© metallica.com
Kill 'Em All (1983)
Debutové album Metalliky je cítit zaplivaným sklepem, do kterého zatéká voda, a dvěma nejdůležitějšími proudy tehdejší metalové scény. Hetfield, Ulrich, Mustaine a basák Cliff Burton, který brzy nahradil Rona McGovneyho, šli ve stopách svých vzorů Motörhead, Iron Maiden, Venom nebo Diamond Head. Nová vlna britského heavymetalu ovlivnila jejich první album stejně jako thrashová smršť a přístup harcoreových pankáčů. "Kill 'Em All" zní tvrdě, nekompromisně a najdou se na něm dodnes ceněné kusy jako sedmiminutová palba "The Four Horsemen", sólová exhibice Cliffa Burtona "(Anesthesia) Pulling Teeth" nebo úderná "Seek & Destroy". Dave Mustaine se podílel na čtyřech písních, než byl z kapely vyhozen kvůli alkoholismu. Metallica nepřistoupila na Mustainovu žádost neumístit jeho skladby na desku a tak se, kromě prohloubení vzájemného nepřátelství, skladba "The Four Horsemen" objevila na albu Metalliky se změněným textem a kytarovým sólem nově nastoupivšího Kirka Hammetta a také s původním textem a v rychlejší verzi na debutu Megadeth pod názvem "The Mechanix". Metallica chtěla album pojmenovat "Metal Up Your Ass" a na obálku umístit záchodovou mísu, ze které vylézá ruka svírající dýku - což se pochopitelně nezamlouvalo nahrávací společnosti. Deska zní dřevně a spíše jako předzvěst ještě větší bouře. Hodnocení: 7/10
Ride The Lightning (1984)
Na druhém albu Metallica vyzrála rychlostí blesku, pořád je slyšet thrashový zvuk, ale objevuje se propracovaná epika, hlubší texty (na rozdíl od alkoholem nasáklých oslav rychlosti, metalu, chlastu a sexu na prvním albu). Tento posun nejlépe ilustruje "Fade To Black". Lars Ulrich a James Hetfield byli v době vzniku skladby posedlí smrtí, navíc někdo ukradl kapele celé vybavení včetně vzácného zesilovače, který Jamesovi věnovala matka krátce před smrtí. "Ride The Lightning" začíná nezvykle poklidným akustickým intrem ve skladbě "Fight Fire With Fire", aby po pár sekundách mohla začít drtit ještě víc než kdykoli předtím. Na desce je však jiná skladba, která musí otřást i heavy metalem naprosto netknutým posluchačem - "For Whom The Bell Tolls". Nejen mezi fanoušky je tato kompozice považována za jeden z největších opusů celé tvorby Metalliky. Album uzavírá instrumentální "The Call Of Ktulu" inspirovaná Lovecraftovou knihou. Podílel se na ní i Dave Mustaine, ale jeho původní verze se jmenovala "When Hell Freezes Over". Hodnocení: 8/10
Master Of Puppets (1986)
V tehdejší době nejtvrdší album Metalliky se stalo okamžitě od svého vydání biblí heavymetalových nadšenců i obyčejných kluků ze střední školy, kteří potřebovali uniknout každodenní realitě. Po vydání následující desky "...And Justice For All", se kterou začal narůstat komerční úspěch kapely, popularita "Master Of Puppets" ještě stoupla a dodnes se ho prodalo kolem šesti milionů kopií. Album je považováno za nejvlivnější heavymetalovou desku všech dob. Byla to zároveň poslední nahrávka, které se účastnil basák Cliff Burton. O šest měsíců později zahynul při autobusové nehodě v Švédsku, kde byla Metallica na turné. Ostatní členové kapely vyvázli bez větších šrámů. Osm skladeb, které nejdou pod pět minut a přitom ani v jedné se neopakuje stejná formule, změnilo životy mnoha pozdějším členů významných metalových kapel. Pro fanoušky, kteří objevili Metalliku už v jejích začátcích, je "Master Of Puppets" nepřekonatelným vrcholem celé tvorby. Hodnocení: 10/10
...And Justice For All (1988)
Názory na čtvrté studiové album se rozcházejí, přesto se ho prodalo ještě o dva miliony kusů více než "Master Of Puppets". Místo Cliffa Burtona je tu Jason Newsted, který však na albu nedostal příležitost stát se plnohodnotným členem kapely. Jestli budete něco na desce stěží hledat, je to baskytara. Metallica ustoupila od zatvrzelého pravidla nevydávat žádné videoklipy k singlům a na MTV se objevil snímek k protiválečné skladbě "One". Celé album je textově zaměřené na politická a sociální témata. Pro některé fanoušky ta pravá a jediná Metallica skončila s albem "Master Of Puppets" a smrtí Cliffa Burtona. Většina kritiků a publika Metalliky však hodnotí "...And Justice For All" jako další kvalitní zářez v diskografii, jenž nepostrádá svižné tepající skladby jako "Blackened", dramatickou "Eye Of The Beholder" i baladickou"One", která se v druhé polovině transformuje v drtivý manifest. Tak jako na všech předchozích albech i na tomto se objevuje jedna instrumentální skladba "To Live Is To Die" - její součástí je mluvený text, který recituje úryvek básně napsané Cliffem Burtonem. Hodnocení z dnešního pohledu: 8/10
Výběry, živáky, reedice, rarity
První dvě desky "Kill 'Em All" a "Ride The Lightning" vyšly po svém originálním uvedení na trh v reedici Elektra Records. "Kill 'Em All" obsahovala v reedici dvě skladby navíc - coververze "Am I Evil?" od Diamond Head a "Blitzkrieg" od stejnojmenné kapely. Tyto písně vyšly samostatně na EP "Garage Days Revisited" z roku 1984. V roce 1998 vyšla kompilace "Garage Inc.", kde byly znovu vydány EP "Garage Days Revisited" a "The 5.98 E.P.: Garage Days Re-Revisited" (5 skladeb, 1987), b-strany z let 1988-1991 a předělávky Motörhead. V roce 1993 vyšlo živé album "Live Shit: Binge & Purge", které obsahovalo tři CD a původně tři videokazety, v reedici nahrazené dvěma DVD. Audio záznam je z koncertu v Mexico City a videozáznam z koncertů v San Diegu a Seattlu. Další živá nahrávka je "S&M" z roku 1999 a Metallica se na ní spojila se sanfranciským symfonickým orchestrem a skladatelem Michaelem Kamenem, který koncert dirigoval. Metallica s orchestrem byla nafilmována a vyšla i na VHS a DVD. Loni se na pultech obchodů objevilo také DVD "The Videos 1989-2004" - jak název napovídá, je to sbírka všech videoklipů kapely.
