Poslední rozloučení s Nirvanou

Kurt Cobain prožíval na podzim roku 1993 vleklou krizi. Snažil se abstinovat, ale pět let trvající chronické bolesti žaludku, s nimiž si lékaři nevěděli rady, jej nutily sahat po heroinu - jediném léku, který na ně zabíral - zas a znovu. Osmnáctého listopadu, v den unplugged koncertu, na tom byl mizerně fyzicky i psychicky. Před pár týdny (25. 10. 1993) odehrála Nirvana v Chicagu jeden z nejhorších koncertů šňůry k aktuální desce "In Utero". Do newyorského studia se na zkoušku nedostavila rocková star, ale troska s nulovým sebevědomím.

Jak je tedy možné, že večer neskončil totálním fiaskem? Managementu MTV bylo jasné, že musí s Kurtem něco udělat. Sehnali správnou dávku valia, aby začal fungovat. Na jeho přání posadili do prvních řad ty posluchače, kteří ho mají opravdu rádi. Unavený Cobain s několik dnů nemytými mastnými vlasy a ve svém oblíbeném svetru přichází na pódium dekorované velkými bílými liliemi a černými hořícími svícemi. Nirvana začíná hrát svou labutí píseň, rekviem za sebe sama.

Během večera Cobain neustále pochybuje o sobě samém, nevěří si. Hlášku"Tuhle píseň určitě zvořu," slyšíme několikrát. A i když se chyby čas od času objeví, i když "Pennyroyal Tea" hraje nakonec sám, přestože se nazkoušela verze s Davem doprovázejícím na kytaru a Patem zpívajícím backvokal, i když jsou vynechány největší hity a ze čtrnácti skladeb večera je šest coververzí, výsledek je ohromující. A ještě jednoho rozporu si nejde nevšimnout: i když byla Nirvana hlučná grungeová parta, kterou nejlépe charakterizují skladby jako "Endless, Nameless", kterým je akustické vystoupení na míle vzdálené, je recenzovaný záznam vlastně ten správný a pravdivý obraz největší grungeové legendy všech dob.

Nezkrácený záznam koncertu (tedy ještě o něco delší verze, než známe z cédéčka) ukazuje na další zajímavou věc: nevadí dlouhé prostoje mezi skladbami ani to, že se řada věcí domlouvá až na poslední chvíli (srovnejte oficiální playlist s tím, co kapela nakonec hrála). Od toho charismatického a zranitelného kluka se nejde odtrhnout. Při srovnání se zvukovou zkouškou vidíte úplně jinou osobu. Tam Cobain ledabyle a dokonce i falešně zpívá, na koncertě dává do svého projevu vše. Všechno své utrpení, touhy i zklamání (podívejte se znovu na jeho pohled v závěru "Where Did You Sleep Last Night"). A vůbec není důležité, že není žádný velký instrumentalista.

Baví vás poslouchat jeho sarkastické poznámky, nepřekvapí ani, když vyzve publikum, ať určí následující skladbu, a po mnoha zvolaných titulech ("D7", "Jeremy", "Rape Me", "Heart Shaped Box"...) všechny odbyde slovy: "Seru na vás, končíme, zahrajeme už jen poslední věc," (a nacvičeno toho bylo dle dostupných playlistů ze zkoušky z 16. listopadu i 17. listopadu dost).

Ať už si o MTV myslíte cokoliv, své práce se členky a členové štábu jako obvykle chopili s profesionální dokonalostí. A tak onu těžce popsatelnou, magickou atmosféru vystoupení ještě doplňuje výborně nasnímaný obraz. Kameraman promyšleně pracuje s kompozicí, chytře využívá rekvizit i dekorace. Neméně dobře dopadl i zvuk, jehož upmix do DTS (je tu i Dolby Digital 5.1. a Dolby Stereo 2.0) nabízí zásadně odlišný zážitek než ten, který známe z cédéčka nebo televizního vysílání.

Unpluggedem Nirvana důstojně uzavřela svou krátkou kariéru. Necelých pět měsíců poté spáchal Kurt Cobain sebevraždu.