Melancholické cesty po Portugalsku

17.11.2008 00:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

Kdo si nenechal ujít Marizino vystoupení před třemi lety na Colours Of Ostrava, případně měl možnost ji vidět vloni na jednom ze dvou koncertů, které v České republice odzpívala, ví, že se jedná o zpěvačku, která jen těžko nachází konkurenci. Letos nám představuje svou čtvrtou a dosud nejlepší desku "Terra".
9/10

Mariza - Terra

Skladby: Já me deixou, Minh'alma, Rosa branca, Recurso, Beijo de saudade, Vozes do mar, Fronteira, Alfama, Tasco da Mouraria, Alma de vento, Se eu mandasse nas palavras, As guitarras, Pequenas verdades, Morada aberta
Vydáno: 22.9.2008
Celkový čas: 52:00
Vydavatel: Parlophone
Mariza je v současnosti asi nejznámější představitelkou portugalského stylu fado a zároveň je jakousi velvyslankyní portugalské kultury vůbec. Díky jejím vystoupením na festivalu Colours Of Ostrava před třemi lety a dvěma loňským koncertům v Ostravě a pražském divadle Karlín se zapsala i do povědomí určité skupiny českých posluchačů. Fado je hudba, jejíž kořeny sahají do lisabonských čtvrtí jako Alfama nebo Mouraria, což jsou shodou okolností místa, kde tato jedinečná zpěvačka, narozená v Mozambiku, vyrůstala. A stejně jako se v ní mísí několik kultur, i sama hudba fado v sobě i přes svůj nesmazatelný portugalský původ skrývá vlivy africké či brazilské hudby. A přesně taková je i nová deska Marizy "Terra", chcete-li česky "Země".

I když by se někomu mohlo zdát fado poněkud monotónní, Mariza dokazuje, že s každou deskou ho může posunout někam dál. Svoje předchozí album "Transparente", na které dohlížel jedinečný producent Jacques Morelenbaum, natočila v Brazílii. Mariza zpívala za doprovodu orchestru a celé pojetí fado by se dalo nazvat jednoduše originální, ale chovající respekt k jeho základům. "Terra" měl na starosti Javier Limón, který je pro změnu známý hlavně v oblasti flamenka. A nutno přiznat, že vliv tohoto žánru je na novince opravdu cítit.

Asi největším překvapením je značné užití rytmických nástrojů. Většina skladeb stojí alespoň na jemných perkusích či jiném rytmickém nástroji, což je oproti všem jejím předchozím deskám novinka. Kromě toho se Mariza tentokrát nedrží jen fada, ale brousí i do dalších stylů. Duet s kapverdským zpěvákem Tito Paris "Beijo de saudade" je silně ovlivněn tamější africkou hudbou, "Tasco de Mouraria" nebo "As guitarras" jsou zase výletem do jazzových vod. Zmíněné vlivy flamenka jsou cítit třeba v "Pequenas verdades", kde hostuje mallorská zpěvačka Concha Buika (mimochodem také afrického původu). Zbytek desky je pak nic víc, nic míň než jedinečné fado, na které jsme od Marizy zvyklí, jako vždy bez jediného slabšího momentu, ale, jak už bylo řečeno, tentokrát v onom originálnějším pojetí. "Terra" je album, které bere dech od prvních tónů "Ja me deixou" až k poslední "Morada aberta".

Mariza natočila bezesporu svou nejrozmanitější desku a já si troufnu říct, že i svou nejlepší. Mnozí možná její modernější pojetí stylu fado nebudou s to zkousnout, ale já se řadím k těm, kteří je vítají s nadšením. Přece jen by to byla nuda, poslouchat dokola ty stejné melodie se stejnými nástroji. A nestačil by na to ani její nezaměnitelný hlas a technika zpěvu. Zkrátka i tak tradiční žánry jako fado se dají dělat na různé způsoby. Mariza opět přesvědčila, že svým projevem se řadí mezi absolutní světovou špičku, která nemusí zakrnět jen v jednom žánru, ale troufne si i na víc.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY