu, nebo část písniček vydat o sedm let dřív a po osmi letech a mírném dopracování ten zbytek.

Pavel Novák - Něco se tam najde (6/10)
Vztah k interpretovi: Naprosto žádný.

Když jsme se před rokem pustili do oné srandy s fingovanou makrorecenzí, doufal jsem, že nikdy nenastane moment, že tuhle desku budu muset opravdu poslouchat. Je sice fakt, že jako malému klukovi mi pouštěli AC/DC, ZZ Top, Led Zeppelin, Judas Priest, Kiss... a možná se někdy mezitím ztratilo i něco od Guns N' Roses. Tímto se ale můj kontakt s hudbou tohoto typu uzavřel a moje pozornost se přesunula zcela někam jinam. Přesto i když si tuto desku se stoprocentní pravděpodobností nikdy víc nepustím, ať už z důvodu, že zkrátka rock tohohle typu neposlouchám a trhá mi uši styl zpěvu, najde se na ní pár kousků, které jsou přece jen stravitelné i pro někoho jako já. Třeba "Street Of Dreams" a "There Was A Time", které přece jen představují ty melodičtější skladby, stravitelné i pro příznivce méně tvrdé hudby. A můžete mě považovat za naprostého ignoranta, ale opravdu nechápu, co na té desce zabralo tolik let práce. Myslím, že to nepřeženu, když napíšu, že se najdou umělci, kteří natočí lepší desku za daleko kratší dobu.

Honza Balušek - Výsledek, jaký se dal čekat (6/10)
Vztah k interpretovi: Fanoušek v dobrém i zlém.

K "Chinese Democracy" je nejlépe přistupovat jako k obyčejné desce obyčejné kapely, která vás může maximálně nečekaně překvapit. Dívat se na ni jako na dvě dekády tvořenou nahrávku... to ani skalní fanda jako já nemusí úplně vydýchat. Výsledek je asi takový, jaký se dal čekat. Deska to rozhodně není špatná, jen prostě není tak úžasná, jaká by po tak dlouhé době měla být. Spoustu dobrých písniček doplňuje pár slabších, nejhorší je pravděpodobně absence výrazných melodií, protože po stránce aranžérské je to samozřejmě pošušňáníčko, které sluchátka jistí. Ale to je jen příjemný bonus, kterému mnohdy chybí základ. Asi si "Chinese Democracy" občas poslechnu, ale spíše doufám, že se Axl odhodlá k opravdové sólovce, na níž se nebude snažit potěšit fanoušky v podstatě klasickým gnr zvukem a pustí se více neprobádaných hudebních končin.

Karel Veselý - Čekání na desku bylo zábavnější, než ji poslouchat (6/10)
Vztah k interpretovi: "Use Your Illusion" si dávkuju ve slabých chvilkách nostalgie.

Zázraky se dějí, haleluja. Je to jako sen, "Chinese Democracy" konečně spatřilo světlo světa. Zázrak číslo dvě - není to zase taková sračka, jak jsme všichni čekali. Čtrnáct let čekání, nesmyslně utracené miliony a Axlovo nekonečné plácání do větru to ale stěží vyváží. "Chinese Democracy" je bombastické hardrockové album, které by znělo decentně, kdyby vyšlo v roce 1993, o patnáct let později zní bombastický (byť nesmyslně plochý) zvuk alba trapně. A pokusy oživit desku špetkou hiphopových či elektronických elementů jsou tak opatrné, že vlastně ani nemusely být. Několik nadějných momentů ("Riad N' The Bedouins", "Better") zadusí Axlův egocentrismus, zbytečná kytarová sóla a hlavně neuposlouchatelná stopáž. Třicátníci, kteří se zasekli na střední škole, si možná budou libovat, že Guni jsou zpátky, pro nás ostatní je kruté zjištění, že čekání na "Chinese Democracy" bylo nakonec zábavnější než desku skutečně poslouchat.

Zuzka Macháčková - Revoluce v Číně hned tak nebude (6/10)
Vztah k interpretovi: Slash je geniální kytarista a rozumnej chlap. Axl je šílenec. Šlo jim to dohromady pěkně a mě to strašně bavilo. Ale to už je dávno.

"Chinese Democracy" nelze poslouchat, aniž by člověk znal kontext. Samozřejmě není žádným tajemstvím, že Axl po totálním rozkladu kapely, která od konce 80. let plnila stadiony, chtěl vydat desku, která všem nakope zadek. Obzvlášť těm sráčům, co už nadále nebyli součástí týmu. Polovina devadesátých let však nebyla zrovna vhodná doba. Tehdy byl totiž problém mnoha kapel vydat nahrávku, která bude znít současně a přitom nebude postrádat spirit předchozí periody. Axlovi došla invence a dobře to věděl. Proto ty odklady. Proto různé spolupráce. Nakonec se stalo nejdůležitějším cílem konečně desku dodělat... po tolika letech. A teď se na to vykašleme, tak stojí to za to, nebo ne? V prvé řadě, není to deska Guns N' Roses, je to Axlova sólovka. A nezapomínám na Duffa McKagana. "Shackler’s Revenge" a "Better" jsou dobré pecky, znějí jako staří Guns, ani ten Slash mi nechybí. "If The World" vzbuzuje na začátku dojem, jako by si Axl dal duet s Bonem a rozhodli se zachraňovat jihoafrické slony. Pořád však skladba vzbuzuje jistou dávku napětí. S kompozicemi jako "Sorry", "Catcher In The Rye" nebo "This I Love" se dostáváme k nedostatku melodických nápadů, který se s Axlem táhne asi už pěkně dlouho. Pokud si mám vybrat jen mezi Axlem a Velvet Revolver, volím si Axla. Velvet Revolver zní mnohem současněji, ale jinak jsou naprosto prázdní. To však neznamená, že budu právě teď poslouchat album, které mělo vyjít před deseti lety, v době, kam naprosto a zcela patří. Důvodem není stáří alba, ale fakt, že i tehdy by byla "Chinese Democracy" průměrnou nahrávkou kapely na pokraji svého (dočasného či definitivního) soumraku.

