Nikam dál

26.02.2008 05:00 - Radek Hendrych | foto: facebook interpreta

Post-postmoderna a její rozpuštění se v již rozpuštěném. Tupá nápodoba a zpovrchnění invence. Hudba jako řeč o prázdnotě a nemožnosti (neschopnosti) pokroku. Točíme se v kruhu vymyšleného a evidentně nám to dělá moc dobře. O čem jiném vypovídá hype věnovaný Vampire Weekend?
2/10

Vampire Weekend - Vampire Weekend

Skladby: Mansard Roof, Oxford Comma, A-Punk, Cape Cod Kwassa Kwassa, Boston, Campus, One, Bryn, Walcott, The Kids Don't Stand A Chance
Vydáno: 28.01.2008
Celkový čas: 30:12
Frank Zappa si všiml, že bez odchylky od normy není možný pokrok. Měl pravdu. Normou mnohých současných kytarovek je obrat zpět, adorace včerejška. Pro Vampire Weekend to platí stonásob.

Chcete-li to: ano, tahle kapela se prosadila díky hudebním blogům. Znamená to snad, že bychom ji měli poslouchat? Vampire Weekend rozhodně nemůžeme upřít, že se trefili do prázdného místa trhu a tedy na žebříčky lezou takříkajíc oprávněně a logickou rychlostí. Pořád ovšem nemluvíme o hudbě samotné, avšak o jejích sekundárních, prakticky nepodstatných projevech.

Album "Vampire Weekend" nenabízí nic, co by nutilo k poslechu. Stokrát omílaná klišé vykradená z šedesátkových hudebních archivů nemají dnes žádnou platnost, chybí-li aktualizující prvek. Ničím takovým Newyorčané neoplývají. Z jejich hudby nečiší novost, řeč o světě takovém, jaký je právě teď, nýbrž "růžovobrýlí" zásek v době dávno minulé. Navíc způsobem, který se původnímu vzoru nepřibližuje ani na sto honů.

Vampire Weekend pouze vypovídají o konci lineárních dějin hudby, prokazují jejich cykličnost. Snaha aplikovat "etnické" prvky výsostně neevropské hudby (děje se tak například v "Cape Cod Kwassa Kwassa") do té nám bližší, to je projev ducha konce šedesátých let. Tenhle (možná neuvědomělý) pokus Vampire Weekend musí nutně ztroskotat (a ztroskotává), jelikož obrácení se vzad a pokus o nápodobu nikdy nemůže dosáhnout takového uvolnění energie, jako tomu bylo u původní intence. Ještě k šedesátkám: Vampire Weekend evokují například nesmírně brutální The Turtles. Ti ovšem dokázali napsat silnou píseň, píseň tak chytlavou, že jste jejich bubeníkovi odpustili i neustálé exhibování s paličkami (následkem čehož poté nestíhal hrát do playbacku).

Vampírům se o něčem podobném může leda zdát. Vše, co na debutové desce předvádějí, je předvídatelné. Že někdo se při vykrádání minulosti pokusí ještě nahodile přidat pár "multikulturních" prvků, mě nijak nepřekvapuje - je to naprosto logický tah po rozšíření vlastního rezervoáru, kapitálu. Výsledkem je jen další rozpouštění bez jakýchkoli význačností hodných zapamatování. Nepěkný účet doplňuje karikaturní zpěv Ezry Koeniga (eunušské kvákání - jako jehla do uší), laciné a povrchní jakože-variace na klasickou hudbu o čtyřech tónech, unylé mýdlové brnkání a místy nesmyslně krátké kompozice (především "Mansard Roof"). O blboučké "A-Punk" ani nemluvě. Vampire Weekend jsou jednou z kapel, které budou zanedlouho po zásluze zapomenuty jako neinvenční, neobohacující, jako zaseklé a plačící nad rozlitým mlékem. Těším se na to.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY