Americká parta Fall Out Boy vydala letos svůj první živák. Na desce "Live In Phoenix" zrekapitulovala hity ze svých tří alb, hlavní důraz ale nepřekvapivě položila na loňskou placku "Infinity On High". Koncertní záznam sám o sobě ale moc potěšení nenabízí, ničí jej hlavně chabý zvuk.
5/10
Fall Out Boy - Live In Phoenix
Vydáno: 14.04.2008
Celkový čas: 51:41
Skladby: Thriller, Grand Theft Autumn / Where Is Your Boy, Sugar, We're Goin Down, Our Lawyer Made Us Change The Name Of This Song So We Wouldn't Get Sued, Hum Hallelujah, Tell That Mick He Just Made My List of Things To Do Today, I'm Like A Lawyer With The Way I'm Always Trying To Get You Off (Me & You), A Little Less Sixteen Candles, A Little More Touch Me, Beat It, Golden, This Ain't A Scene, It's An Arms Race, Thnks Fr Th Mmrs, The Take Over, The Breaks Over, Dance, Dance, Saturday
Vydavatel: Universal
Díru do světa s tímhle albem
Fall Out Boy neudělali. To si je třeba říct na úvod. Když si člověk projde, co se o jejich prvním živáku napsalo, skoro jednoho polije stud a pot - bída s nouzí, zaznívá takřka odevšad. A prý je to důkaz toho, jak FOB myslí na své fanoušky - jako na nadité pytle peněz, z nichž je třeba tahat bankovky, dokud lezou. Takových by se našlo dvanáct do tuctu, to ještě nic neznamená... Jenže "Live In Phoenix" opravdu stojí za zlámanou grešli.
Koncertní záznamy nemám moc rád a nikdy jsem neměl. Aktuální výlisek americké party z Illinois v sobě zhmotňuje všechny výhrady, které vůči live deskám mám: pitomý zvuk, nuzná atmosféra, jakoby vyrvaná bez kořenů, nic extra zajímavého ve srovnání se studiovými deskami. Možná je to všechno v případě "Live In Phoenix" ještě horší, než to bývá. Jakkoli si FOB s chutí poslechnu a zvlášť jejich poslední nahrávku
"Infinity On High" protáčím celkem často, tohle se zvládá jen stěží.
Zpěvák Patrick Stump předvádí v dobré polovině skladeb otřesný výkon, ujíždí mu melodie, hlas je k nepoznání, do toho se objevují panické, brutální výkřiky basáka Petea Wentze. Když písně uvozují pyrotechnické výbuchy, téměř vám prasknou bubínky, ale dojem to neudělá. Kytarové riffy jsou podivně potlačené, přehlušuje je neopatrně vytažená basa. A do toho hysterický jek fanynek.
Co se dramaturgie záznamu týče, žádné překvapení se nekoná: převažují písně z posledního alba, nechybí ale ani žádné podstatné tracky z obou předchozích kousků. Nádavkem je přidán cover "Beat It" Michaela Jacksona, kterému nelze nic vytknout. V tomto směru tedy OK, byť těžko si představit, že si cédéčko koupí někdo jiný než zarytý příznivec kapely.
Být loni v létě v Phoenixu, možná by se mi to líbilo. Skákal bych, nehleděl instrumentačních chyb, kašlal na sound a užíval si vše obepínajícího nadšení. To ale na CD nejde. Tam si posluchač všimne každé nedbalosti, která mu v hale ujde. A na "Live In Phoenix" to prostě nefunguje, byť hity jako "Thnks Fr Th Mmrs" nebo "Beat It" jsou pecky jako dělo.