Karel Veselý v hlavní recenzi přirovnal debutovou desku Le Pneumatiq k horší variantě Skyline. Doslova napsal "Jedni Skyline jsou na tak malou republiku až dost," a jejich snahu ocenil čtyřkou. Většina redaktorů v makrorecenzi se s ním víceméně shodla, a zařadila tak "Beat Safari" k nejhůře hodnoceným deskám tohoto roku (alespoň tedy v našich makrech), na chlup stejně dopadli i Erasure s albem "Light At The End Of The World". V průměru se Le Pneumatiq vyškrábali na dvaačtyřiceti procentní hodnocení.

---

Jaromír Koc - Dobrý nápad nejspíš ve špatné době (6/10)
Vztah k interpretovi: Do makra jsem vstupoval s nulovými informacemi, že by prodejci pneumatik?

Kapela Le Pneumatiq mi byla až do tohoto makra naprostou neznámou a vlastně se ani není čemu divit. Moc se o nich nemluví, skoro vůbec nepíše a co víc, ani rádia jim moc prostoru nedávají. Zvukově deska "Beat Safari" má sice pár dobrých nápadů, ale jinak je z ní stále cítit, že jde o českou produkci. Album je plné rádoby originálních zvuků, ale tohle to už párkrát bylo. Začali s tím Liquid Harmony, v současné době s obdobnou hudbou bodují Skyline, ale Le Pneumatiq se stále ještě tak trošku hledají. Těžko říct, kam to tahle parta jednou dotáhne, ale dle mého na tyhle projekty prozatím nejsme u nás připraveni a pokud ano, chce to ostřejší lokty pro boj s konkurencí. Jednu věc si ale po poslechu desky rozhodně neodpustím - vidět Le Pneumatiq naživo možná bude pekelná jízda.

Ondřej Pravda - Prostě slabší Skyline (5/10)
Vztah ke kapele: Slyšel jsem nárazově v Rádiu 1.

I když s kolegou Veselým máme na hodně hudby hodně jiný názor, u Le Pneumatiq se shodneme. Ano, Le Pneumatiq jsou slabší Skyline. A podle vaší obliby druhých budete mít měřítko, stačí si ujasnit, jak moc slabší. Rap je spíš deklamací, pořád ve stejné poloze s legrační "africkou", neanglickou výslovností. Opakující se rytmické smyčky, i tolikrát slyšené zvuky a přechody svědčí o tom, že být DJ ještě nezaručí schopnost získat inspiraci z dobrých desek na jeho talíři. A ještě ta umíněná taneční představa, že dlouhá skladba je dobrá skladba. Místy až eurodiskový kabátek by před deseti lety tak nevadil, ale v roce 2007 je prostě přežitek. Jaká lahoda je po těch stejných tuctuckových rytmech vyklidněná "Father Russia", i když sama o sobě není bůhví co. Koneckonců i poslední kousek nejvíc, ale pořád slabě evokující Lords Of Acid ujde, nebýt té délky. Texty nejsou u téhle muziky obvykle důležité a Le Pneumatiq se toho drží, seč můžou. Pro jejich příznivce dobrá zpráva - naše "nepochopení" už kapela předvídala a v "Afghan Hounds" to kritikům pěkně natřela. Fakt legrační - asi jako ten "Kameňák".

David Věžník - Šmankote, babičko, čaruj! (4/10)

Vztah ke kapele: Jako průměrný návštěvník pražského koncertu skupiny Khoiba: ruce založené na prsou, pravé obočí pohrdavě pozdvižené, na tváři výraz "Tak se ukažte, borečci, co umíte, když vás v tom Filteru (napřed) tak vychvalovali."

Kdysi dávno byl populární jeden hudební software. Jmenoval se prozaicky Music Maker. Jeho tvůrci uživateli nabídli množství smyček nejrůznějších kategorií (drums, bass, pads, acid, strings...), přičemž k sobě jako by náhodou všechny ladily, takže počet kombinací, kterými z těchto smyček "vytvořit hudbu", byl obrovský. Pročež album "Beat Safari" skupiny Le Pneumatiq je sbírkou několika z nich. Ne, to je samozřejmě za vlasy přitažené a neprokazatelné, tudíž napadnutelné. Větu, že skladby na albu po stránce inovativní a zvukové jako tyto kombinace přinejmenším znějí, však napsat již lze. Staň již se. Vliv Skyline je na té desce slyšet tak moc, že se Jitka & spol. budou muset ve studiu hodně otáčet, aby zněli (konečně) jinak. Jasně, pocta vzorům, vykrádání vzorů, to jsou známé hudební drby. No právě. Dobrou taneční píseň tvoří groove, melodie a text. Na "Beat Safari" se tyto složky nepotkají v jediné písni, byť (pozitivní část recenze) některé z nich v některých (asi dvou) písních jsou. Žel mezi ně nepatří texty. "How about take a pill?"??? "Zevlink on d strýts, šopink in d Tesko"??? Šmankote, babičko, čaruj! Na koncertech si publikum rádo zaskáče, v komentářích čtenářstvo kritika rádo rozmetá, podobně jako on tuto zcela fádní desku.

