Jazmine Sullivan, buclatá svěřenkyně nonšalantní dámy amerického hip hopu Missy Elliot, vydala své debutové album "Fearless". Podobný pokus jí před několika lety nevyšel, a tak musí mít určitě radost. Po jeho poslechu se vám ale nijak zásadně život nezmění.
6/10
Jazmine Sullivan - Fearless
Skladby: Bust Your Windows, Need U Bad, My Foolish Heart, Lions, Tigers & Bears, Call Me Guilty, One Night Stand, After The Hurricane, Dream Big, Live A Lie, Fear, In Love With Another Man, Switch!
Vydáno: 22.09.2008
Celkový čas: 43:30
Vydavatel: Sony Music
Jazmine je mladá holka z Filadelfie, které se začalo dařit na americkém r'n'b trhu. V dětství ji neprovázela žádná traumata, v showbyznysu tolik senzační a žádaná měla naopak milující a podporující rodiče (maminka jí dokonce pomáhala ve studiu při nahrávání). Ale když jí bylo kolem patnácti a upsala se první nahrávací společnosti, byla jí takříkajíc podražena. Na což reagovala - podle svých slov - velkým smutkem. Nicméně se nevzdala a pokračovala ve svých hudebních aktivitách, které nakonec dovedla (nebo dovedly ony ji) až k vydání vlastního alba. Nutno podotknout, že naprostá většina věcí, které se na desce vyskytují, vyšla z Jazmininých textařských rukou a u posluchačů - fanynek i fanynků - mají texty, soudě podle nejrůznějších internetových diskuzí, četný úspěch.
Jazmine, díky komu se oklipovaný song dostal do čela americké rnb/hiphopové hitparády. Spíš to způsobil správně nafoukaný Jazminin ksicht a nápad přimíchat do songu hrstku obratů a efektů z jiných hudebních stylů.
Já jsem se však nedala zlákat nabízeným rytmem výše uvedených producentů a slečna Sullivan mě prostě nedostala. Nevypátrala jsem v její hudbě žádnou originalitu a zajímavost. Desce nechybí standardní základy - rapové výkřiky, hluboko posazené basové linky, syntíkové smyčce, kudrlinky nebo cinkrdlátka ani klasika v podobě různě laděných songů (koketní "Switch!", zadumaná "Live A Lie" nebo dramatická "Call Me Guilty"), i tak mi přijde, jako by někde něco scházelo. Zdá se mi, že atmosféra i zvuk desky plují jen na jakémsi pomyslném povrchu, pod jehož slupku se však nemohou dostat. Na zápletku jsem narazila aspoň v posledně jmenované "Call Me Guilty", avšak jinak mě žádný moment nedonutil protáčet si album nekonečněkrát dokola.
"Fearless" není složité a těžkopádné a při jeho přehrávání nemusíte nad ničím přemýšlet, nic zapeklitého řešit. Zároveň vás však nedonutí k akci (zvednout zadek z otomanu a houpat s ním podle doby). Uvidíme, co přinesou další výtvory mladé hvězdičky. Jestli zůstane jen talentovaným růžolícím se poupětem, nebo se rozvine v bohatý květ jasmínu a pak dozraje v pořádnou bobuli.
-
omg (!!!!!, 13.12.2008 08:32) Reagovat
Co to psalo za husu?! V první řadě si laskavě uvědomte, že výrazy jako "nafoukaný Jazminin ksicht" nebo "buclatá svěřenkyně" jsou opravdu ubohé a nemají v recenzi na serveru, který se tváří seriozně, co dělat. Celkem mě pobavilo: "Po jeho poslechu se vám ale nijak zásadně život nezmění"- a kolik desek vám změní život? To by mě opravdu zajímalo. Pokud nemáte RnB ráda, tak si to nemáte brát na recenzi! "Lions, Tigers & Bears", "Fear", "In Love With Another Man", to jsou nejlepší skladby z alba, právě ty jsou originální a úžasně zazpívané!
-
Re: omg (Jonathan Strange, 14.12.2008 10:17) Reagovat
Klídek... argumenty typu "Pokud nemáte RnB ráda, tak si to nemáte brát na recenzi!" jsou k smíchu. Je vidět, že vy jste zapálený fanoušek, tudíž na věc opravdu jen těžko máte objektivní názor. Každá recenze v sobě nese kus autorova názoru na hudbu a je jasné, že se nemusí (a nebude) shodovat s názory všech ostatních... doh.
-
Jazmine je fajn...proč chtít víc? (krejzyber, 02.08.2009 17:07) Reagovat
Taky si říkám že moc nechápu, oč vlastně recenzentce jde. Mně se deska líbí, možná proto, že nic jiného než solidní zábavu, tady navíc se špetkou snesitelné osobní angažovanosti ani neočekávám. Nahrávka podle mne obsahuje více než jen pouhé řemeslný r´nb standard, což je na debut solidní. Barva hlasu je zajímavá,texty otevřené a styl poměrně proměnlivý. Desky nám opravdu život měnit nemají, nemůžeme se přece jen tak něčemu bez rozmyslu vydat, ale mohou nás inspirovat, samozřemě každá k něčemu jinému. Jazmine nabízí zajímavou směsici mladistvosti a jakési předčasné, nechtěné vyzrálosti, dokonce jsem v ní zaslechl určitou reoliku na ženská témata par excelence. Mimochodem, proč si nepustit Milese Davise nebo Stooges, případně něco málo ze Schuberta či Dvořáka, když se chcete nechat katapultovat i se židlí? Pomýlená kritéria, to je oč tu běží, zároveň ale nepopiratelné právo na názor. Osobně si tu desku pouštím už několik dní spolu s alby TLC a nálada se mi rozhodně nezhoršila. Na co bych si tedy chtěl jako posluchač stěžovat? :-)