Zpěvák a občasný skladatel Miki Volek patří k těm, kteří zcela naplnili heslo sex, drogy & rock'n'roll, byť v jeho případě na místě drog byly zejména kvanta pilulek na povzbuzení či naopak uklidnění, zapíjené alkoholem. A ta divokost z jeho srdce pronikala do hlasu a vůbec celkového projevu tak, že nemohl nebýt obdivován. Ve spojení s oddaností svému milovanému žánru, tedy klasickému rock'n'rollu, jak jej definovali Fats Domino, Chuck Berry či Jerry Lee Lewis a další, byl ke svému královskému titulu předurčen. Tato čtyřiadvacetipísňová kolekce to jenom potvrzuje, i když název "Pop Galerie" je tentokrát poněkud zavádějící. I ta nejpopovější skladba se totiž v podání Mikiho Volka mění v rock'n'roll.

Většina skladeb je zpívána česky, neboť i když na koncertech občas zněly anglické písně v originále, nahrávat je studiově bylo prakticky nemožné. Dvě čestné výjimky tvoří "There's A New Moon Over My Shoulder" a zejména skvostná Berryho "Roll Over Beethoven", která si v podání Olympicu s Volkem za mikrofonem příliš nezadá s originálem. Drobnou zajímavostí je v původní verzi zpívaná německá "Cinderella" Berta Clause.

Ostatní skladby jsou buď původní české písně (přičemž autorem hudby je začasté sám Volek), nebo přeložené rock'n'rollové šlágry. Překlady jsou nejen vtipné ("Já ti píšu, Sally" aneb "Long Tall Sally" je asi nejvydařenější, pokud tedy pamatujete dopisovou poradnu časopisu Mladý svět), ale co je nejdůležitější: výborně ctící rytmus ("Rána a gól" coby česká obdoba "Skake, Rattle And Roll") na to, jak odlišná čeština od angličtiny je. Ve spojení s Mikiho výtečným citem pro rock'rollové frázování tak české texty vlastně ničemu nepřekážejí.

Tato více než hodinová kolekce velmi dobře představuje zpěváka, který si podobný výběr zasluhoval již dávno. Drobnou vadou na kráse je lehká zvuková nevyrovnanost jednotlivých skladeb, ale při předpokládané nižší kvalitě původních záznamů se není čemu divit. Volkovu "Pop Galerii" rozhodně doporučuji navštívit každému, komu srdce alespoň občas tepe v rytmu rock'n'rollu.