Tata Bojs jsem živě viděl už nespočetněkrát, ale akusticky jen dvakrát. Prvně to bylo na oslavě pátých narozenin musicserveru a už tehdy mi bylo líto, jak Mardoša musel trpět sedíc na přistavené židli. Podruhé to bylo další rok na Sázavafestu. Ale to, co se chystalo v rámci "smetany", mě celkem napínalo. Dlouho avízovaná spolupráce s Ahn Triem nabízela mnoho nového, nečekaného, zkrátka posun do jiných dimenzí. Koncerty ve Švandově divadle byly záhy vyprodané, takže musela být přidána dvě večerní vystoupení. Nám se naskytla jedinečná příležitost - vyrazili jsme na první veřejné provedení toho, co si tento šestičlenný projekt nachystal pro své fandy.

Pro zúčastněné to nebyl pouhý koncert, jednalo se totiž i o interaktivní kurz česko-anglicko-korejštiny pod taktovkou Mardoši, pro překladatelské potřeby přejmenovaného na Marka Doušu. Hodinka a půl samozřejmě neprobíhala v zašlé posluchárně, ale v romanticky nasvíceném obýváku, kde hudebníci po zemi ledabyle rozházeli polštáře. V jednom zákoutí byla dokonce umístěna fontána, v níž cirkulovala skutečná smetana (snímaný zvuk padajících kapek se během večera několikrát rozezněl v reproduktorech, na promítacím plátně se zase objevily motivy z obalu desky); Lucia ve smetaně v půlce koncertu pokřtila cédéčko, které posléze přistálo v hledišti.

Šestice účinkujících dorazila na prkna, která znamenají svět, v dobrém rozpoložení. Přeci jen Marek Doubrava díky novým aranžmá posunul skladby Tata Bojs. Křehké smyčcové předehry (např. "Toreadorská otázka" s variací na téma "Mé vlasti" Bedřicha Smetany) plynule přecházely do plné nástrojové sounáležitosti, v které své pevné místo nacházel i Milanův vokál. To vše proloženo průpovídkami a vtípky Mardoši a Bublajse. Byly to úchvatné a roztomilé chvíle, kdy si jen přejete, aby neskončily.

Od uvítací "C.V.A.N." fungovala zvláštní alchymie, která měla blahodárné účinky - zklidňovala a rozdávala radost. Zhruba v půlce si Tatáči užili sóla, kdy chtěli být co nejblíže svým fandům, jak to dělají velké kapely formátu U2 nebo Coldplay. Chvilku poseděli na polštářích v popředí pódia (blíž to nešlo, neb by začaly pískat mikrofony) a zahráli písničky "Elišce" a "Informační", která si tak odbyla koncertní světovou premiéru. Stejný debut pak čekal na Mardošu coby bubeníka, jemuž na krátký moment svěřili velký buben ("Skovka"). Blížící se konec skvěle gradoval se "Šťastnější", "Pěšáky", v nichž za velkého hecování publikem zpívaly Lucia, Maria a Angella česky, a nikdy nechybějící "Attention Aux Hommes!" se vsuvkou z "Piti, Piti, Pa". Rozverná taškařice "Jaro" nás už definitivně chystala na vyhazov do chladných ulic podzimní Prahy. Vyburcované a do posledního místa obsazené Švandovo divadlo nechtělo Tata Bojs se svými sympatickými společnicemi ale jen tak pustit, a tak došlo na opakování "Lasiček".

Byl to znamenitý podvečer: bylo skvěle nazvučeno (bez toho by to ani nešlo) a nebylo co vytknout. A pokud bych měl doplnit Bublajsovu hlášku, že "snad budou hrát už jen akusticky", rozhodně bych nebyl proti. Jen nevím, co na to Mardoša, pro kterého židle jistě není tak úplně pohodlná koncertní pozice.

Setlist: C.V.A.N., Toreadorská otázka, Tanečnice, Jednotka času, Náměsíčná, Vesmírná, Kudu Aditsuh, Elišce, Informační, Skovka, Pan Tečka, Divnosti, Lasičky, Šťastnější, Pěšáci, Attention Aux Hommes!, Jaro

Obsáhlou fotogalerii naleznete zde.

Tata Bojs & Ahn Trio, Švandovo divadlo, Praha, 01.11.2008