Pěšáci hardcoru

Akustické vystoupení je šlechetný záměr, ale - uznejte sami - hardcore bez elektrických kytar není zas tak moc hardcore. Člověk čeká, kdy se do toho kluci opřou a ono nic. Šťávu chybějící ze zásuvek částečně dodává tým naplno šlapajících, sehraných muzikantů. Není se čemu divit. Nonsense už to spolu táhnou, jak zpěvák Marek Dočkal dojatě připomíná v pauze mezi skladbami, celých dvanáct let. Jeho štěkavé vokály, ústřední složka celé show, jsou naživo možná až trochu moc nezkrotné a neučesané. Prospělo by jim trochu té cobainovské nedbalé elegance, ale tu člověk holt musí mít z hůry dánu. Hlasový rozsah taky žádná extra liga. Přispívá k podobnosti jednotlivých songů. Rozhodně je ale i co pochválit. Hlas přímo stvořen pro svůj žánr, byla by škoda ho nezneužít. Dvě kytary, basa, klávesy, bubny a perkuse jsou zde také ve správný čas na správném místě.

Vítr téhle sqadry vane odjinud, ale místy mi jejich projev evokuje německé Rammstein. Schválně si zkuste poslechnout například "Poslední tanec s Michaelem Jacksonem" a pak "Los", záležitost z počinu "Reise Reise", v jejímž neuskutečněném klipu měli pánové z Rammstein jezdit v trabantu po východním Německu. Nechci kluky osočovat z nějaké vykrádačky, jde jen o podobnost, z níž se při dnešním množství hudby vykroutí jen ti nejsvéráznější hudebníci. Ostatně inspirace v Rammstein Nesmyslům sluší a oživuje jejich styl.

Protože jde o převážně česky pějící uskupení, jsou texty velmi nápadná a také kontroverzní složka jejich vystoupení. Kontroverzní nikoliv obsahem, nýbrž kvalitou. Snaha o poetiku sem tam ztroskotává na jakési vykonstruovanosti, na druhou stranu je až neuvěřitelné, jak mnohorozměrný text hoši dokážou zkomponovat na tak mizerné téma, jako je třeba dálniční most. Nonsense (Bandzone.cz) nemíní řešit lásku, válku v Iráku a pranýřovat George Bushe. Nonsense řeší obyčejné věci, které pro mainstream nejsou dost atraktivní. Zpívají o řece, mostu, nočním lese... Snaží se zdůraznit nevšednost věcí, které nám už dávno zevšedněly. Někdy se jim to i daří. Dovedou k zamyšlení. Anebo taky jen k myšlence, že je neuvěřitelné, jak moc někdo dokáže nafouknout takovou blbost.

Také by klukům neuškodilo víc angličtiny, neboť pokud nejste zrovna Robert Kodym či Richard Krajčo, složit dobrý text v krkolomném jazyce českém je velké sousto. I Nonsense však minimálně v jednom kousku toto sousto spolkli bez zadávení. "To bude ale pitomost," říkal jsem si, když jsem na bookletu spatřil název písně "Střevlík & Beruška". Paradoxně právě tahle energická vypalovačka je asi tím nejlepším, co dům dal. Právě tady krásně střelený text v češtině pobaví a já jsem si tu konečně připadal jako při poslechu kapely, co umí rozhýbat halu.

Přeji Nonsense, aby jednou nějakou tu halu skutečně rozhýbali. Velcí hitmakeři ale asi nikdy nebudou. Nejspíš po tom ani netouží. Zní spokojeně. Baví je to a fandové žánru si u nich přijdou na své, to je podstatné. Jen škoda, že toho Střevlíka nakonec sezobla vrána.