Dan Hájek - Když se sejdou spolužáci z béčka (4/10)
Vztah ke kapele: Nulový, začínají a po této desce se to u mě moc nezmění.

"Beat Safari" ve mě vyprovokovalo jednu vzpomínku. Zhruba sedm let zpátky jsem byl na výletě v Paříži a cestou nám v autobuse pouštěli různé filmy. Během jízdy tam to byly shodou okolností téměř samé trháky, zpáteční trip dopadl mnohem hůře. Dvojice řidičů nás zásobila produkcí béčkové, místy až céčkové třídy. Snažil jsem se tento brak moc nevnímat a zkoušel usnout. Jeden ze snímků se jmenoval "Striptér" (pokud si dobře pamatuji) a byla to taková ulítnutá komedie, která brakovala "Prci, prci, prcičky" a jim podobné. Pár dobrých fórků, dokonce i originálních a pak tuny sladké růžové vaty. Stejný pocit mám i z Le Pneumatiq, nebudu tu psát, koho mi připomínají, neb je to jasné jako facka. Mně na té desce spíše vadí to, že jako by parta zaspala a brakovala věci, na které už pomalu padá prach. Za uši škube špatná anglická výslovnost (jak klasické pro naší produkci), zkraje jsem se bavil, ke konci už jsem měl problém to doposlouchat. "Life" má zábavné video, ale žádný sluníčkový odstín nálad mě nezasáhl. Snaha o pestrost tu vyznívá do prázdna, hutného jídla se totiž člověk brzy zasytí. Le Pneumatiq dávám druhou šanci a pak se uvidí, hlavně ať to potom není ve stejném duchu!

Honza Sedláček - Hrobaři českých tančíren (2/10)

Vztah ke kapele: Zpočátku absolutní neznalost a zdvořilá nevšímavost. Po poslechu prvního singlu už značná nedůvěřivost.

Lacinost některých českých tanečních projektů mi nikdy nešla do hlavy. Dodnes se trápím při vzpomínce na onu noc, kdy jsem byl tzv. kamarádkou donucen jít to rozjet na blok písní rozjuchanými Skyline počínaje a ultrakýčovitou Veronou konče. Mám dojem, že právě někdy v polovině srágořiny "Nejsi sám"("od Monči pro Magdálenku, že je to supr kámoška") jsem si uvědomil, jak nezvratný je mrtvolný stav, ve kterém se naše taneční scéna ocitla. Hlínu na jejím hrobě pak nejnověji udupávají právě La Pneumatiq. Jejich prvotina "Beat Safari" je totiž přesně tím albem, jež dokazuje existenci dělících linií mezi západním většinově snesitelným a východním blbou náladu evokujícím hudebním produktem. Od nejnezajímavějších beatů a samplů odvislá prostota anglických textů mi připomíná, jak uvolněně jsem se občas cítil, když jediná řeč, které jsem rozuměl, byla ta mateřská. Rapové šprýmování korunované zcela úchylnou výslovností v "Blond In Offroads" mně dokonce místy vrátilo někam do diskopříběhu půle devadesátých let. Co víc, v jistém smyslu pro mě La Pneumatiq představují urážku i tohoto bezstarostného údobí, a tak nezbývá než jim poděkovat za zkažený den a popřát hodně zdaru v boji s největším soupeřem, tedy se sebou samými.

---

Album: Le Pneumatiq - Beat Safari
Průměrné hodnocení: 4,2/10
Celkový čas: 50:50
Skladby: Le Pneumatiq - Listen Now, Blondes In Offroads, Levitation Sound, Last Vinyl On My Deck, BJ In Makaresh, Life, Victims Of City, Afghan Hounds, Friday 13th, Father Russia, Heroes