Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Co poslouchá musicserver speciál - Benjamin Slavík

Co poslouchá musicserver speciál - Benjamin Slavík

Vydáno: 20.09.2008 05:00 v sekci Publicistika - Benjamin Slavík

Jako správnej stajler jsem si tím prošel. Upřímná rock'n'rollová póza odmítající cokoliv nerebelujícího. Po zmoudření přišlo vstřebávání nekytarových zvuků. Tady máte stručnej výcuc na jedné hromadě. Výpovědní hodnota je nulová, protože to bych tenhle seriál musel psát dva měsíce sám.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Seriál Co poslouchá musicserver si dal na čas oddech, to ale neznamená, že byste přišli o pravidelné články s oblíbenými deskami našich redaktorů. Ti se rozhodli zapátrat v paměti, probrat sbírky a sepsat vždy svých deset nejoblíbenějších nahrávek. Nemusí se jednat o to nejlepší, co v životě slyšeli, jde hlavně o alba, která je v průběhu života nejvíce zasáhla a ovlivnila. Jako další svůj harddisk otevírá Benjamin Slavík.

Jasně že tu zdaleka nemůže být všechno, nemůže tu být ani zlomek. Žádná deska nemíří ani do poloviny devadesátých let, což neznamená, že bych starší doby neoceňoval. Promlouvaly ke mně především v minulosti. Teď a tady se rochním v indie scéně (ano, stále), ale už před nějakým časem jsem konvertoval na temnou elektroniku. Takovej frajer, abych přiznal, co jsem poslouchal v deseti letech, zase nejsem.


Beck - Odelay
© allmusic.com
10. Beck - Odelay (1996)

Už proto, že eklektiku považuji za výrazový prostředek současnosti, tady Beck nemůže chybět. Proč? Protože je nejlepší. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mě baví víc "Where Its At" a spol. nebo "Jack-Ass" a spol. Abyste mi rozuměli: nářezové hity staví alternativu vtipně samozřejmému míchání žánrů (hip hop, blues, country, punk, hardrock, ska). Na desce se super coverem blonďák své surreální chameleónství dotáhl do plného tvaru. S drzým šklebem předává pozitivní energii. S "Odelay" jsem si už dost užil, ale když na to přijde, celej den neposlouchám nic jiného. Skoro je mi líto všech těch cen, co tehdy nafasovala, chtěl bych ji mít pro sebe.


Portishead - Third
© allmusic.com
9. Portishead - Third (2008)

Pořád tuhle desku nezvládám poslouchat přes den. Ze starších Portishead chybí jazz a zapnuté větráky. Její introvertnost a uzavřenost vám nedá šanci. Beth Gibbons dospěla a svoji kapuci nezahodila, ofinu neostříhala. Tehdy ji trápila láska, dnes jde ve svých depkách dál a dál. A zbylá dvojice se jí bez keců podřizuje (nebo naopak ona jim?!?) - kašle na aranže, hraje jednoduše a bez okolní krásy. Na tomhle serveru jsem v recenzi napsal: "Se třetí deskou Portishead dostává termín emo mraky nových souvislostí. Opět mě napadá, že Beth Gibbons by měla chodit s Thomem Yorkem z Radiohead. Opět mě napadá, že chci zpátky do 90s." Ještě jsem si nic z toho nerozmyslel.


The Strokes - Is This It
8. The Strokes - Is This It? (2001)

Že něco na způsob rock'n'rollové revoluce rozpoutali parchanti zazobanejch fotříků, mi přijde naprosto v pohodě. Hlavně v momentu, kdy o žádnou revoluci nešlo. Kytarovky na nás jen začaly mávat z obálek časáků. Kdysi ve mně tahle deska vzbuzovala potřebu znát všechna béčka Velvet Underground, Television a zkousnout alespoň pár singlů The Fall. Vše krom posledního jsem při své skromnosti zvládnul na jedničku. Ale už mě to přešlo a rozhodně se nekasám, že na mě marketing jejich promofotek nefungoval. Někdo debut The Strokes bere za návrat rocku, někdo za milý extrakt z rockové alternativy. Kdybych se nepoflakoval po Praze, leč po New Yorku, "Is This It?" bych hrdě vydával za svůj deníček. Na všechna ta klišé zážitků s přívlastkem poprvé a jedním dechem projeté suché lo-fi hitovky se ještě bude vzpomínat. Myslím, že je vážně super, že zní jako vysmažený spratci, ale přitom hrají s úhlednou precizností. Tváří se to jako garáž, ale vše mají pečlivě srovnáno do slok a refrénů.


