Před dvěma lety bylo Temperamenta všude plno. Jakkoliv se prvotina "Uno Momento" nedočkala příliš pochvalných ohlasů a recenzí, našly se přece jen světlejší momenty, kterých si všimla i rádia. Od té doby se pětice kamsi vytratila, teď se připomíná diskem s pořadovým číslem dva, veselou a sličnou "Seňoritou". Ještě před samotným hudebním rozborem nemohu nezmínit velmi překvapivou skutečnost týkající se propagace. Jak je možné, že po čtyřech měsících od vydání desky o ní není na domovské stránce kapely ani zmínka? Jinak tomu není ani na webu nahrávací společnosti Sony BMG, deska jako by neexistovala.

Od debutové nahrávky se toho u pětice mnoho nezměnilo. V recenzi na "Uno Momento" označila Marie Malechová styl Temperamenta jako nezaškatulkovatelný. I novinka je hudebně poměrně pestrá, ale už po prvním poslechu je jasně cítit, že většina skladeb se motá kolem popu, pestrými aranžemi více či méně modifikovaného. Azi a spol. se snaží stylizovat do romantických mladíků s růží v zubech, brnkajících pod vaším oknem serenádu na španělku. Popravdě řečeno se jim to vcelku daří. Jižanskými motivy ve skladbách počínaje, neotřelou image španělských hombres konče. Písně jsou většinou opravdu něžné a romantické, jako bych cítil závan večerního vánku ze Středozemního moře. Temperamento tuto polohu zvědavě okusilo už na debutu, na novice je romantika a něha nosným pilířem.

Pomalé písně zní dostatečně procítěné, zejména "Jen Bůh ví" s šumem moře v počátku a skvostnou kytarovou vybrnkávačkou v závěru dokáže citlivější povahy uchopit za srdce. Důkaz, že lze napsat nápaditou baladu bez zbytečného patosu. Desce nechybí ani vtip, což dokazuje dvojsmyslné frázování v "Pohodová". Nahrávka působí kompaktně, chybí jí ovšem větší hity. Hitové ambice má stejnojmenná "Seňorita", druhou takovou byste pravděpodobně hledali marně.

Pětice se ale neuchyluje pouze ke španělským rytmům. Stále jsou slyšet prvky hip hopu, to když dostane prostor DJ Corleone se svými gramofony (ty jsou oproti debutu slyšet méně) a Azi a Loco místo zpěvu lehce zarapují. Neopomnělo se ani na východ: v předposlední skladbě "Balkánská veselice" se zdařile uplatnily dechy a celkově se tato skladba nejvíce liší od desítky zbývajících. To je ostatně charakteristické pro celou kapelu: Temperamento se zkrátka liší a to je nich to nejzajímavější.