Venku zima a vevnitř skoro nikdo, takže když MIDI LIDI začali na čas, hráli skoro jenom pro pověstný čtyři stěny. Fronta k šatně se pomalu zvětšovala, později příchozí měli radost, že Praha je vlastně v tom hudebním světě taky malá, takže se mohlo vesele předbíhat ke kamarádům a kamarádkám a mimopražští návštěvníci měli zase o jeden důvod navíc, proč si myslet o obyvatelích hlavního města víc černou než bílou. Falešní Brňáci schovaní za třemi notebooky, před sebou elektronický bicí a klávesy, zatím zasypávali postupně se plnící (až nakonec docela zaplněný) prostor sálu svojí verzí nadšení pro osmibity, jednoduchou a údernou elektroniku, co zní naživo asi třistakrát líp než z placatýho formátu. Strojově přesný, ale rozhodně ne chladný. Vtipný, taneční. Důkaz, že i po česku to jde, i když jednotlivý faktory by jako celek v zahraničí asi moc nefungovaly. Po pravdě řečeno, MIDI LIDI nasadili laťku do docela sympatický vejšky.

Možná trochu faux-pas, když si je lidi vytleskali zpátky, ale místo přídavku přišlo jenom odpojení kabelů od techniků. Takže ani děkovačka nebyla pořádně slyšet. Nevadí, chápeme. Čas tlačil a Digitalism mají hodně dobrý světla a vůbec show, říká se. A tyhle věci holt potřebují čas.

Stálo to za to! Digitalism si předělali stage k obrazu svýmu nekompromisním způsobem. Tři projekční panely, spousta elektroniky na velkým pultě a pekelný retro-mikrofon jak z reklamy na rodinný štěstí americký rodiny sedmdesátých let. Když do davu poprvé probleskly reflektory, kterýma se v Hamburgu pravděpodobně osvětlujou přístavy a naváděj lodě, bylo jasný, že by ke vstupenkám měli pořadatelé přibalovat něco jako varování pro epileptiky. Digitalism si podepsali francouzští Kitsuné Music - ti, jejichž kapely znamenají synonymum pro párty, díra v hlavě a dva dny se dávat dohromady. Dost lidí se o tom přišlo přesvědčit a nebudeme tu spekulovat, kolik stran měl guest-list, ale odhadnul bych necelý tři. A foťáci jsou tištěný zvlášť.

Už po pár minutách bylo jasno. MIDI LIDI tu tenhle večer jsou za hodný strejdy. A tetu. Jence a Isi to smažili hlava nehlava, podobně jako když ohříváte něco z KFC v mikrovlnce. Syčelo to a čas na vydechnutí nebyl. Prvních pár řad od pódia se zdálo být potencionálně nebezpečnými, ale kdo by nepřežil pár ran loktem do hlavy? "Anything New", "Pogo", "Home Zone", krutá nakládačka s mohutnou světelnou podporou, takže kdo z toho vytáhnul dobrý fotky, měl by si někam napsat o medaili, a nebo aspoň diplom! Můj digitál to bez blesku nedával a s bleskem tomu ukradnul všechnu atmosféru. Smutné.

Tleskalo se, i když člověk musel bejt rychlej, aby nezaspal "tichý" místo a prostor pro seberealizaci, ale hlavně se tancovalo. Kolem mě dost, za mnou nevím, protože to bych ji dostal do spánku. Digitalism skončili, jako MIDI LIDI začali. Na čas. Nechali se asi pět minut slušným způsobem vyvolávat a pak se rozsvítilo. Game over? Ale ne...

...tentokrát se neponechalo nic náhodě a párty se dotáhla až do konce. Malá scéna s requiem-setem The Models bez Toba, divadelní bar a The Fakes DJs v kompletní sestavě. Malá scéna víc sypala, dvakrát dokonce došlo na "Nothing But Green Lights" od Toma Veka v Digitalism remixu, The Fakes typicky přecházeli mezi styly, tempy a několikrát si zahráli hru "Co váš vkus ještě skousne?". Lidí bylo na začátku na obou místech stejně, tzn. hrozně moc! S přibývajícíma hodinama se však dancing shoes přesouvaly (a nebo zůstávaly) u končících Modelů. Cestou domů skoro začalo sněžit.

Já byl nadšenej.

Digitalism, MIDI LIDI, Palác Akropolis, Praha, 20.12.2007

Fotogalerie: