Desmod - Pronikáme do fanoušků

08.04.2008 05:00 - Václav Trávníček | foto: facebook interpreta

Slovenští Desmod se pomalu zabydlují na západ od Bratislavy. Jejich poslední studiová deska "Kyvadlo" vyšla opět i v Česku, kde skupina na podzim odjela s Chinaski velké halové turné. Aby toho nebylo málo, v českých rádiích se ujal singl "Čierna diera". Co bude dál? Jaké mají slovenští slavíci ambice?
Desmod
© desmod.sk
Je s nimi legrace. "Jestli chceme rozhovor vidět ještě předtím, než vyjde? Neboj, my si ho pak na musicserveru přečteme a pak už si tě najdeme," žertoval na rozloučenou Kuly, zpěvák Desmod. Společně s ním zasedli k povídání ještě kytarista Rišo Synčák a manažer Michal Kožuch. Bylo to zvláštní. Na Slovensku je tahle kapela nesmírně populární, vyhrává jednu cenu za druhou a její koncerty se nesou ve velkolepé atmosféře. V Česku Desmod začínají, už nějakou dobu, od nuly a jsou si toho vědomi. "Pokud se nám ozvou pořadatelé festivalů, velice rádi přijedeme," říkají pokorně. Jejich hudba je klasický poprock, který se co do náročnosti dá přirovnat třeba k českým Chinaski. A snad právě proto jsou nyní Desmod s partou kolem Michala Malátného na turné po Slovensku, kterým jim oplácejí podzimní šňůru po Česku.

Nemůžu začít jinak. Znáte skupinu Tata Bojs?

Rišo: Jasně. Chytáme na Slovensku české stanice, které mají své hitparády.

Do širšího povědomí většiny Čechů jste se dostali právě díky nim. Vnímáte to taky tak?

Kuly: Doneslo se to k nám. Četl jsem někde na internetu, že si chtěli Tata Bojs pojmenovat desku "Skupinová terapie", ale neudělali to, protože jsme ji tak měli pojmenovánu už my.

Teď se pokoušíte v Česku opět prorazit, loni vám tu vyšla deska "Kyvadlo". Co můžete českému posluchači nabídnout? Proč by měl v obchodě s hudbou sáhnout zrovna po desce Desmod?

Kuly: Těžká otázka. A dobrá zároveň. Možná to bude tím, že mnoho Čechů a Moravanů tvrdí, že slovenská hudba je jiná, víc melodická. Myslím si, že kvůli tomu by se o nás český posluchač mohl zajímat.
Rišo: Podle mě po nás sáhne ze zvědavosti. Kdo má rád mainstream, poprock, ať po nás v obchodě sáhne. Nemusí nás rovnou kupovat, stačí, když si poslechne. Hlavně si myslíme, že když naše hudba funguje na Slovensku, mohlo by se najít i pár lidí z Česka.
Kuly: Když jsme v podstatě bratři.

Jsou důvody, o kterých jste mluvili, příčinou velkého úspěchu slovenských kapel v Česku z poslední doby? Ať jde třeba o No Name, Horkýže slíže nebo Pehu.

Rišo: Na české hudbě jsem vyrůstal a sleduji i její moderní trendy. Myslím si, že slovenská hudba je žánrově rozmanitější a barevnější. Připadá mi, že hodně kapel z Česka se snaží být klony Lucie nebo Kabátu. Nesnaží se jít vlastní cestou. Mluvím o té hlavní scéně, která je u vás trochu fádní. U nás mají přední kapely každá svoji tvář a určitou klientelu posluchačů. Třeba Peha, No Name, Horkýže slíže nebo Gladiator. A populární jsou všechny.
Michal: Pocházíme skoro všichni z jednoho sídliště. Ale je zajímavé, že i když každá kapela hraje něco jiného, dochází k průnikům posluchačů.
Kuly:Jo, my si pronikáme zase do fanoušků. Zrovna včera jsem pronikl do jedné fanynky Horkýže slíže. (smích)

Desmod
© desmod.sk
Co budete považovat za úspěch v Česku? Je to vyprodané turné nebo třeba soustavné hraní v rádiu?

Rišo: Pro nás je úspěch v Česku to, když nás organizátoři pozvou na nějaký dobrý festival. Že nás nebude muset nikdo nikam tlačit, ale organizátoři si nás pozvou. My si s velkou radostí přijedeme zahrát.

Pomohlo vám k tomu nějak podzimní turné s Chinaski?

Rišo: Určitě. Ta myšlenka vznikla dávno. Chtěli jsme koncertovat v Česku a věděli jsme, že nemůžeme vyjet na šňůru jenom tak sólo. S Chinaski jsme se potkali už v minulosti při jedné akci, kde jsme s nimi hráli. Seznámili jsme se s jejich manažerkou Hanou Peřinovou...
Kuly: Další průnik...
Rišo: A po dvou letech jsme se telefonicky spojili. Odcestovali jsme do Prahy, kde jsme se potkali s ní a s kapelníkem Pavlem Grohmanem a dali to do kupy. Myslím si, že ta šňůra byla výborná. Kluci z Chinaski byli překvapení, jak na nás publikum reagovalo. Přesvědčili jsme se, že i když jsou styly kapel úplně jiné, dohromady se to dá. Proto jsme se rozhodli jim to teď na jaře oplatit a předvést se zase před našimi fanoušky.

Poslední studiová deska "Kyvadlo" vyšla pouhý rok po předchozím "Úhlu pohľadu". Čím to je, že po tak krátkém čase?

Kuly: Otázka "Čím to je?" patří na naše slovenské kolegy.
Rišo: "Kyvadlo" jsme vydali kvůli vydavatelství. Ale to mezidobí je téměř rok a půl.
Michal: Snažili jsme se vyjít vydavatelství vstříc. Investovali do nás hodně a my nechtěli, aby museli čekat. Ale i tak deska vyšla trochu dříve, než jsme předpokládali.

Nechcete tím naznačit, že deska vznikla na zakázku vydavatele?

Rišo: Určitě ne. My standardně tvoříme album tři až čtyři měsíce, takže bylo jedno, kdy ho uděláme.
Michal: Já na něm dělám o dva měsíce dýl. Jeden měsíc před zahájením prací a jeden měsíc po jejich skončení. (smích)
Rišo: Ale my jsme s "Kyvadlem" spokojení. Vydali jsme ze sebe maximum a líbí se nám. Samozřejmě že s postupem času bychom nějaké věci udělali jinak, ale takhle přemýšlí každý muzikant. Podle mě je album vydařené. I podle reakcí lidí.

Čím je "Kyvadlo" odlišné od předchozích desek?

Rišo: Kritiky jsou různé. Podle jedněch jsme opět vsadili na jistotu, podle jiných jsme se na předchozích deskách teprve hledali a nevěděli, co chceme. Na aktuálním "Kyvadle" jsme si prý už našli svůj styl. Docela bych s tím druhým souhlasil. Novinku tvoří hudba, která nás charakterizuje. A konečně už máme pěkný obal.

Kuly: Ano, poprvé v životě máme dospělý obal.

Desmod
© desmod.sk
Proč dříve nebyl?

Kuly: Moc jsme do toho mluvili my. A to byla chyba.
Rišo: Teď jsme to nechali na člověku, který dělá velké umění. Ale stejně je to zajímavé. Některým lidem se obal líbí, někdo neví, co na něm je. Můj otec při jedné rodinné seanci pronesl, že je to stehno z králíka. Přitom jde o člověka zlomeného osudem.
Kuly: Jeho autorem je akademický malíř Karol Felix, který vystavuje po celém světě. Tento obraz se prodal asi týden poté, co byl vytvořen, v Chicagu za osmdesát tisíc dolarů. Za to jsme Karolovi strašně vynadali, protože jsme s jej chtěli koupit my. (smích)

V refrénu titulní písně se zpívá: "Osud kýva sa / k zemi srazí ma / mala si ma hriať, ale mrazíš ma." Je to někomu speciálně věnováno?

Kuly: K téhle písni jako jediné jsem nepsal text já, ale náš producent Michal Slávik. Já jen vypiloval nějaká slova. Vím, že to psal pro konkrétní osobu a protože jeho žena nechodí na net, můžu říct, že to bylo pro ni. Zažívali nějaké krizové období. A můžu říct, že celé album je o vztazích. O vztazích mezi člověkem a ženou. (smích)

V Česku nyní probíhá soutěž X Factor, která hledá nové tváře. Vy jste v minulosti prošli Marlboro Rock In. Co si myslíte o těchto kompeticích?

Rišo: Myslím, že je to dobrý startovní odpich pro mladé kapely. V drtivé většině případů tu možnost ale kapely nevyužijí. Dostanou se do širšího povědomí publika, ale málokteří to dotáhnou do úspěšného konce. Většinou dopadají tak, že zapadnou v zapomnění. U nás třeba ze soutěže Coca-Cola PopStar vyšla Zuzana Smatanová nebo Misha. To jsou lidé, kteří se chytili té šance a využili ji. SuperStar u nás moc nefunguje. Prosadil se snad jen Peter Cmorík a Zdenka Predná.
Michal: Nevím, jestli je to i případ Česka, ale asi ano. Není nás zkrátka mnoho. Tyto soutěže ukázaly, že toho talentu v Česku a na Slovensku není tolik jako v Americe nebo Británii. Vyšlo najevo, že mnoho lidí dokáže krásně zpívat, že tu existuje mnoho skvělých interpretů, ale málo autorů. Textově hudební potenciál je u nás strašně malý.
Rišo: K jeho vyhledávání jsou právě dobré soutěže jako Coca-Cola PopStar, která je autorská. Ale už i tam si lidé stěžují, že není z čeho vybírat a úroveň klesá.

Desmod
© desmod.sk
Kuly, ty ve volném čase jezdíš rallye. Co tě na tomto sportu přitahuje?

Kuly: To byl jenom takový úlet. Víš, jak se to dělá, když chtějí mít někde někoho známého a zatraktivnit tu akci... Protože mám rád auta a v jednom rádiu mám dokonce motoristickou relaci, odjel jsem jeden závod. Bylo to s naším bubeníkem Janom a skončili jsme na krásném druhém místě, protože víc aut nejelo. Nenabourali jsme, nic se nám nestalo. Byla to zajímavá zkušenost. Přestože to byl průser.

Až tak?

Kuly: No, dojeli jsme asi třináct minut za prvním. Takže ostuda, přiznávám. Ale mně se to velice líbilo. Byly tam i veselé historky, když se třeba Janovi během jízdy vysypal celý itinerář na podlahu.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY