Parta Hadouken! patří v současné době k tomu nejsvěžejšímu a v podstatě i nejzábavnějšímu, co se urodilo za kanálem La Manche. Jsou mladí, přidrzlí a s ničím se příliš nemažou. Před krátkou dobou vydali svůj debut, jehož název "Music For An Accelerated Culture" napovídá, pro koho je především určen.
7/10
Hadouken! - Music For An Accelerated Culture
Vydáno: 5.5.2008
Celkový čas: 37:02
Skladby: Get Smashed Gate Crash, That Boy That Girl, Game Over, Declaration Of War, Mr. Misfortune, Crank It Up, What She Did, Driving Nowhere, Liquid Lives, Spend Your Life, Wait For You
Vydavatel: Warner Music
Podléhat trendům je tak snadné, tak pohodlné a vlastně i příjemné. Média jsou
toho nového plná (v domácím prostředí lze hovořit snad jedině o internetu, než o tištěných médiích), všichni kolem o tom v jednom kuse mluví, řeší a vy se najednou přistihnete, že jste v tom také až po uši. Budu upřímný, i mě to jednou za čas chytne, nechám se strhnout proudem a beznadějně podlehnu. Pravdou je, že s přibývajícími roky podobným záchvatům pomalu, ale jistě ubývá na intenzitě, přesto se někdy sám nestačím divit, jak se vezu.
Floutci
Hadouken! jsou přesně tím případem, přestože bych coby cílovou skupinu označil o pár let mladší publikum, než je třicetiletý hudební snob. Pětka z Leedsu hraje v první řadě pro ty, které taneční scéna po drogovém vystřízlivění už přestala bavit a ta kytarová ještě pořádně nezačala. V jejich produkci najdou zalíbení jedinci, pro které jsou
Enter Shikari moc kytaroví a Ghostland Observatory naopak zase málo.
Hadouken! jsou další z řady kapel, ze které se ostrovní tisk posadil na zadek, vynesl ji do nebes, aby ji pak při vydání druhého alba, s největší pravděpodobností však o mnoho dřív, poslal s klidným svědomím do starého železa. Jenže tak to prostě chodí. Ostatně o muzice samotné se dá mluvit jako o obrazu bodu na časové ose, ze kterého se vyloupla. Je mladá, přidrzlá, energická, v textech se nepouští do žádných hlubších úvah, tedy pakliže za ně nepovažujete sex, pařby a podobná témata, o nichž
James Smith vypráví osobitým způsobem balancujícím na hranici zpěvu a rapu. Muzikanti jsou, jak jinak, odkojeni počítačovými hrami a není náhodou, že při hledání názvu se nechali inspirovat efektem jedné z nich.
Přirovnání k
Prodigy z dob "Music For The Jilted Generation" je poměrně trefné. Co se předávané energie týče, to platí stoprocentně. Zdali se však jedná o tak trvalou a v budoucnu tolik citovanou, respektive následovanou záležitost je otázkou. Osobně bych na to příliš nesázel. Na to
Hadouken! se svým analogovým trendy zvukem jednoduše nestačí. To však v tuto chvíli není důležité. Jestli sháníte svěží energickou bombu, tady ji máte. Stačí už jen odjistit pojistku.