Po debutu, který nasytil davy fanoušků lačnících po studiovém materiálu Marky, Morelly, Mishy a Joshe, přišla ekologicky, levicově, antiglobalizačně a kdovíjak ještě hodnotově zasazená formace s deskou, která ač produkovaná samotným Jazem Colemanem, se ve sluchovodech posluchačů a kritiků zvlášť dlouho neudržela. Vzhledem k tomu, co všechno si čtverka od nahrávky slibovala, musel neúspěch docela zamrzet a alespoň částečně přispět k odchodu femme fatale za mikrofonem, zpěvačky Marky Rybin.

Bez delší diskuze, zbytečného patosu a docela náhle tak skončilo období "za Marky", jež bude po pochopitelné prodlevě následováno obdobím "po Marce". Jistou mezeru mezi oběma časovými údobími se nám (již) trio Gaia Mesiah rozhodlo vyplnit svým prvním živým albem, jehož vznik umožnil vyprodaný koncert v pražském Lucerna Music Baru u příležitosti šestých narozenin skupiny.

Řekněme si to upřímně, Gaia Mesiah naživo je minimálně o level výše než Gaia Mesiah na CD. Nepředvídatelná valící se hudební masa, pro kterou se vyplatí na Gaiu zajít, se prozatím na žádnou studiovku nevtěsnala, přičemž kapela sama není v této nelichotivé bilanci v českých poměrech žádnou výjimkou. A právě díky tomuto faktu se z "Thank You Dr. Beat" stává šťavnatý bonbónek, který vás po vložení do úst odnese na planetu, na níž Rage Against The Machine jsou kultem, strnulý postoj hříchem a pot nezbytnou daní rockovým božstvům. Stručně řečeno je kapela na koncertě ve svém nejoblíbenějším živlu.

Živá část je tedy skutečně mementem na vaše nejlepší klubové či festivalové zážitky s kapelou. Horší už je to ale s přidanými remixy. Půjčení a následný elektronický upgrade rockových fláků mně nikdy nepřišly zrovna jako ta nejpřínosnější umělecká investice. U čtyř remixovaných kusů, které se dostaly na "Thank You Dr. Beat", se ale kapela (snad) nevědomky dopustila téměř hudebního zločinu, který musí nejednomu fandovi po docela nakopávajícím koncertním standardu úplně zatemnit mysl. Taneční substrát z "A Blinding Experience" představuje ve vší té bídě docela snesitelný pokus o nápad. U ostatních si nejsem jistý, jestli nejde o produkt nějaké té vysmáté jízdy.

Nebýt poslední třetiny, blahořečil bych tuhle placku jako zatím nejautentičtější vhled do rozdivočených duší muzikantů samých. Leč v konečném součtu můžu akorát tak uznale pokynout hlavou za slušný koncertní výtažek a prstem vyčinit za úplně zbytečný taneční balast na konci šou. Příště více live, méně mix!