S Černým albem nabrala Metallica směr, kterým se úplně odklonila od trashových kořenů, stala se jednou z komerčně nejúspěšnějších rockových kapel planety a navždy se zapsala do hudební historie. Některé fanoušky sice zklamala, ale s prodejem dvaadvaceti milionů desek získala zástupy nových. K pětici skladeb vybraných pro singl ("Enter Sandman", "Nothing Else Matters", "Wherever I May Roam", "Sad But True" a "The Unforgiven") byly natočeny videoklipy. Album sype jednu pecku za druhou, ať už je to "Of Wolf And Man" nebo "The God That Failed" - text této skladby pojednává o Hetfieldově matce, která zemřela na rakovinu a odmítala léčení, protože byla členkou hnutí Křesťanská věda. Album produkoval Bob Rock, kterého kapela oslovila po poslechu alba Mötley Crüe "Dr.Feelgood". Atmosféra během spolupráce s Bobem Rockem byla napjatá a Metallica přísahala, že s ním už nikdy album nahrávat nebude. Přesto se Bob Rock podílel na všech následujících deskách kapely až po "St.Anger". Obrys hada, který je umístěn v pravém dolním rohu obalu pochází z historické americké vlajky, již navrhl Christopher Gadsden. Na vlajce byl také nápis "Don't Tread On Me!" (Nešlapejte po mě!) a Metallica dala podle tohoto motta název jedné ze skladeb na desce. Hodnocení: 9/10
Load (1996)
Šesté studiové album pokračuje ve stylu a tempu udaném Černým albem a je na něm několik standardně kvalitních skladeb a pár výjimečných písní. Deska obsahuje čtrnáct tracků a je nezvykle dlouhá. James Hetfield se přiklání k osobním textům a znovu se vrací ke vztahu se svojí matkou v písni "Mama Said" - tato balada spolu s "Hero Of The Day" představují klenoty alba. Velmi zvláštní byla výroba obalu "Load" i následujícího "Reload". Kapela si k vytvoření bookletu pozvala amerického fotografa Andrese Serrana, který vyfotil výjev složený z vlastního spermatu a kravské krve umístěných mezi plexisklo. Deska se původně měla jmenovat "Blood And Semen III" stejně jako jedna ze tří Serranových fotografických kompozic. Hodnocení: 8/10
ReLoad (1997)
"ReLoad" je přímým pokračováním "Load", bohužel už na něm je příliš cítit, že kapele dochází invence. Album nepřináší nic nového kromě působivé skladby "The Memory Remains" s vokály Marianne Faithfull a experimentu s houslemi v "Low Man's Lyrics". Na obhajobu alba se však dá napsat, že baladické skladby Metallice stále sluší. Obálka je opět dílem Andrese Serrana - tentokrát použil vlastní moč a kravskou krev. Hodnocení: 7/10
St. Anger (2003)
O této desce toho bylo hodně napsáno. Nejnázornější vyprávění o jejím vzniku najdete v dokumentu "Some Kind Of Monster". "St.Anger" byl těžký porod - kapela se po méně úspěšném přijetí posledních dvou desek rozhodla obrátit směr o sto osmdesát stupňů a přijít s něčím úplně jiným. Okolnosti, které zkomplikovaly vznik desky, asi nemusím připomínat - James Hetfield během nahrávání absolvoval odvykací kúru v protialkoholické léčebně a v rámci terapie nemohl pracovat tak dlouho, jak by si kapela přála, což ostatní členy dost iritovalo. Celého procesu se účastnil terapeut, který měl pomoci napravit vztahy v kapele, ale Metallica ho nakonec vypoklonkovala. Baskytarista Jason Newsted odešel a nebyl to odchod zcela dobrovolný. James Hetfield mu zakázal boční projekty, které označil jako nevěru v manželství. Baskytarové party na desce zajistil producent Bob Rock. Nástupcem Newsteda se stal Robert Trujillo ze Suicidal Tendencies a kapely Ozzyho Osbournea, během nahrávání "St.Anger" však ještě nebyl stálým členem. Pokud jde o výsledek usilovné práce, "St.Anger" působí rozporuplně. Žádné balady, žádná kytarová sóla, jen brutální kytara, bicí a místy až maniakální řev. Na začátku rozpoznáte známé věci "Frantic" a "St.Anger" a pak už se album veze na monotónní agresivní vlně. Někdo uvítal návrat k tvrdosti, ale řada fanoušků i kritiků zůstala rozčarována. Hodnocení: 6/10