Okamžitá katarze. Nic vám nedochází až za chvíli, později - každá myšlenka je pravý hák přímo na solar. V jediném momentu víte vše... Chlad, zapomnění a samota se mění v sebeuvědomění, nehmatatelný a neviditelný most přes minulost, který je jedinou možnou cestou k útěku. Bon Iver je skutečným ztraceným a zapomenutým bardem, který vypráví jen velké příběhy, žádné pohádky na jednu noc, které nikdy neskončí. Hrdinské činy jsou oslavovány, ty ostatní zatracovány. Všechno, nebo nic. Hned teď a právě tady.

Justin Vernon neprožíval loni zrovna lehké období. Málokterý Američan se totiž právě ve chvíli, kdy se mu plní jeho americký sen, rozhodne vztyčit prostředníček svému dosavadnímu životu, sebrat se a vypadnout z uspěchaného kolotoče moderní doby někam na opuštěnou chatu uprostřed Wisconsinu. Justin to udělal a ty necelé čtyři měsíce, které tam strávil zcela sám, z něj udělaly někoho jiného. Z Justina Vernona, snílka z indie party DeYarmond Edison, se stal krutý realista Bon Iver.

Týpků s kytarou vylévajících si srdce máme za poslední pětiletku za sebou už tolik, že Bon Iver by mohl být jen další v řadě. Mohl by. Ale to, co vmetl Sam Phillips do nervózní tváře Johnnyho Cashe, při jeho úvodním neúspěšném pokusu dostat nahrávací smlouvu, Bon Iver splňuje dokonale. Je opravdu něčím výjimečný? Jsou jeho písničky opravdu fatální? Kdybyste měli poslední hodinu života, byl by Bon Iver tím, koho byste poslouchali? A dále... Je punk mtrvý? Jsou The Beatles nejdůležitější kapelou dvacátého století? Žije Elvis? Odpověď je vždy snadná a vždy stejná.

Výjimečnost placky "For Emma, Forever Ago" není v tom, že Bon Iver dokáže svým neuvěřitelně plným falzetem naléhat více než kdokoli jiný, že vás zvládne zcela polapit do ranní rosou prokřehlých hlasových harmonií, že jeho podlazená lo-fi kytara kreslí ty nejprocítěnější riffy, jaké si dokážete představit, ale v tom, že se na téhle desce všechno dokáže prolnout a nevyčnívat. Nejde něco vyzdvihnout, bylo by to nefér, vše má své pevné místo. I ten natřikrát prokopnutý a natřikrát zafačovaný kopák a dutý šroťák, starající se o rytmický doprovod, nebo jak tomu chcete říkat.

Bon Iver na chatě ve Wisconsinu nenatočil sedmatřicet minut hudby, ale sedmatřicet minut emocí a příběhů, které jsou ještě o třídu realističtější než dokumenty v kinech IMAX. A nepotřebujete tři rozměry a speciální kameru, stačí jen zavřít oči. Když Bon Iver zpívá "With the wild wolves around you," bylo by vám fuk, že jste třeba na Jižňáku, kde nejmonstróznějším panelákovým zvěrstvem v republice zabili komunisti přírodu už v sedmdesátých letech... Stejně byste přísahali, že je slyšíte výt pod vašimi okny...

...divoké vlky - první publikum, kterému se Bon Iver téměř čtyři měsíce zpovídal předtím, než natočil tuhle bezchybnou desku.