Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Co poslouchá musicserver speciál - Benjamin Slavík

Co poslouchá musicserver speciál - Benjamin Slavík

Vydáno: 20.09.2008 05:00 v sekci Publicistika - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Jako správnej stajler jsem si tím prošel. Upřímná rock'n'rollová póza odmítající cokoliv nerebelujícího. Po zmoudření přišlo vstřebávání nekytarových zvuků. Tady máte stručnej výcuc na jedné hromadě. Výpovědní hodnota je nulová, protože to bych tenhle seriál musel psát dva měsíce sám.

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Seriál Co poslouchá musicserver si dal na čas oddech, to ale neznamená, že byste přišli o pravidelné články s oblíbenými deskami našich redaktorů. Ti se rozhodli zapátrat v paměti, probrat sbírky a sepsat vždy svých deset nejoblíbenějších nahrávek. Nemusí se jednat o to nejlepší, co v životě slyšeli, jde hlavně o alba, která je v průběhu života nejvíce zasáhla a ovlivnila. Jako další svůj harddisk otevírá Benjamin Slavík.

Jasně že tu zdaleka nemůže být všechno, nemůže tu být ani zlomek. Žádná deska nemíří ani do poloviny devadesátých let, což neznamená, že bych starší doby neoceňoval. Promlouvaly ke mně především v minulosti. Teď a tady se rochním v indie scéně (ano, stále), ale už před nějakým časem jsem konvertoval na temnou elektroniku. Takovej frajer, abych přiznal, co jsem poslouchal v deseti letech, zase nejsem.


Beck - Odelay
10. Beck - Odelay (1996)

Už proto, že eklektiku považuji za výrazový prostředek současnosti, tady Beck nemůže chybět. Proč? Protože je nejlepší. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli mě baví víc "Where Its At" a spol. nebo "Jack-Ass" a spol. Abyste mi rozuměli: nářezové hity staví alternativu vtipně samozřejmému míchání žánrů (hip hop, blues, country, punk, hardrock, ska). Na desce se super coverem blonďák své surreální chameleónství dotáhl do plného tvaru. S drzým šklebem předává pozitivní energii. S "Odelay" jsem si už dost užil, ale když na to přijde, celej den neposlouchám nic jiného. Skoro je mi líto všech těch cen, co tehdy nafasovala, chtěl bych ji mít pro sebe.


Portishead - Third
9. Portishead - Third (2008)

Pořád tuhle desku nezvládám poslouchat přes den. Ze starších Portishead chybí jazz a zapnuté větráky. Její introvertnost a uzavřenost vám nedá šanci. Beth Gibbons dospěla a svoji kapuci nezahodila, ofinu neostříhala. Tehdy ji trápila láska, dnes jde ve svých depkách dál a dál. A zbylá dvojice se jí bez keců podřizuje (nebo naopak ona jim?!?) - kašle na aranže, hraje jednoduše a bez okolní krásy. Na tomhle serveru jsem v recenzi napsal: "Se třetí deskou Portishead dostává termín emo mraky nových souvislostí. Opět mě napadá, že Beth Gibbons by měla chodit s Thomem Yorkem z Radiohead. Opět mě napadá, že chci zpátky do 90s." Ještě jsem si nic z toho nerozmyslel.


The Strokes - Is This It
8. The Strokes - Is This It? (2001)

Že něco na způsob rock'n'rollové revoluce rozpoutali parchanti zazobanejch fotříků, mi přijde naprosto v pohodě. Hlavně v momentu, kdy o žádnou revoluci nešlo. Kytarovky na nás jen začaly mávat z obálek časáků. Kdysi ve mně tahle deska vzbuzovala potřebu znát všechna béčka Velvet Underground, Television a zkousnout alespoň pár singlů The Fall. Vše krom posledního jsem při své skromnosti zvládnul na jedničku. Ale už mě to přešlo a rozhodně se nekasám, že na mě marketing jejich promofotek nefungoval. Někdo debut The Strokes bere za návrat rocku, někdo za milý extrakt z rockové alternativy. Kdybych se nepoflakoval po Praze, leč po New Yorku, "Is This It?" bych hrdě vydával za svůj deníček. Na všechna ta klišé zážitků s přívlastkem poprvé a jedním dechem projeté suché lo-fi hitovky se ještě bude vzpomínat. Myslím, že je vážně super, že zní jako vysmažený spratci, ale přitom hrají s úhlednou precizností. Tváří se to jako garáž, ale vše mají pečlivě srovnáno do slok a refrénů.


Blur - 13
7. Blur - 13 (1999)

Blur se ve frontě na nové The Beatles moc dlouho nezdrželi. Taky mě na nich bere, že z celé britpopové sámošky byli daleko nejšpinavější. Graham Coxon je nejlepší kytarista devadesátých let, Damon Albarn oblíbená gorila. Dokaď se tolerovali, byli si ku prospěchu. Blur měli skvělý zvuk, touhu znít jako nikdo jiný a naivní klukovské úsměvy. Než aby objímali davy, uzavírali se do sebe, mířili k intelektuálům. Nabízeli širokou žánrovou paletu. Naživo byli nářez, ale ve studiu vyzkoušeli všechno, co je napadlo. "13" je nejvíc, protože je více indie než britpop. Chvíli country, chvíli Sex Pistols, chvíli vazbení beze smyslu. Chytlavé písničky tu jsou, ale hned z první řady mává nenucená originalita."13" mění tlak i náladu a podepisuje, že "Song 2" není zdaleka taková sranda, jak by se mohlo zdát. Pouštím si to, když je mi smutno i veselo.


Animal Collective - Strawberry Jam
6. Animal Collective - Strawberry Jam (2007)

Na indie scéně jsem nic lepšího, než tuhle sebranku magorů vymykajících se téměř všemu současnému, nepotkal. S konvencemi se Animal Collective nekamarádí, občas působí, jako by to dělali natruc fans Kaiser Chiefs. Tahle deska není o nic normálnější jejich starších desek, ale po deseti posleších nanečisto začíná být nebezpečně chytlavá. Ze zvukových stěn odpadávají melodie, z neurotického pořvávání lehce znepokojivé pohádky. Animals podporují ironii, nezávislost, živelnost. Představte si to: několik géniů zavřete do sklepa, nedáte jim drog, a řeknete jim, ať si hrajou. Počítám, že za necelý měsíc budu mít tuhle kapelu spojenou s nejlepším koncertem roku. Nebo života?


Primal Scream - XTRMNTR
5. Primal Scream - XTRMNTR (2000)

Primal Scream bejvali originální zlatíčka. "XTRMNTR"? Agrese umocněná na stopadesátou. Hity se valí z každého tracku. Má to formu, má to obsah, je to nářez, kompiluje to rock'n'rollový a taneční model předchozích alb. Tahle deska mi dala chuť chápat taneční hudbu, předhodila první remixy, donutila akceptovat nekonzistentní písničkové struktury. Tvrdé beaty mísící se s garážovým punkem, fungující jako nejhlasitější se odvolání na třetí desku The Stooges (razantnější a výmluvnější než dokolečka na koncertech obehrávané covery). Gilespie a spol. absorbují další vlivy, jako třeba jazz s dubovou rytmikou, z čehož vypadává nekopírovatelná šablona nadžánrové kytarovky. Agresivní politické texty Bobbyho vyčerpaly do té míry, že už nikdy do svých terčů nestřílel tak spolehlivě. Chcípněte, hippies...


Bloc Party - Silent Alarm
4. Bloc Party - Silent Alarm (2005)

Z celé kytarové vlny mám Bloc Party nejradši. Jasně že tu je zvuk z "Three Imaginary Boys" od The Cure a šlohnutý textový motiv z "A Forest". A co jako. Blocs se s tím neserou, je jim jedno, že připomínají přelom 70s a 80s v Británii. A jako jedna z mála současných kapel nezpívají, aby zpívali, naopak si dávají samá vážná témata. Deziluze z nucené ztráty nejlepších přátel, zhnusení z G. Bushe (ne, že by zrovna tohle nebylo celkem tradiční agitkou, ale musí se uznat, že Kele tohle umí), nepochopení plytkého života jejich vrstevníků. Kele je pravá osobnost současného rychlého světa (angažovaný, skvěle vypadající kontroverzní mladý muž) a podle Russella Lissacka jsem se nechal na jaře ostříhat.


The Ecsthasy Of Saint Theresa - Slowthinkging
3. The Ecstasy Of St. Theresa - Slowthinking (2002)

Muchow je frajer, fandím mu ještě více než Kayovi (a Kateřinu už dlouho tajně miluju). Je to skutečná osobnost, u které její podíl na muzice ke spotřebnímu seriálu přejdu. Práci s Langerkou a Toneless jakbysmet. Nic proti spotřebním produktům, ale JPM už od dob "Fluidum" s Ecstasy Of St. Theresa vykazoval nekonečně dlouhou trvanlivost. Tuhle desku od něj můžu nejvíc, protože na ní s Káťou nic nevidí v černých barvách. Ne že by jim nešlo se topit ve vlastních depkách, ale v iluzích odpolední s kapučínem jim to sluší nejlépe. Mají tu nejeden rozepsaný hit, ale nikdy ho nedotáhnou ani do poloviny, protože nemají ve zvyku si věci ulehčovat. Dělají pop, ale většinou jim není moc rozumět. Rozhazovat nápady si můžou dovolit. Tahle deska se společně s "Moonshower And Razorblades" vymyká naší smradlavé žumpě, co ještě donedávna sídlila v Roxy.


Radiohead - Kid A
2. Radiohead - Kid A (2000)

Jo, tohle je nářez. Otevřená óda na uzavřenou náladu se táhne každým trackem. Je tu hodně specificky aplikované psychoanalýzy a postupu dada. Thom Yorke xeroxuje svou roztrhanou duši. Je tu hodně stísněné atmosféry a pachu "Maxinquay". Radiohead si proházeli nástroje, obejmuli elektroniku a nechali se svou paranoiou doslova pohltit. Není jim blbý člověka omráčit. Ve srovnání se slavnější "OK Computer" je "Kid A" stejně bohaté na nápady. Že je to největší depka jejich kariéry, snad víte. Sedm let po vydání je zajímavé sledovat, jak na určité textové i hudební motivy přímo navazují. Tak nějak mi tahle deska zapadá do lehce zkresleného triphopového schématu. O společných zážitcích vyprávět nebudu, asi byste mě pak měli za trosku.


Massive Attack - Mezzanine
© allmusic.com
1. Massive Attack - Mezzanine (1998)

První místo pro Massive Attack! Atmosféru "Mezzanine" hodnotím jako geniální zejména proto, že pokaždé přichází s tím pravým triphopovým. Mimo střílet neumí. Jeden track, jeden přesný zásah. A nikdy to není nic, co by nebylo temné jako okolí Bronxu v noci. Koupají se v triphopové lázni, dávají si drtivá kytarová sóla. Stavby písniček mají značně rozostřené, ale hitparádových momentů nastřádali nepřeberně. Trip hop ženou do fáze, kde na něj ministerstva zdravotnictví vypisují zatykače. Neuznávají žádná omezující pravidla. Točí si děsivé tarantinovské klipy. Nic jim není málo, naopak pracují s extrémním vyjádřením. Pojmu lyrická skladba dávají nové rozměry. Vybírají si ty správné samply, které zpracovávají tak, že je nepoznáte.

Dojmu, že se tohle album nikdy neoposlouchá, se nezbavím. Neustále se v něm dá něco hledat a nacházet. Neustále z něj vyskakují nové tmavé obrázky. Nenechá vás na pochybách, že bristolský trip hop je nejlepším novým žánrem devadesátých let. Tehdy nikdo nebyl proti. Deprese, stísněnost, paranoia fungovaly na daleko větší posluchačské spektrum než dnes. Nekriticky obdivuji, že se jedná až o třetí album. Většina kapel jejich doby to nejlepší vystřílela v dobách debutu a jeho zbytků.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • mnam (sakuL, 20.09.2008 12:13) Reagovat

    Tak v historii tohohle serialu, jsem se doposavad nesetkal s autorem, u ktereho by se moje muzikalni choutky tolik shodovali. Krasny vkus!

    • Re: mnam (yoyo, 21.09.2008 18:33) Reagovat

      Víš co je zajímavý? - většinu těch desek mám taky dost rád. Jenže když čtu, jak o nich tenhleten pózér píše, skoro se za to stydím...


      • Re: mnam (karel, 21.09.2008 21:49) Reagovat

        není se třeba kvůli němu stydět za ty desky, ale vím, jak to myslíš ;)

  • m m (smutek, 20.09.2008 12:25) Reagovat

    povrchni jako vzdy...