Luboš Kreč - Že já si tu desku pouštěl... (6/10)
Vztah k interpretovi: Nejlepší kapela, jaká kdy byla. S výjimkou "Chinese Democracy".

Jsou desky, bez nichž si s trochou nadsázky nedovedete představit život. K takovým řadím dvojalbum "Use Your Illusion" Guns N' Roses. Z toho by se dalo usuzovat, že na "Chinese Democracy" jsem se těšil, že jsem nemohl dospat. Nikoli: přál jsem si, ať zůstane chimérou, ať nenastane okamžik, kdy bych musel svůj pohled na Axla přehodnotit. Jako bych něco tušil, jako by mě svrběly kosti. Snad jsem si nejdražší desku všech dob radši neměl pouštět. Což o to, špatná není, místy dokonce výborná, jenže při vědomí toho, jak dlouho vznikala a kolik se toho o ní napsalo, můžu akorát nevěřícně zakroutit hlavou či pokrčit rameny. "Kde to všechno, sakra, vězí?!" Právě proto, že "Chinese Democracy" vznikala tak dlouho, se to na ní zapsalo. Že by? Možná jo. Rose toho na ni chtěl narvat tolik, až to bylo neudržitelné. Electro metalový nářez, balady, klasický hardrock, impozantní glam... Seškrtat to celé o dvacet minut, probrat playlist, byla by to úderná jízda (vem čert, co to stálo). Takhle zůstává slušné, leč obyčejné rock'n'rollové album.

Ondřej Michal - Axl stále vězí až po bradu v devadesátých letech (5/10)
Vztah k interpretovi: Hráli mi ve walkmanu, když jsem si šel pro svoji první občanku.

Na "Chinese Democracy" se čekalo dlouho. Dokonce tak dlouho, až se nabízela otázka, jestli o tu desku vůbec ještě někdo stojí. Překvapivě se našlo mnoho těch, kteří večer co večer padali na kolena pod vybledlý plakát zrzouna z Indiany. V tiché modlitbě se přimlouvali za její vydání. Neuvěřitelné se stalo skutečností: dočkali se. "Chinese Democracy" překvapivě není až takový průšvih, jak by se dalo očekávat. Horentní sumy, jež nahrávání spolklo, se zákonitě musely někde projevit. Našlápnuté skladby jsou tady v rozumném poměru k hardrockovým baladám. Ty měl ostatně Axl vždycky moc rád. Celou deskou se jako červená nit táhne tesklivý zvuk kytar. Na druhou stranu ani nabublané aranže se smyčci, sbory či elektronickými samply nezakryjí jeden podstatný fakt: Axl stále vězí až po svou vousatou bradu v devadesátých letech. Že to období máte rádi? V pořádku, vždyť já taky. Jenže to přeci není důvod k vydávání alb, která už před mnoha lety neměla co říct.

David Věžník - Tuctová hardrockeřina prokládaná patetickými smyčci (4/10)
Vztah k interpretovi: Pusťte mi někdo jejich hit, řekněte "To jsou Gáni," a já řeknu: "To znám." Ale cílený poslech? Proč?

Možná je to soustavná ignorace hudebního stylu, možná něco úplně jiného, ale na "Chinese Democracy" Guns N′ Roses se opravdu nedá najít vůbec nic, kvůli čemu by se vyplatilo čekat na tuhle desku tak dlouho. Snaha tady je, určité záblesky něčeho, čemu by se dalo říkat hitovost, taky (například "Better"), zpravidla jsou ale hned vystřídány něčím, čemu se dá zfleku říct opravdu nepovedená píseň (například "Street Of Dreams"). A dopátrat se, co za to může, zase není taková dřina. Je to Axlův zpěv. Ano. Nemám tucha, jak tomu bylo dřív, ale ten chlapík dnes nemá vůbec hlas, podivně kvílí a svíjí se a poslech jeho výkonu je spíše utrpením. A samotná kapela? Nějaký rozpoznávací znak? Specifický zvuk? Ne. Tuctová hardrockeřina prokládaná patetickými smyčci, to jsou Guns N′ Roses v roce 2008.

---

Album: Guns N' Roses - Chinese Democracy
Průměrné hodnocení: 5,8/10
Celkový čas: 71:19
Skladby: Chinese Democracy, Shackler's Revenge, Better, Street Of Dreams, If The World, There Was A Time, Catcher In The Rye, Scraped, Riad N' The Bedouins, Sorry, I.R.S., Madagascar, This I Love, Prostitute