Sledě, živé sledě jsou jednou z dalších kapel, která spadá do tolikrát již citované brněnské alternativní scény. Do širšího povědomí vstoupili především dík speciálnímu ocenění na festivalu Alternativa 1997, rok na to vydali debutové album "Miláček vytváří krajinu". Renomé, kterému se dnes těší, je posunulo ke špičkám (nejen) domácí alternativy – evropské koncertování (Rakousko, Itálie, Francie...) patří k přirozenému režimu kapely. V současné době jim vychází druhé album – "Rostliny!", které v rámci letošní Alternativy pokřtí 28.11. v klubu Delta.

O tom, do jakých žánrových a názorových sfér patří Sledě, svědčí už široké spektrum přizvaných hostů k nahrávce; za všechny bych jmenoval Tomáše Fröhlicha (stick, basová kytara – Pluto, Ty Syčáci), dvě dámy z nedávno zmiňovaných Rale (Takumi Fukushima na housle a Andrea Konstankiewicz na violoncello), Zuzana Lapčíková na cimbál, nebo Petr Nikl se svými výtvarně-zvukovými konstrukcemi.

Hudební plochy, které na albu vznikají, jsou skutečně podobné louce plné rozkvetlých rostlin s jedním převažujícím druhem (základní nástrojové složení Sleďů – Ivan Palacký: kytara, zpěv, Jennifer Helia de Felice: kontrabas, zpěv, Broňa Šmíd: fagot, saxofon, klarinet – v kompozicích stále převládá). Pocity, které člověka doprovázejí při poslechové procházce mezi "Rostlinami", jsou srovnatelné s reálným výletem do přírody - jsme obklopováni harmonickým celkem s konkrétní náladou, kterou (tu s vyšší, tu s nižší intenzitou) neustále narušují drobné ruchy. I na desce jsou decentně včleněny prakticky nepřetržité šumy, bzukoty, chrčení, vrčení a šustění; přechody mezi skladbami nejsou – stejně, jako když vyjdeme např. z lesa na louku – oddělovány ostře (pauzou), ale plynulým přílivem a odlivem upozaděných zvuků (většinou pocházejí z databáze útržků "zvukového deníku", který si Sledě vedli při cestách po světě).

Album je po hudební stránce mírně roztříštěné, často dochází k náhlým zvratům, které by člověk v tom kterém nastíněném žánru nečekal. A to může být vpád žesťové sekce do tiché a komorní nálady skladby ("Káva"), zasmyčkované úryvky vět ("Hepn býla") nebo not ("Jelizaveta v kuchyni"), které navozují pocit přeskakující jehly gramofonu, nebo třeba český úryvek v anglickém textu ("Brussels"). Je proto nesmyslné řadit "Rostliny!" (potažmo celé Sledě) do stylových přihrádek, možné je akorát konstatovat, že čistotou zvuku a důrazem na texty přistupují ke tvoření folkovým způsobem, harmonickými postupy se přibližují více jazzovým sférám, nástrojovým složením připomínají spíše trio hrající klasiku, výrazovou lehkostí spojenou s jistou zemitostí textů by šli přirovnat k alternativněji laděnému bigbítu (i jazyková barevnost textů – kombinují češtinu a angličtinu – je dnes v těchto kruzích poměrně častým fenoménem).

"Rostliny!" jsou albem příjemně náladotvorným, atmosféra jednotlivých skladeb může s každým poslechem navozovat jiné pocity, sám jsem už svůj pohled na desku několikrát přehodnotil. Kromě písní, které člověka "chytnou" od prvního poslechu (za všechny "Na bílé dece"), je zde spousta míst, kterým je třeba přijít na chuť až časem. "Rostliny!" jsou zkrátka ve stálém pohybu a růstu, s každým návratem k nim objevíme neobjevené a zaznamenáme pokrok ve vývinu. Pohlédneme-li o několik let zpět na to, jak si Ivan Palacký představoval svoji budoucí kapelu a proč ji tak pojmenoval ("...viděl jsem v kině předfilm o tazích sleďů - jak dokážou klamat tělem , vytvářet a každou chvíli měnit prostor - a říkal jsem si, že tohle přesně očekávám od naší hudby - bude mít sice stejný zvuk, ale v písničkách se permanentně proměňovat."), nelze než mu poblahopřát k naplnění vize.

Album: Sledě, živé sledě: Rostliny!
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 59:50
Skladby: Lidé se bojí deště. Utíkají před ním; Jelizaveta v kuchyni; Brussels; Měsíc; Káva; Fair Warning; Hepn býla; Na bílé dece; Jack; Ani to ani ono; Rostliny!; Muž a žena žili pod vodopádem