Dva roky uplynuly od vydání debutu kanadské skupiny The Most Serene Republic "Underwater Cinematographer". A ještě dalších pár pátků uplynulo od okamžiku, kdy "Population" vyšla, do toho, kdy se dostala na recenzi do musicserveru. A jaká že to deska je? Inu, trochu komplikovaná, ač zručně nahraná.
6/10
The Most Serene Republic - Population
Skladby: Humble Peasants, Compliance, The Men Who Live Upstairs, Present Of Future End, A Mix Of Sun And Cloud, Battle Hymn Of The Republic, Why So Looking Back, Sherry And Her Butterfly Net, Agenbite Of Inwit, Career In Shaping Clay, Solipsism Millionaires, Multiplication Desks, Neurasthenia
Vydáno: 15.10.2007
Celkový čas: 53:51
Vydavatel: Starcastic
"Chcete takovou populaci?!" otázal se v kultovním telefonátu, který nikdy neměl přijít na uši veřejnosti, Petr Šeda po výhrůžce, že svůj příběh vylíčí médiím (kdo chce vědět víc, nechť googluje). Nechme stranou rozdíly mezi slovy popularita a populace, ta věta se do téhle recenze hodí hlavně proto, že slovo v ní použité se shoduje s názvem druhé desky kanadské sedmičlenné skupiny
The Most Serene Republic. A ještě jedna podoba tu je - "Population" zní na první poslech stejně chaoticky a zmateně jako řeči zmiňované brněnské figurky. A ne že by se to s dalšími poslechy nějak výrazně měnilo.
V souvislosti s
The Most Serene Republic padají v hudebních článcích jména stájových kolegů
Broken Social Scene,
Stars a pak třeba taky
Arcade Fire,
Death Cab For Cutie, no a abych jen neopisoval, přihodím třeba Los Campesinos nebo Sufjana Stevense, i když z obého jen pomálu. Žánrově je "Population" někde v oblasti indie pop-rocku s vlivy folku - ve skladbách se to akustickými kytarami, houslemi, trumpetami a cinkrlátky jen hemží. Fakt, že každý text o tomhle septetu jmény dalších kapel jen hýří, dráždí otázku, zda jsou tihle Kanaďané vůbec originální. Odpověď je daná samotnou otázkou.
Říkám těmhle kapelám kapely plexisklové. I když se snaží, seč jim síly stačí, tlačí hudbu přes neprůstřelné plexisklo; a posluchač je žel až za ním.
The Most Serene Republic se ani moc snažit nemusejí. Všichni jsou výborní hudebníci, kteří navíc mají čich na neotřelou stavbu skladby - tempa a nálady se v jedné písni střídají jak programy v televizi pod taktovkou ovladače sovího diváka. Až je to zase spíš na škodu. Refrény prakticky neexistují, a tak v posluchači po skončení desky zůstávají pocity veskrze smíšené. Komplikovaně jinotajné texty (
"I've been told that it's a tree. Grow and bark as long in seasons.") rozhřešení nepřinášejí.
A zase jsme u toho - je "Population" špatné album? Není. Budete ho mít tím radši, čím raději máte hudební i textovou nejednoznačnost, proměnlivost a náročnost. Třeba taková úvodní instrumentálka "Humble Peasants" nebo "Present Of Future End" jsou povedené věci, byť se ve zbytku sobě podobných náladovek ztrácejí.