Blur - 13
© allmusic.com
7. Blur - 13 (1999)

Blur se ve frontě na nové The Beatles moc dlouho nezdrželi. Taky mě na nich bere, že z celé britpopové sámošky byli daleko nejšpinavější. Graham Coxon je nejlepší kytarista devadesátých let, Damon Albarn oblíbená gorila. Dokaď se tolerovali, byli si ku prospěchu. Blur měli skvělý zvuk, touhu znít jako nikdo jiný a naivní klukovské úsměvy. Než aby objímali davy, uzavírali se do sebe, mířili k intelektuálům. Nabízeli širokou žánrovou paletu. Naživo byli nářez, ale ve studiu vyzkoušeli všechno, co je napadlo. "13" je nejvíc, protože je více indie než britpop. Chvíli country, chvíli Sex Pistols, chvíli vazbení beze smyslu. Chytlavé písničky tu jsou, ale hned z první řady mává nenucená originalita."13" mění tlak i náladu a podepisuje, že "Song 2" není zdaleka taková sranda, jak by se mohlo zdát. Pouštím si to, když je mi smutno i veselo.


Animal Collective - Strawberry Jam
© allmusic.com
6. Animal Collective - Strawberry Jam (2007)

Na indie scéně jsem nic lepšího, než tuhle sebranku magorů vymykajících se téměř všemu současnému, nepotkal. S konvencemi se Animal Collective nekamarádí, občas působí, jako by to dělali natruc fans Kaiser Chiefs. Tahle deska není o nic normálnější jejich starších desek, ale po deseti posleších nanečisto začíná být nebezpečně chytlavá. Ze zvukových stěn odpadávají melodie, z neurotického pořvávání lehce znepokojivé pohádky. Animals podporují ironii, nezávislost, živelnost. Představte si to: několik géniů zavřete do sklepa, nedáte jim drog, a řeknete jim, ať si hrajou. Počítám, že za necelý měsíc budu mít tuhle kapelu spojenou s nejlepším koncertem roku. Nebo života?


Primal Scream - XTRMNTR
© allmusic.com
5. Primal Scream - XTRMNTR (2000)

Primal Scream bejvali originální zlatíčka. "XTRMNTR"? Agrese umocněná na stopadesátou. Hity se valí z každého tracku. Má to formu, má to obsah, je to nářez, kompiluje to rock'n'rollový a taneční model předchozích alb. Tahle deska mi dala chuť chápat taneční hudbu, předhodila první remixy, donutila akceptovat nekonzistentní písničkové struktury. Tvrdé beaty mísící se s garážovým punkem, fungující jako nejhlasitější se odvolání na třetí desku The Stooges (razantnější a výmluvnější než dokolečka na koncertech obehrávané covery). Gilespie a spol. absorbují další vlivy, jako třeba jazz s dubovou rytmikou, z čehož vypadává nekopírovatelná šablona nadžánrové kytarovky. Agresivní politické texty Bobbyho vyčerpaly do té míry, že už nikdy do svých terčů nestřílel tak spolehlivě. Chcípněte, hippies...


Bloc Party - Silent Alarm
4. Bloc Party - Silent Alarm (2005)

Z celé kytarové vlny mám Bloc Party nejradši. Jasně že tu je zvuk z "Three Imaginary Boys" od The Cure a šlohnutý textový motiv z "A Forest". A co jako. Blocs se s tím neserou, je jim jedno, že připomínají přelom 70s a 80s v Británii. A jako jedna z mála současných kapel nezpívají, aby zpívali, naopak si dávají samá vážná témata. Deziluze z nucené ztráty nejlepších přátel, zhnusení z G. Bushe (ne, že by zrovna tohle nebylo celkem tradiční agitkou, ale musí se uznat, že Kele tohle umí), nepochopení plytkého života jejich vrstevníků. Kele je pravá osobnost současného rychlého světa (angažovaný, skvěle vypadající kontroverzní mladý muž) a podle Russella Lissacka jsem se nechal na jaře ostříhat.


The Ecsthasy Of Saint Theresa - Slowthinkging
© allmusic.com
3. The Ecstasy Of St. Theresa - Slowthinking (2002)

Muchow je frajer, fandím mu ještě více než Kayovi (a Kateřinu už dlouho tajně miluju). Je to skutečná osobnost, u které její podíl na muzice ke spotřebnímu seriálu přejdu. Práci s Langerkou a Toneless jakbysmet. Nic proti spotřebním produktům, ale JPM už od dob "Fluidum" s Ecstasy Of St. Theresa vykazoval nekonečně dlouhou trvanlivost. Tuhle desku od něj můžu nejvíc, protože na ní s Káťou nic nevidí v černých barvách. Ne že by jim nešlo se topit ve vlastních depkách, ale v iluzích odpolední s kapučínem jim to sluší nejlépe. Mají tu nejeden rozepsaný hit, ale nikdy ho nedotáhnou ani do poloviny, protože nemají ve zvyku si věci ulehčovat. Dělají pop, ale většinou jim není moc rozumět. Rozhazovat nápady si můžou dovolit. Tahle deska se společně s "Moonshower And Razorblades" vymyká naší smradlavé žumpě, co ještě donedávna sídlila v Roxy.


Radiohead - Kid A
© allmusic.com
2. Radiohead - Kid A (2000)

Jo, tohle je nářez. Otevřená óda na uzavřenou náladu se táhne každým trackem. Je tu hodně specificky aplikované psychoanalýzy a postupu dada. Thom Yorke xeroxuje svou roztrhanou duši. Je tu hodně stísněné atmosféry a pachu "Maxinquay". Radiohead si proházeli nástroje, obejmuli elektroniku a nechali se svou paranoiou doslova pohltit. Není jim blbý člověka omráčit. Ve srovnání se slavnější "OK Computer" je "Kid A" stejně bohaté na nápady. Že je to největší depka jejich kariéry, snad víte. Sedm let po vydání je zajímavé sledovat, jak na určité textové i hudební motivy přímo navazují. Tak nějak mi tahle deska zapadá do lehce zkresleného triphopového schématu. O společných zážitcích vyprávět nebudu, asi byste mě pak měli za trosku.


Massive Attack - Mezzanine
© allmusic.com
1. Massive Attack - Mezzanine (1998)

První místo pro Massive Attack! Atmosféru "Mezzanine" hodnotím jako geniální zejména proto, že pokaždé přichází s tím pravým triphopovým. Mimo střílet neumí. Jeden track, jeden přesný zásah. A nikdy to není nic, co by nebylo temné jako okolí Bronxu v noci. Koupají se v triphopové lázni, dávají si drtivá kytarová sóla. Stavby písniček mají značně rozostřené, ale hitparádových momentů nastřádali nepřeberně. Trip hop ženou do fáze, kde na něj ministerstva zdravotnictví vypisují zatykače. Neuznávají žádná omezující pravidla. Točí si děsivé tarantinovské klipy. Nic jim není málo, naopak pracují s extrémním vyjádřením. Pojmu lyrická skladba dávají nové rozměry. Vybírají si ty správné samply, které zpracovávají tak, že je nepoznáte.

Dojmu, že se tohle album nikdy neoposlouchá, se nezbavím. Neustále se v něm dá něco hledat a nacházet. Neustále z něj vyskakují nové tmavé obrázky. Nenechá vás na pochybách, že bristolský trip hop je nejlepším novým žánrem devadesátých let. Tehdy nikdo nebyl proti. Deprese, stísněnost, paranoia fungovaly na daleko větší posluchačské spektrum než dnes. Nekriticky obdivuji, že se jedná až o třetí album. Většina kapel jejich doby to nejlepší vystřílela v dobách debutu a jeho zbytků.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • mnam (sakuL, 20.09.2008 12:13) Reagovat

    Tak v historii tohohle serialu, jsem se doposavad nesetkal s autorem, u ktereho by se moje muzikalni choutky tolik shodovali. Krasny vkus!

    • Re: mnam (yoyo, 21.09.2008 18:33) Reagovat

      Víš co je zajímavý? - většinu těch desek mám taky dost rád. Jenže když čtu, jak o nich tenhleten pózér píše, skoro se za to stydím...


      • Re: mnam (karel, 21.09.2008 21:49) Reagovat

        není se třeba kvůli němu stydět za ty desky, ale vím, jak to myslíš ;)

  • m m (smutek, 20.09.2008 12:25) Reagovat

    povrchni jako vzdy...

