Pop-punk má svá nejlepší léta pravděpodobně za sebou. To však samo o sobě nic neznamená, jelikož se stále najde dostatek těch, kteří to prostě s lidmi umí. Američtí New Found Glory jsou jedni z nich, jenže během pop-punkového večera v Londýně nebyli zdaleka těmi nejlepšími.
© yahoo.com Když se řekne pop punk nebo punkrock, možná vás napadnou rozpadnuvší se
Blink 182 nebo
Sum 41. Pokud by si tyto dvě bandy přizvaly na jedno pódium méně slavné
New Found Glory, byli byste příjemně překvapeni. Kluci ze slunné Floridy sice postupem času zapomínají na ostré kytary a stále více inklinují k popu, jenže když v rámci svého mini-turné The Easy Core zamíří s třemi dravými kapelami před pět tisíc nadržených fanoušků, je to docela nářez.
Okolí stanice tuby v londýnském Brixtonu je hodinu před začátkem koncertu více než pestré. Postávající skupinky teenagerů hrají všemi barvami, jeden model nápaditější než druhý, v kreativitě se meze nekladou. Člověk by nevěřil, kam všude se dá zapíchnout piercing a co se všechno se dá vytvořit na hlavě. Zapomeňte však na černě počmárané obličeje a všelijaké ujeté doplňky,
New Found Glory se na populární emo vlně nevezou.
© massconcerts.com Jak vypadá pětitisícový sál pařící omladiny z ptačí perspektivy? Není nic snadnějšího než vyběhnout dvě patra schodů a usednout na horní balkón, z kterého je celé pódium a prostor před ním jako na dlani. Pohled dolů mi bere dech: fanoušci jsou jako šílení už během prvních dvou předkapel. Vypadá to, jako když vytáhnou rowdies na fotbal. Zdá se, že dění na scéně je druhořadé, hlavně si pořádně zařádit. Jenže na rozdíl od tzv. fanoušků na fotbalových stadionech vytváří ti hudební vskutku skvělou atmosféru. Koho zajímá, že všude visí cedule jak hrom zakazující surfování v davu.
Teens kašlou na pravidla a zákazy. Prostě vyskočit nad hlavy ostatních, dolehnout na jejich ruce a jedeme!
Ochranka před pódiem ale nemá pro podobnou zábavu pochopení, takže surfeři po několika vteřinách končí v mohutných prackách mužů v oranžových vestách. Poté jsou nemilosrdně staženi do uličky a bez většího dohadování vykázáni na samý okraj pódia, odkud je zpátky do epicentra bordelu přece jenom složitá cesta. Klid však není ani dál od scény. Každou chvíli se vedle sebe utvoří dva živé mlýny, v nichž zúčastnění běhají pár minut dokola jak smyslů zbavení. Skvělým stimulem je zejména zpěvák
Four Year Strong Dan O'Connor: když se mu zdá, že pařba v předních řadách uvadá, vrhne se hbitě na kovou zábranu přímo před lidi a ochranka má opět plné ruce práce. Všechny tři předkapely a úžasné publikum - dva prvky, po jejichž chemické reakci se Brixton Academy třese v základech. Očekávaná exploze na závěr bohužel nepřichází.
© Petr Adámek / musicserver.cz Set
New Found Glory je totiž spíše zklamáním. Sám o sobě by to vlastně nebyl špatný koncert - nechybí většina známých pecek, líbivé melodie a vřelá komunikace s publikem, ale po předchozím trojnásobném orkánu je rozdíl mezi mladou krví a hlavními hvězdami až příliš patrný. Všechna nahromaděná energie a pohyb z pódia je zkrátka fuč. Také lidem po předchozím fyzicky náročném programu dochází šťáva. To se dá ještě pochopit, méně už to, že se floridská pětice nesnaží diváky znovu probudit. Slibně rozjetý rychlík tak dojíždí do cílové stanice bez větší glorie.
New Found Glory,
Set Your Goals,
Four Year Strong,
Crime In Stereo, Brixton Academy, Londýn, Velká Británie, 28.11.2008