Už po prvním poslechu mi bylo jasné, komu že se bude deska Kanibalů líbit. Těžce nezávislým školákům, jejichž věk se hlásí o svá práva a kteří ke svému životu potřebují ze všeho nejméně rodiče a jejich moudra. Se snahou o podchycení názorů této cílové skupiny posluchačů a vyjádřením nezávislých názorů však zůstali Satelit Kanibal pouze v půli cesty. Jejich debutová deska se totiž od samého začátku až do konce nese ve stále stejném rytmu, melodii, i obsahové hodnotě sdělení a brzy tak začne nudit. Stačí si tedy poslechnout dvě nebo tři písničky a už víte, co vás na zbytku alba čeká.

První polovina kolekce přitom přináší poměrně zajímavou a kvalitní produkci. Už úvodní nahrávka "Rozbij sklo" se spolu s pilotním singlem "Moje boty" určitě skvěle hodí na každou teenage party. Nutno říci, že ani po několikerém poslechu žádná z obou písniček neomrzí a nastoupený sound vás udrží v pozornosti téměř dvacet minut, kdy se v textech i hudebních postupech objevuje stále něco podnětného. Kombinace elektroniky s živými kytarami není sice ničím převratným, ale v našich pop-rockových vodách je to věc stále ještě vzácná. A tak se klidně můžete přistihnout, jak se pohoupáváte do rytmu a marně vzpomínáte na dobu, kdy jste naposled prožívali podobné pocity. Skvělým počinem je především nahrávka "Všechny barvy světa", jejíž úvod trochu připomíná skupinu Red Hot Chilli Peppers.

Zlomem je pátá písnička "Satelity a kanibaly". Po hudební stránce výborně zpracovaná kytarovka s prvky kdovíčeho, ale po poslechu textu první sloky mám pocit, že jsem to už dávno někde slyšel. I dále postupuje debut Satelit Kanibalů v započaté cestě, ale všeobecně platí to, co jsem popsal před malou chvílí. Připadá mi, jako kdyby skupina, která hraje pět songů, dostala zničehonic nabídku na natočení desky a do termínu chybí něco málo přes dva týdny. Za tu dobu se totiž dá zbytek složit pouze úsporným vykradením sebe sama nebo mírným vylepšením nedotažených nápadů. Tak například nad důvodem vzniku písničky "Dech" se zamýšlím zcela marně už několik dnů. Také mi stále není jasné, proč se na albu objevilo hned třináct písniček. Případná selekce by kolekci totiž jenom prospěla. Když už se v polovině skladby zdá, že se ta či ona nahrávka vydařila o něco lépe, změníte po chvíli názor. Soustavné opakování refrénu je totiž opravdu nudné.

V druhé části desky jsou to pak především texty, co úroveň nahrávky shazuje. V řadě z nich jsou cítit nikdy nevyřčené vulgarity, velmi záhadné je i rýmování, při jehož tvorbě si autoři vystačili s jedním nápadem na každé čtyři minuty.

Světlejším momentem není ani závěrečná "Válečná stezka", kde se kapela jakoby vzpamatovává. Mám ale obavu, že se jí to příliš nepodařilo. Producent Slávek Hamaďák odvedl po hudební stránce solidní práci a obohatil českou hudební scénu o nový (naoko alternativní) druh popu, ale v kombinaci s tvůrčími nápady zůstává debut skupiny pouze na půli cesty. Tak snad příště.

CD k recenzi poskytla firma Universal

Album: Satelit Kanibal - Satelit Kanibal
Hodnocení alba: 4/10
Celkový čas: 50:35
Skladby: Rozbij sklo!, Moje boty, 24 hodin, Všechny barvy světa, Satelity a kanibaly, Koukaj na mě jako na psa, Podržet a poslat dál, Dech, Led se zelím, Paranoid, Svatba jak má bejt, Šupi dudy, Válečná stezka