Blížící se olympiádu v Pekingu provázejí mohutné protesty po celém světě. V podstatě se stalo to, v co by jinak kritici čínských komunistů včetně mnoha umělců mohli doufat jen stěží: hodně se mluví a píše o situaci v Tibetu. Pořadání mamutího sportovního klání by tak mohlo pomoct lidským právům v Říši středu.
© ondarock.it Proti čínské okupaci Tibetu vystoupil už ledaskdo, a to včetně muzikantů. Na podporu relativně malé horské země vystoupili mimo jiné
R.E.M.,
U2,
Radiohead nebo poměrně nedávno
Björk, která během koncertu v Šanghaji několikrát zakřičela
"Tibet, Tibet!", čímž porušila všechna možná cenzorská nařízení. Jí i dalším za to patří dík, utiskovaní mniši si mezinárodní podporu zaslouží, od známých osobností s jistým vlivem to potěší dvojnásob.
Tibetská otázka je aktuálně žhavá, neboť do startu letní olympiády v Pekingu zbývají už jen týdny. Kdekoli se objevila olympijská pochodeň, tam vzplály vášně a protesty. Atény, San Francisco, Nagano, Soul. Tam všude se srotily tisíce lidí, aby vyjádřily nesouhlas s politikou čínské komunistické strany, která nedodržuje základní lidská práva. Většině demonstrací spojených s putování ohně se dostalo široké mezinárodní odezvy prostřednictvím globalizovaných médií.
© facebook interpreta Ač je to paradoxní, přidělení pořadatelství olympiády 2008 Číně by mohlo Tibetu pomoct. Těžko si představit, že by se toto vleklé a bolavé téma dokázalo za jiných okolností dostávat na přední stránky světových novin. Je to přeci jen problematika již starší, notně ohraná a známá, a proto z novinářského hlediska málo "pikantní". Nebýt olympiády, pokračoval by status quo z doby před zhruba dvěma třemi lety, kdy o bídné situaci v Tibetu všichni věděli, ale moc je to nezajímalo.
Organizace jako
Amnesty International, Human Rights Watch nebo
Olympic Watch od počátku kritizovaly, že vůbec Mezinárodní olympijský výbor dovolil takovou nestoudnost a sportovní klání, jež bylo od starověku symbolem míru, přiklepl zemi ovládané maoistickou diktaturou. Teď se zdá, že všechno špatné může být pro něco dobré.
Pekingští mistři propagandy se jistě předem připravili, že tibetské téma se díky olympiádě intenzivněji otevře, nicméně naštěstí nemají takové páky, aby dokázali zasáhnout v západních sdělovacích prostředcích. S pomocí ohromného zájmu, jenž s sebou každá olympiáda nese, by se mohlo podařit kraji Dalajlámy pomoci víc než klasickými humanitárními sbírkami, které obvykle mnoho pozornosti nepřitáhnou. Takže vlastně díky za Peking 2008.