Silně melodická linka kláves, do které vpadávají ostře nabroušené kytary a spojují se v chytlavý refrén. Zpěvný anglický text. Zrodil se nakažlivý hit. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že jen málokdo nezaznamenal tento velký hit loňského roku. "Narcotic" byl všude. Rádia ho hrála v nejvyšších rotacích. Opět se tak potvrdil trend posledních let, trend, že jsme ve vleku německého vkusu (či často nevkusu) a trhu. Liquido se na první pohled zdá být reprezentantem tohoto směru plného podbízivých jednodechých melodií. Při bližším pohledu a zejména po návštěvě jejich koncertu ale z této řady viditelně vybočuje. I při zachování jednoduchosti potřebné pro zaujetí mas, neztrácí pestrost a určitou hudební propracovanost. A hlavně chlapcům ze skupiny neschází dobrá nálada a humor. Představme si tedy na úvod tuto zajímavou německou skupinu.

Skupinu mladou jak datem založení (1996) tak i věkem svých členů tvoří čtyři Němci (s věkem kolem 25 let) pocházející z okolí Heidelbergu. Zakládající členové Wolfgang Schrodl (kytara, klávesy) a Tim Eierman (kytara) se spolu střídají ve zpěvu, zbytek skupiny tvoří bubeník Wolfgang Maier a baskytarista Stefan Schulte. Na úspěch tato čtveřice nemusela čekat příliš dlouho. Hned jejich loňské debutové album nazpívané celé v angličtině zaznamenalo velké ohlasy jak v rodném Německu, tak i v dalších zemích. A protože chlapci nezaháleli, dočkali se fanoušci v létě druhého alba "At The Rocks" využívajícího podobné postupy jako deska předchozí. Nechtěl bych jim křivdit, ale určitě i proto, aby z úspěšného modelu získali co nejvíce. V jejich hudbě se potkává mnoho vlivů - od umělosti popu 80. let, přes britpop až k punkrocku a módní vlně neopunku. Najít se u nich dají i stopy grunge. Zajímalo mě tedy jak tyto různé ingredience na koncertu skloubí.

Koncert v "nešťastný" pátek 13. svedl do Akropole hned tři skupiny. Kromě Liquida vystoupili jako předskokani Lety mimo a Post-it. Jako první nastoupila tříčlenná sestava "Letů" v klasickém rockovém obsazení - kytara, basa, bicí. Překvapivě začala takřka přesně na čas, ale i přesto byl sál už vcelku slušně zaplněn. Při této příležitosti se musím zmínit o publiku, jehož věkové složení mě příjemně překvapilo - odhadoval bych to na průměr kolem 20 let, žádný dav vřeštících pubertálních dívek. O Letech mimo jsem slyšel poměrně příznivá hodnocení, na koncertě to ale bohužel příliš nepotvrdili. Tito stálí předskokani Tří sester (kytarista M. Cvanciger působí v obou skupinách) předvedli průměrnou, nijak invenční směs rocku a trochy grunge s nepříliš povedenými, vážně se tvářícími texty. Často zmiňované funky ladění moc vidět nebylo. Hráli rychle, řezali do kytar se snahou o určitou melodičnost, ale i přes použití foukací harmoniky byl výsledek matný a sporný. Ale nastolili velmi rychlé tempo a předznamenali tak zbytek večera.

To další hudební kříženci Post-it se ukázali ve velmi dobrém světle. Jejich crossoverová směs hardcoru, grunge a rapu sice také není nijak původní, to ale nahrazují velkou dávkou energie. I oni vsadili na hutné kytary, ale na rozdíl od Letů dokázali tempo i zvolnit a předvést se také ve zklidněnějších pasážích. Přišlo mi, že hrají s daleko větším nadhledem a myslím, že u jiného publika by sklidili mnohem větší ovace. Zvláště výkon zpěváka - rapera by si je určitě zasloužil. Ač celý svůj výstup využívali češtinu, končili anglickou věcí, na kterou čtveřici doplnil druhý raper.

Po tom ale už nastoupili hlavní hvězdy - Liquido, kteří k nám přijeli představit svou novou desku "At The Rocks" a vystoupení předskokanů strávili prodáváním svých triček a CD v předsálí. Když jsem se výše zmínil, že podstata jejich poprockové hudby tkví v kombinování nejrůznějších stylů, neměl jsem na mysli, že by se jednalo o nějaké postmoderní hledání nového zvuku. Ne, spíše jen využívají z každého stylu to, co je uspěšné a prověřené. Nekomplikované texty s tím pak jdou ruku v ruce. Už od první skladby vsadili na rockovou rychlost a přímočarost, která dodala ostřejší rysy uhlazeným albovým verzím jednotlivých písniček. Bylo to logické, i kdyby to nebyl jejich současný vývojový trend potvrzený druhým albem. V tak rozjetém večeru by s nějakým vyladěním do popu neměli šanci. Jejich hlavní znak - kombinace kláves evokujících 80. léta s ostrým zvukem kytar se tak stal jen jedním z mnoha. Ve skladbách s absencí kláves hráli svižný energický "skoro" rock okořeněný melodickými vokály s náběhem až do neopunku typu Green Day nebo Offspring. To bylo zvlášť znát na písničce "The Joke Is On You". V průběhu vystoupení spravedlivě dávkovali písničky tu z první, tu z druhé desky a tak trochu odvážným zařazením písně "Narcotic" v první půlhodině dokazovali, že nejsou skupinou živenou jedním povedeným hitem. Asi po třičtvrtě hodiny hraní pak došlo k jakémusi českému křtu desky za účasti zástupce vydavatelství Popron.

Po této pauze pokračovali dál v rychlém tempu a fanouškům se dostalo dalších hitů - "Doubledecker" a "Play Some Rock". Pomalé písničky byste spočítali na prstech jedné, trochu nekompletní ruky. Koncert obsahoval i pokus o humornou vložku a sice Eiermannem avizované vystoupení "známého německého techno DJe Berlina", při němž se na pódium dostavil statný chlápek v metalovém tričku. Odtipoval jsem ho na technika skupiny. Postavil se za klávesy a párkrát do nich "ťuknul" za podpory bubeníka snažícího se ze svých bicích dostat rychlý techno rytmus. Liquido pak zahráli ještě několik věcí a končili za nadšeného jásotu svých příznivců.

Kdybych měl shrnout celý večer, řekl bych asi toto - nebylo to o originalitě ale o energii a provedení na úrovni. Také o chvilkovém vypnutí mozku, bez kterého byste se asi moc nebavili. To, co hrají, hrát umějí. Otázkou zůstává, zda by neměli na víc. Odhaduji sice, že o Liquido za pár let nezavadí ani pověstný pes, to ale nekazilo tenhle vcelku příjemný neintelektuálský večer. Mým subjektivním pocitem je, že pak má člověk opět chuť na něco komplikovanějšího. Třeba na nové Radiohead... .

Liquido, Post-it, Lety mimo, 13. září, Palác Akropolis, Praha