Dánský Silkeborg se ukazuje světu a pomáhá mu k tomu hlavně šestice mladé krve, která si musela pozměnit název na Alphabeat. Původně si totiž říkali Sodastar, ale tak se už jmenuje jedna německá kapela. Doma jsou hvězdami, teď se ale snaží udělat díru i do světa s prvotinou "This Is Alphabeat". Na té oproti dánské edici byly vyměněny tři songy ("Into The Jungle", "Ocean Blue" a "The Hours"). Naopak dvojice "Boyfriend" a "Nothing But My Baby" byly natočeny znovu, a to k k velké nevoli některých fanoušků.

Určitě se najdou rýpalové, kteří budou snahu Alphabeat označovat za brakování hudebních stylů osmdesátých let. Jejich hudba je totiž mixem Madonny, Pet Shop Boys, Wham!, Chic, Nika Kershawa ("Rubber Boots" je označována za jeho béčko), The B-52's a vedle toho také náznaku britpopu. Vše je ale bráno s nadsázkou a jedná se o velkou mejdanovou zábavu.

Hnacím motorem celé party jsou chytlavé písničky, v nichž hlavní ráz určuje dvojice vokalistů. Anders SG a Stine Bramsen se mohou stát novodobými aktéry "Pomády", a nahradit tak Johna Travoltu a Olivii Newton-John, což je další problikávající hudební inspirace. Alphabeat odhalují abecedu popu, vybírají si to nejlepší a neopomenuli přibalit kus sebe. "This Is Alphabeat" je značně nakažlivé a refrény si budete hodně rychle prozpěvovat. První várka deseti písniček není zbytečně protahována a nastavována nudnou vatou, má to prostě spád.

I když nejvýraznější střelivo je vyplýtváno převážně v první polovině a "Fantastic Six" vám možná v refrénu připomene úlet Mo-Do "Eins, Zwei, Polizei", je debut "This Is Alphabeat" silným ultrapovovým albem. Alphabeat povystrčili růžky a už usilovně bouchají jak o život na dveře všeho obýváku!