Tento díl "Pop Galerie", věnovaný Viktoru Sodomovi, by mohl směle nést podtitul: Kterak ve jménu podbízení se většinovému vkusu a ve jménu honby za hitem (byť by byl sebepitomější) lze pohřbít velký talent. Rozjezd cédéčka totiž obstarává skvostná sestava z období Sodomova působení ve skupině The Matadors. Skladby, které sám zpěvák složil ve spolupráci s Radimem Hladíkem ("Get Down From The Tree", "Indolence", ""I Feel So Lonely") nebo výtečné předělávky vypůjčené od Boba Dylana ("It's All Over Now, Baby Blue"), Johna Mayalla ("I'm So Lonesome") či Joe Southa (výtečná párplovina "Hush") totiž ukazují Viktora Sodomu jako velmi osobitého a skvělého interpreta rockových perel.

Bohužel s koncem šedesátých let přišel i konec Sodomovy snahy o rockové umění a zpěvák počal pokukovat po většinovém posluchači. Tomu ale bylo vždy třeba malinko podlézat, tu více, tu méně. Přes ono méně s orchestry Václava Zahradníka a Josefa Vobruby dostal se nebohý Sodoma do vpravdě gomorských spárů (jak sám s oblibou na potkání vypráví) největšího z českých bubeníků, skladatelů, dramatiků, spisovatelů a bobařů Františka "Bubnuju jak Ringo" Čecha. A to byl Viktorův definitivní konec, neb kdo padl do hlubin stupidního českého bubble-gumu, pro toho nebylo návratu. Jiří Schelinger by mohl vyprávět. A argument, že ohromně humorné hity "Parní stroj", "Žárlivý kakadu" nebo "Tygr z Indie" jsou dodnes častou ozdobou opileckých večírků o třetí hodině ranní, prosím pěkně, neberu.

Devatenáctce velmi nevyrovnaných písní ze šedesátých a sedmdesátých let dává korunu hitovka roku 1994 z pera Jiřího Helekala "Nastupuje Amfora" (ano, opravdu je zde opěvováno ono obskurní fotbalové uskupení) v podání jedenáctky pod vedením kapitána Karla Vágnera. Tímto vlastním gólem Sodomova "Pop Galerie" díky neuvěřitelně slabému druhému poločasu definitivně prohrává. Škoda.