  • Dobré (dákie, 20.09.2008 13:03) Reagovat

    Skoro shodný výběr jen XTRMNTR je pro mě jedníčka už 8 let.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Kochlea - Flegma 10/10
Recenze: Kochlea na desce "Flegma" plní zvukovody i nu-jazzovými náladami Ona zprofanovaná předpona nu- může schovávat ledacos: od dnes již prakticky vyčerpaných metalových crossoverů s rapem přes žánrové hybridy svědčící spíše o neschopnosti rozhodnout se, co vlastně muzikanti hraji, až k albům,... čtěte zde
Vydáno: 21.09.2019 09:00 v sekci Recenze
0
Taylor Swift - Lover 7/10
Recenze: Taylor Swift si na albu "Lover" připomněla všechny své dřívější podoby Pozici Taylor Swift coby královny mainstreamu poslední roky narušuje jistá holčina s dlouhým culíkem. Avšak zatímco Ariana Grande někdy až příliš tlačí na pilu ve snaze být originální, Taylor si své už dávno odbyla a začala... čtěte zde
Vydáno: 19.09.2019 13:30 v sekci Recenze
28
Michael Bublé, O2 arena, Praha, 17.9.2019
Naživo: Michael Bublé v Praze kradl mobily a srdce Více než pět let po své české premiéře se do pražské O2 areny vrátil se šarmem a šibalstvím sobě vlastním Kanaďan Michael Bublé. Hlavním tématem byla láska a vše kolem ní, a tak není divu, že si během skvělé show kromě... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 20:31 v sekci Naživo
6
Pohled do českých hitparád - 36. týden 2019
Jonas Brothers poprvé vládnou českým rádiím, nejžádanější album má Post Malone Albový žebříček působí v polovině září mnohem živěji než ten rádiový, zejména co se novinek týče. V éteru sice čerstvě z jedničky vyhrávají Jonas Brothers se "Sucker", jinak je v něm ale mrtvo. Zato nových desek vyšlo... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 15:20 v sekci Novinky | České hitparády
0
Nové desky 38/2019 - od The Lumineers přes The Goo Goo Dolls po Charli XCX
Nové desky 38/2019 - od The Lumineers přes The Goo Goo Dolls po Charli XCX S hudebními novinkami se doslova roztrhl pytel, a tak se můžete těšit na novinky od Goo Goo Dolls, The Lumineers, Emeli Sandé, Charli XCX, českých PSH, Devendry Banhart a Belle & Sebastian. Objevovat s námi můžete Angličany Sama Fendera,... čtěte zde
Vydáno: 18.09.2019 07:15 v sekci Novinky | Nové desky
3
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Dramaturgie Metronome Festivalu se stále drží zpátky, zvítězila nadčasovost (25.06.2019 00:08)
- Fotogalerie: Druhý den Metronome Festivalu v obrazech podruhé (24.06.2019 15:36)
- Fotogalerie: Druhý den Metronome Festivalu v obrazech poprvé (24.06.2019 10:34)
- Zaprášenosti: Ecstasy Of St. Theresa - In Dust 3 (31.05.2019 09:00)
- Publicistika: Nejen prvotní výkřik aneb 5 kroků k legendárnosti Primal Scream (22.05.2019 16:00)
- Energičtí Primal Scream jsou další hvězdou Metronome Festivalu Prague (30.11.2018 16:44)
- Massive Attack vydají výroční edici alba "Mezzanine" (17.09.2018 16:26)
- Nové desky 33/2018 - od Ariany Grande přes Nicki Minaj po Death Cab For Cutie (21.08.2018 00:29)
- Fotogalerie: Páteční Metronome Festival v obrazech (24.06.2018 12:19)
- Naživo: Prvnímu dni Metronome Festivalu vévodili mimo Massive Attack také skvělí Sexy Dancers (24.06.2018 09:51)

ALBUM TÝDNE 37/2019

Lana Del Rey
Norman Fucking Rockwell

Není snadné s Lanou Del Rey držet krok, chápat její vize a dostat se pod její ledově neproniknutelnou krustu alternativní popové princezny. I na novém albu "Norman Fucking Rockwell" zpívá o svobodě, lásce a naději. Tentokrát komorně a hloubavě.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

So 21.09.
Deafheaven (USA) + Touché Amoré (USA) (MeetFactory, Praha)
Po 23.09.
Carnival Youth (LV) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 24.09.
Monarchy (AUS) (Café V lese, Praha)
Út 24.09.
We Were Promised Jetpacks (UK) (Chapeau Rouge, Praha)
So 28.09.
Alyona Alyona (UA) (Café V lese, Praha)
St 02.10.
Airbourne (AUS) (Roxy, Praha)
Čt 03.10.
New Order (UK) (Forum Karlín, Praha)
Čt 03.10.
Stereo Total (DE) (Café V lese, Praha)
Po 07.10.
Little Big (RU) (Sono Centrum, Brno)
Po 07.10.
Blackbear (USA) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Lana Del Rey Sia Lady Gaga Kryštof Coldplay Rihanna Adele Madonna Ewa Farna The Cure Beyoncé Taylor Swift AC/DC Rammstein Ed Sheeran Linkin Park Metallica Britney Spears Kylie Minogue Mikolas Josef
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2019 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver