Po hubených létech se zdá blýskat Petru Mukovi na lepší časy. Není to tak dávno, co se v médiích vyznával z materiální chudoby, která mu nastala s koncem megaúspěšných uskupení Oceán a posléze Shalom. Muk se tehdy nechával slyšet, jak bez koruny v kapse brouzdá Prahou a jedinou potravou mu jest krása a genius loci Starého města. Všechno zlé však bylo k něčemu dobré a z období půstu vzešla tehdy (1997) první Mukova sólová (bezejmenná) deska. Proklamované nahlédnutí "toho podstatného v životě" skrze materiální chudobu sebou přineslo vpravdě písničkové album, o kterém interpret prohlašoval, že je celé složil na akustickou kytaru, čemuž nebylo, vzhledem k místy až folkovým aranžím, než nevěřit. Syntezátory se zdály zapomenuty, kritika nad deskou vlídně zaplesala, vydavatelská firma však již méně. Po komerční stránce se totiž album s prodejními trháky Shalomu nedalo srovnat ani náhodou. Zdálo se mi to tehdy logické a v duchu jsem dával Mukovi v jeho obratu od stadiónové produkce směrem k intimnějším a dospělejším polohám za pravdu.

Člověk však míní a zatím... Pocity, jež mě jímají nad druhým sólovým pokusem Petra Muka, jsou v lepších případech značně rozpačité, přimhouřím-li obě oči, jsem schopen k desce jako celku zaujmout neutrální stanovisko, toť ale vše. Těžko říci, jak se na psychice Petra Muka podepsaly jizvy od všech těch nezbedných lásek, kterými se to na desce jen hemží, mám však neodbytný pocit, že nové album zadělává především na pořádnou jizvu na Mukově, dosud celkem respektovaném, renomé zpěváka a interpreta.

Jak jinak si totiž vysvětlit tu místy opravdu velmi zatuchlou syntezátorovou veteš, kterou Muk nechal (dobrovolně?!) obalit většinu písní nového alba. Kdyby se jednalo a mladou vycházející hvězdičku, dal by se snad aranžérský balast "Jizev lásky " snést s vědomím debutanta, ovládaného "starými a protřelými strukturami" našeho pop průmyslu, ale takhle... Nezbývá než zatnout zuby a brát "Jizvy lásky" jako mužné a odvážné rozhodnutí naplno plout a splynout s tím nejstřednějším středním proudem nebo také jako snahu dosáhnout maxima (prodaných nosičů) s minimem prostředků (hudebních). Kdeže jsou časy bratrů Vozáryů či Petra Kučery, současný Mukův spolupracovník Michal Šetka (není to náhodou onen syntetizátorový "kouzelník" z byvší snaživé leč zoufale kýčovité a nepůvodní skupiny N-Sonic?) si libuje v těch nejprovařenějších klávesových rejstřících a kolovrátkových rytmech ze zlatého fondu českého popu let osmdesátých. Hudební doprovod úvodní "Neusínej", "Stoupám Ti do hlavy" případně "Ten den, ta noc" by takovému Pavlu Vítkovi dejme tomu v roce 1987 rozhodně slušel. Doufám, že za tím stojí pouze Šetkova a Mukova (?!) nostalgie po letech, kdy Depeche Mode ještě zářili mládím. V horším případě by muselo nastoupit podezření ze snahy svésti se na aktuální vlně zájmu o všechny ty Janečkovské zombies, které vévodily éteru v dobách minulých.

Naštěstí nepostihl syntezátorový mor všechny skladby alba a právě v těch, které jsou oproštěny od zmíněných oldies klišé, Muk boduje. Pomalé balady "Málo Tě znám" či "Tančíš sama" nejsou o nic méně pop za zbytkem alba. Nicméně jejich prostší, neotřelá aranžmá a pomalá tempa dají krásně vyniknout Mukově suverénnímu a bezkonkurenčnímu zpěvu, plnému typického patosu a vysokých fistulí. Nevím, kolik fanoušků Oceánu a Shalomu si koupí "Jizvy lásky", každopádně zmíněnými skladbami se Muk produkci svých předešlých skupin v klidu vyrovnává. Vůbec špatně nedopadla ani Černochovská coververze "Zrcadla", ačkoli se jedná o zřejmou úlitbu současnému trendu, její hřmotný kytarový sound působí na konci desky jako skutečný balzám. Sluší se snad připomenout, že Shalomovské covery Olympicu byli jedněmi z prvních svého druhu u nás, navíc na úrovni v běžném českém popu dosud nepřekonané.

Bylo by však smutné, kdybychom se s Petrem Mukem nadále setkávali jen jako s parazitem na písních druhých či jako se stárnoucí hvězdou časopisů pro náctileté slečny. Snad se s novou deskou finančně zahojí, alespoň do té míry, aby si tu další mohli pustit také jeho staří fanoušci. Mám na mysli ty, které na diskotékovou ambaláž a texty o dívce, "která v noci někam jezdí a někdo jí za to platí", nenachytá (nebo nachytá?).

Album: Petr Muk – Jizvy lásky
Hodnocení: 3/10
Celkový čas: 61:28
Skladby: Neusínej, Kdy se vrátíš, Stoupám Ti do hlavy, Říkám teď (anebo nikdy), Jsem knihou, kterou spálíš, Šalalala, Tančíš sama, Málo Tě znám, Ten den, ta noc, Ve vlnách, Letím do snů, Lásku poznáš jizvou, T.S., Nářek převozníka, Ona se brání, Zrcadlo