Nedávno jste s kapelou odehráli koncert na podporu Rádia Wave. Přemlouvat vás vzhledem k fašistické kauze asi moc nemuseli, že?

Spolu s celou kapelou jsme doufám dali jasně najevo, že nesouhlasíme se závěry Rady Českého rozhlasu a myslíme si, že by měla okamžitě odstoupit. Podle nás nemůže za peníze daňových poplatníků na základě špatně přeloženého textu jedné jediné písně označit celé Rádio Wave jako stanici pro mladé lidi bez budoucnosti, jak spolu s několika dalšími nesmysly zaznělo na jejich zasedání.

Myslíš, že takový koncert může něco změnit?

Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděl, že máme možnost tam hrát, nebyl jsem si jistý tím, jestli to není jenom snaha některých lidí se zviditelnit a svézt se na aktuálním problému.

Koho máš na mysli?

Myslím tím promotéry a kapely, které potřebují nitrožilní dávku popularity.

A změnil si názor?

Úplně. Když jsem slyšel, že rada oznámila, že pracovala se špatným překladem a viděl jsem Roxy plnou mladých lidí, kterým to evidentně nebylo lhostejné, řekl jsem si, že celá tahle snaha měla smysl. Ale byl to jen začátek, který, doufám, skončí tím, že radu odvolají a že už nebudeme muset poslouchat ničím nepodložené řeči o nevhodnosti existence tohoto rádia. Co jsem slyšel, tak v budoucnu mají následovat další protestní akce. Takže už jen to, že se to probralo ve většině médií, je dobře. Teď zbývá se jen snažit dále pomáhat a doufat, že díky publicitě dojde k nějaké změně k lepšímu.

Váš zpěvák Joshua na Rádiu Wave ostatně pracuje. To mně připomíná, že hraní asi není vaše jediná činnost. Co dělají ostatní?

Zrovna Joshua ještě k tomu jezdí s Tallowah Soundem a At Workem (Karel Vaněk) jako DJ, dále píše blogy, rozjíždí studio a produkuje. At Work je mimo to čerstvý inženýr ekonomie, Ondra (Ondra Mojjo Urbanec) dokončil studium multimediálního designu, Marten (Martin Špalek) pracuje v cestovním ruchu, Laury (Michal Juřica) studuje herectví a maká jako recepční, no a já studuju v Brně hudební vědu a sociologii.

To by mě tedy pak zajímalo, co posloucháš...

Samozřejmě je toho víc. V poslední době jsem byl na skvělém koncertě From Monument To Masses, naživo mně také baví Erik Truffaz, jinak si občas pustím Erika Satieho nebo Edgara Varése.

To jsou docela rozdílné věci. Čekal bych i něco bližšího hudbě 100°C.

Určitě se najde i něco bližšího, ale tyhle věci mě baví poslední dobou fakt nejvíc. Možná platí, že čím dál, tím líp. Člověk by měl být míň ovlivněný hudbou interpretů, kteří se točí žánrově kolem něj. I když vzhledem k tomuhle tématu by bylo zajímavější si poslechnout názor naší skladatelské dvojice Joshua - Mojjo. Vůbec každý z naší kapely frčí na něčem jiném a myslím, že to je jedna ze zásadních přísad našeho zvuku.

Musím ti ještě položit klasicky otřepanou otázku: jak ses dostal ke hře na bubny? Kytaristi řeknou: "No, když mi bylo šest, rodiče mě zapsali do lidušky a pak už to nějak šlo." Ale co bicí?

U mě to bylo podobně. Já jsem někdy v deseti letech začal mlátit do všech různých hrnců a kýblů a vytvořil jsem si takovou hodně speciální soupravu. No a protože mám vnímavé rodiče, tak co se nestalo - pod stromečkem jsem ve dvanácti letech našel svoji první dětskou soupravu.

Co bylo pak? Začal si chodit k učiteli?

Přesně tak. Naštěstí hned na začátku jsem chytnul výborného učitele, který mě naučil ty největší základy, poté jsem byl víceméně samouk, i když jsem docházel pár let do lidové školy. V současnosti mám zase učitele a zjišťuju, že je to velká výhoda.

Nestalo se ti, jak to v začátcích často bývá, že tě hraní přestalo po chvíli bavit a chtěl jsi s tím seknout?

Ne doslova, protože jsem začal až ve věku, kdy se s tím už tolik neseká. Nástroj, se kterým jsem sekl, byl klarinet. Vydržel jsem na něj hrát rok.

A co brácha?

V době, když jsem dostal bicí, brácha už půl roku hrál na kytaru klasický trampský odrhovačky typu "Dajána" a "Guantánamo" a občas jsme si zahráli taky něco spolu. Poté, co jsem dostal soupravu, bráchovi už akustika nestačila, tak si půjčil od kámoše elektriku a asi po týdnu se k nám přidal Ondra, kterému Joshua dal do ruky baskytaru, a pronesl památnou větu: "Na tohle budeš hrát, to je basa." (smích)

A takhle jste přišli i ke zbytku sestavy? Jakub porozdával nástroje všem kámošům a zrodilo se 100°C?

To ne, tohle byl ten největší extrém. Když jsme se naučili trochu hrát, uvědomili jsme si, že by to naši klasickou bigbíťáckou sestavu chtělo trochu ozvláštnit. Oslovili jsme Káju, který v té době měl jako jediný Mariánskolázeňák gramce. V té době už jsme byli dost hrubí adidasoví metaláci. (smích) Po čase nám přišlo vyjadřování pomocí těchhle čtyř nástrojů opět nedostačující, tak jsme zalovili v místní dechovce a vylovili jsme Martena a Lauryho. A takhle hrajeme doteď.

Jaké je to hrát v kapele, kde je frontman zároveň i tvůj brácha? Nemáš pocit, že tě tak trochu zastiňuje? Že všechnu slávu má on a ty stojíš nepovšimnut někde v pozadí? A není on to úděl bubeníků?

Tenhle pocit fakt nemám. Spíš je to lepší, jsme taková rodinka. S odstupem času musím říct, že v období mého dospívání byli Ondra a brácha jako moji druzí rodiče. Kluci se o mě hezky starali a možná to bylo právě díky tomu, že jsem byl ten mladší, takový benjamínek. V současnosti si své role docela užívám, protože se můžu soustředit fakt jenom na hraní a nemusím řešit všechno kolem. To velký a pro diváky přitažlivý zařídí brácha a ti vepředu. A když se občas chci vyblbnout a nechci být ten, kdo zodpovídá, jestli to šlape, nebo ne, vezmu si do ruky mikrofon a zakřičím si s hardcoreovou kapelou kámošů.

S poslední deskou se také hodně změnila vaše image. Čí to byl nápad?

Jako s většinou nápadů týkajících se vizuální složky přišel Ondra. Už dlouho jsme přemýšleli, že bychom se chtěli na pódiu nějak odlišit od jiných kapel a zároveň zlepšit svoji pódiovou prezentaci.

Odlišit od jiných kapel? Tohle mi zrovna jako nějaké velké odlišení nepřijde. Sám bych teď hned vyjmenoval deset skupin, které mají image podobnou té vaši.

Jasně, máš pravdu, těchhle kapel je opravdu dost, dnes je těžké se odlišit. Když se podíváš na hudební vývoj posledních deseti až dvaceti let, tak zjistíš, že vlastně většina mainstreamové populární hudby sama sebe vykrádá a postupuje jenom skrze kombinaci dosud nekombinovaného. Aspoň takhle to vidím já. Ale kdyby ses na to díval takhle filozoficky, tak se neodvážíš nikdy nic vymyslet, zůstaneš doma a rezignuješ na nápad s čímkoli přijít. Samozřejmě tím nechci říct, že nevznikají nové a invenční věci. Díky MySpace.com a podobným portálům se toho dá v dnešní době najít fakt hodně a naštěstí už není náš výběr plánovaně zúžený omezenou nabídkou velkých gramofirem.

Teď jsem asi úplně nepochopil, jestli považuješ vaši image za invenční nebo ne...

Ve srovnání s českými kapelami určitě jo. Mám moc rád, když přijdu na koncert a kapela nevypadá, jako že přijela z letního tábora, ale když se svoji hudbu snaží podpořit i vizuální stránkou. Aby na tebe působilo více uměleckých stránek najednou. Jinak, abych politicky neodbíhal od otázky, vím, že hrály a budou hrát kapely v tmavých věcech, ale to ještě neznamená, že náš pohled není invenční a že si na sebe nemůžu navlíct něco tmavého jenom proto, že to už někdo přede mnou udělal. Já myslím, že každý si na to vytvoří nejlepší názor, když přijde na náš koncert a uvidí nás naživo.

Právě jste na turné, máš nějaké místo, kam se obzvlášť těšíš?

Čeká nás ještě několik koncertů na Moravě a letošní část turné zakončíme tradičně Na Rampě v Mariánských Lázních. Jako polobrňák se obzvlášť těším do Brna, lidi tu byli vždy skvělí.