Příměr na hniličku mě napadl zcela spontánně. Když nejsou vajíčka ani natvrdo, ani na měkko, jsou zákonitě něco mezi - na hniličku. Ovšem vejce dosáhnou tohoto stavu asi za čtyři minuty. Než se zcela dovaří nové album amerických Shinedown, uplyne téměř tři čtvrtě hodiny. A ani tato doba nestačí k tomu, aby deska zcela a naprosto ztvrdla. Ale to je dobře a rozhodně to není vyžadováno. Není však zcela jisté, jestli také hardrockoví fanoušci ocení, že poměr říznosti a romantiky na svou stranu táhne druhou ze dvou jmenovaných alternativ.

Průřez letokruhy kapely Shinedown odkryje několik vrstev tvorby, která se - stejně jako každý tuhý kořínek skupin okupujících pole hardrocku - vyvíjela. Baladickou náladovost najdeme na každé z jejich desek. Ale ani na té poslední nedochází (kapele i kapelní muzice ku prospěchu) k pocitu nepatřičnosti, který se velmi často vkrádá do děl formací podobného ražení. Ani jeden z rockově melancholických songů na "The Sound Of Madness" nepůsobí vynuceným dojmem. I ve svém množství jsou rozmístěny na správná místa a do správných časů.

Pokud se nechcete otravovat s doslovnými překlady textů, vězte, že leckteré jsou mnohem inteligentnější, než by se na první nesoustředěný poslech mohlo zdát. Pilotní singl "Devour" navazuje na zkušenost kapely z návštěvy u amerických jednotek v Iráku, vyjadřuje rozpačitost nad prezidentováním George Bushe. Zpěvák a výhradní autor textů Brenth Smith také vždycky pevně přesvědčen tvrdil, že nikdy nenapíše žádný love song. Nicméně rozněžněn narozením syna se v "If You Only Knew" vyznal z citů ke své přítelkyni. Psát songy narychlo ve studiu se vyplatilo. Ačkoli kapela na stůl vyložila víc než čtyřicet hotových písní, přeci jen ještě v průběhu nahrávání vzniklo několik dalších skladeb, které se nakonec přednostně objevily na desce. O jejich dobré kvalitě se nedá pochybovat textově ani kompozičně.

Ve floridské Jacksonville se rodí úspěch další tvrdší kapely, která dokáže svým zvukem pročísnout hřívu nejednoho rockového koně. Skupina si zatím stojí na pěkném stupínku, který je podložen platinovým zdarem tří let starého alba "Us And Them". Uvidíme, jestli poslouží jako nášlapná mina k dalším metám, kterých dosahují jejich sousedé Limp Bizkit. Nevzdat se skvěle vyladěných dvojhlasů, leckdy téměř metalových a postaru znějících kytar a na druhé straně velmi současných melodií - to vše může vést k zachování jistoty, které se jistě rádi chopí noví potencionální fanoušci. Jen by to chtělo přimíchat trošku víc kořenících a specifických prvků, které prozatím zůstaly uzavřeny v deskách minulých.

Umožnit na svém MySpace.com chvilkový poslech celého alba zadáčo je vstřícný, v poslední době ne zas tak nezvyklý počin. Zveřejnit v bookletu desky dlouhý seznam studiových muzikantů, kteří nepatří a nikdy patřit nebudou do pódiové sestavy Shinedown, ale podíleli se na nahrání desky, je krok naopak tajemný. V kruzích šťouralů vede k dohadům, že album možná vůbec není natočeno samotnými muzikanty. Podezření je navíc umocněno mocnými personálními změnami, které teď ve zkušebně Shinedown probíhají. Jak to dopadne a jestli vůbec kluci umí hrát, se můžete přesvědčit od ledna, kdy se nám přiblíží koncertováním po Evropě, kde už v roce 2008 zdatně sekundovali na turné kapele Disturbed.