Vodní chlapci fungují od počátku osmdesátých let. V posledních deseti letech však už pouze jako značka, jedna z aktivit multinstrumentalisty a leadera Mikea Scotta, který je střídavě křísí a střídavě dává k ledu - podle toho zdali se zrovna chystá vydat sólové album či nikoliv. Neboť Mike Scott a Waterboys v podstatě jedno jsou, ostatní hudebníci se beztak permanentně mění. Na novém albu začal pracovat již před dvěma lety a ač se původně mělo jednat o jeho další sólový počin, nakonec se rozhodl opět sáhnout po přece jen známější značce.

Mike Scott je nejen kosmopolita, již dlouhá léta pendlující mezi Státy a Británií, ale navíc přesně ten typ člověka, kterému se říká písničkář a to písničkář, který permanentně pulsuje mezi folkem a rockem. Ostatně ne nadarmo si v minulosti zahrál jak s Bobem Dylanem, tak i s členy kapel newyorské nové vlny jako např. Television či Patti Smith Group, ne nadarmo mu sbory v minulosti zpívávali i takové hvězdy jako Sinéad O´Connor. Proto i na nové desce najdeme jak křehké, melodické a pohodové písničky, tak i ostré riffy, vazby a zvukové stěny, za které by se třeba takoví Pixies nemuseli vůbec stydět. Faktem je, že ta první kategorie převažuje.

Deska se otevírá skladbou "Let It Happen" začínající ve stylu garážových low-fi kapel, která však postupně graduje až k závěrečné hymnické hutnosti. Následující titulní "My Love Is My Rock In The Weary Land" je už typická open air festivalovka - hybná poprocková písnička s výrazným melodickým nápadem. Na hranici vlezlosti balancuje odrhovačka "We Are Jonan", kterou však střídá výtečná temně uhrančivá, téměř akustická, jen s kytarou odehraná "Malediction". Ve svém psychedelickém názvuku připomíná Syda Barretta. Ostrým řezem je nervní, na zkresleném zpěvu postavená "Dumbing Down The World". Ostatně - zkreslený zpěv se v průběhu desky ozve ještě několikrát. V podobném duchu zvratů a překvapení, aniž by však byla narušena pohodová atmosféra, pokračuje i zbytek alba. Provází ho většinou jednoduchá tradiční rytmika, ale zato nejrůznější syntetické zvuky a ruchy - a výrazný, snadno uvěřitelný zpěv, ze kterého je i bez vnímání textů jasné, že ten pán ví, o čem zpívá. Velmi účelně byla využita studiová technika, naživo budou ony písničky asi mnohem obyčejnější. V závěrečné "Crown" se Mike Scott odhalí docela - skladba opět začíná poněkud monotónním kolovrátkem upozaděné zkreslené kytary, která ač dost agresivní, pouze podbarvuje zpěv, aby se po jeho skončení vyvalila na posluchače vlna zkreslených a různě jinak modulovaných klávesových stěn, která smete prach z vašich reprobeden, aby se několikrát proměnila, nechala zaznít disharmonicky zběsilému klavíru a free saxofonu. Moc pěkné finále.

Při několikátém poslechu vás překvapí docela zajímavá vlastnost desky - musíte se jí věnovat. Pokud ji totiž necháte volně plynout, jako třeba kulisu k nějaké práci, stává se snadno plytkou a prázdnou. Pokud ji ovšem budete poslouchat soustředěně, zaručuji vám, že objevíte s každým dalším poslechem nová zvuková a hudební překvapení.

Album: The Waterboys - A Rock In The Weary Land
Hodnocení - 7/10
Celkový čas - 58:22
Skladby: Let It Happen, My Love Is My Rock In The Weary Land, It´s All Gone, Is She Conscious?, We Are Jonan, Malediction, Dumbing