  • Dobré (dákie, 20.09.2008 13:03) Reagovat

    Skoro shodný výběr jen XTRMNTR je pro mě jedníčka už 8 let.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Måneskin - Teatro d'Ira: Vol. I 8/10
Recenze: Måneskin albem "Teatro d’Ira: Vol. I" dokazují, že Eurovize může zrodit opravdovou hvězdu Soutěž Eurovision Song Contest nepřinesla mnoho vítězů, jejichž tvorba by zaujala i české posluchače, vůči této písňové přehlídce často skeptické. Šampioni letošního ročníku, římští rockeři Måneskin, se však brzy po... čtěte zde
Vydáno: 26.07.2021 00:00 v sekci Recenze
5
Živák  "No Sleep 'Till Hammersmith" je záznamem čisté esence Motörhead
Zaprášenosti: Živák "No Sleep 'Till Hammersmith" je záznamem čisté esence Motörhead Prakticky v každém žebříčku nejlepších koncertních alb bude figurovat "No Sleep 'Till Hammersmith" britských Motörhead. A nezáleží na tom, jestli bude na bedně, nebo někde v hloubce startovního pole - v každém případě platí,... čtěte zde
Vydáno: 25.07.2021 09:00 v sekci Recenze | Zaprášenosti
1
Colour Meeting, Park u hradeb, Polička, 23.7.2021
Naživo: Trojí mrazení v zádech v jednom festivalovém dni? Pro úvod Colour Meeting v Poličce žádný problém Už poosmnácté zbarvil Poličku festival Colour Meeting. Dvoudenní akce i letos přivezla působivě sestavený mix domácích a zahraničních kapel. A jak je dobrým zvykem pořadatelů, vsadili spíše na kvalitu než na velká jména, která... čtěte zde
Vydáno: 24.07.2021 17:23 v sekci Naživo
0
Coldplay - Coloratura 8/10
Audio: Coldplay překvapují vesmírnou operou "Coloratura" Je to pár dní, co svět obletěly všechny podrobnosti k deváté řadovce skupiny Coldplay "Music of the Spheres". Fanoušci již rovněž jistě znají pilotní, hodně pozitivně laděný singl "Higher Power". Druhou ochutnávkou se nyní stala... čtěte zde
Vydáno: 24.07.2021 13:42 v sekci Audio / Video | Audio
3
MIDI LIDI - Láska není švédský stůl 8/10
Video: "Láska není švédský stůl, tak nechovej se jako vůl," hlásají MIDI LIDI MIDI LIDI překvapili začátkem června své fanoušky, když vydali rovnou dvě desky - "Nikdo se ti nebude smát, když budeš mít lidi rád" a "Heal The World, konečně!". Nyní na příznivce vyrukovali s povedeným klipem z prvně... čtěte zde
Vydáno: 24.07.2021 08:54 v sekci Audio / Video | Video
1
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Paul McCartney v klipu k Beckově verzi "Find My Way" digitálně omládl (23.07.2021 17:26)
- Zaprášenosti: The Presidents Of The USA - "The Presidents Of The USA" (18.07.2021 09:55)
- Video: Thom Yorke v nové verzi hitu "Creep" svých Radiohead výrazně zvolnil. U klipu možná usnete (13.07.2021 17:44)
- Audio: Portishead zahalili klasický hit od Abby "SOS" do temnoty (11.07.2021 14:45)
- Lorde: "Při psaní singlu 'Solar Power' mě inspirovali Primal Scream." Britská kapela skladbu miluje (14.06.2021 09:51)
- Beck potvrzuje účast na Metronome Prague 2022 (13.05.2021 17:44)
- Radiohead jsou na TikToku (04.04.2021 16:26)
- Paul McCartney vydá remixovou verzi alba "McCartney III". Hostují na něm St. Vincent, Beck nebo Josh Homme (12.03.2021 17:04)
- Nové desky 7/2021 - od Mogwai přes Tindersticks po Marka Ztraceného (23.02.2021 12:00)
- Nudíte se? Pořiďte si puzzle od Radiohead (18.06.2020 15:52)

ALBUM TÝDNE 30/2021

Måneskin
Teatro d'Ira: Vol. I

Soutěž Eurovision Song Contest nepřinesla mnoho vítězů, jejichž tvorba by zaujala i české posluchače, vůči této písňové přehlídce často skeptické. Šampioni letošního ročníku, římští rockeři Måneskin, se však brzy po triumfu stali senzací mnoha hitparád. Jejich album "Teatro d’Ira: Vol. I" za pozornost jednoznačně stojí.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

St 28.07.
D.Y.K. (Amfiteátr Na Stráni, Rožnov pod Radhoštěm)
Čt 29.07.
D.Y.K. (S-Klub Open Air, Olomouc)
Út 03.08.
D.Y.K. (Zámecké nádvoří, Pardubice)
St 04.08.
D.Y.K. (Biskupský dvůr, Brno)
Čt 05.08.
D.Y.K. (Biskupský dvůr, Brno)
St 18.08.
Bright Eyes (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 21.08.
Billy Barnan (SK) (Střecha Radost, Praha)
Út 24.08.
Matthew Mole (JAR) (Střecha Radost, Praha)
St 01.09.
Warmduscher (UK) (Café V lese, Praha)
Čt 09.09.
Mighty Oaks (DE) (Rock Café, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Miley Cyrus Coldplay Imagine Dragons Metallica Kryštof Taylor Swift Foo Fighters Lady Gaga Ewa Farna AC/DC Madonna BTS The Weeknd Pokáč Marpo Britney Spears Mirai Tomáš Klus Queen Billie Eilish
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2021 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver
Zavřít reklamu